Zit tim, co v nas je dustojneho, a pouze tim. V jistych pripadech to muze vest i k odvraceni od lidi, dokonce (a predevsim) u cloveka, ktery lidi vasnive miluje.
V kazdem pripade to vede k straslive rozervanosti. Ale co to dokazuje? Dokazuje to to, ze ten, kdo se zacne vazne zabyvat mravnim problemem, nutne skonci v krajnostech. At uz jsme pro (Pascal), nebo proti (Nietzsche), staci, abychom takovi byli se vsi vaznosti, a vidime, ze mravni problem je nic nez krev, silenstvi a krik.
Absurdita se definuje protikladem mezi tim, co trva, a tim, co netrva.
"Lide jako ja nemaji strach ze smrti," rekl. "Je to nehoda, ktera jim dava za pravdu."
Kdo si do jiste miry vytvoril na zaklade tela predstavu - kolik systemu zde zaroven pracuje, kolik se toho cini ve vzajemny prospech a kolik proti sobe, kolik je tu jemnosti ve vyrovnavani atd. - ten usoudi, ze veskere vedomi je, brano oproti nemu, cimsi chudym a uzkym: ze zadny duch ani priblizne nepostaci k tomu, co zde bylo vykonano pro ducha a snad take, ze nejmoudrejsi ucitel mravnosti a zakonodarce se musi citit nemotorny a zacatecnicky uprostred tohoto ruchu boje povinnosti a prava. Jak mnoho svadi toto malo k chybe a zamene! Ze vedomi je prave nastrojem: a s ohledem na to, jak mnohe a velke bylo ucineno bez vedomi, nikoli jen to nejnutnejsi, ale nadto to nejobdivuhodnejsi - naopak: mozna neexistuje zadny tak spatne vyvinuty organ, zadny tak mnohonasobne spatne pracujici: je to prave nejpozdeji vzniknuvsi organ, a tudiz jeste dite - prominme mu jeho detinskost.
Musime tedy obratit poradi: vse "vedome" je pouze druhorade; ze je nam blizsi a duvernejsi, neni zadny duvod, prinejmensim zadny moralni duvod, ocenovat jej jinak. Ze bereme nejblizsi za nejdulezitejsi, je prave stary predsudek. - Tedy preskolit se v hodnoceni toho hlavniho! Duchovni je zachovano jako znakova rec tela!