• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JACOBFilosofie existence - Existencialismus
    Existentialism is a term that has been applied to the work of a group of nineteenth and twentieth century philosophers who, despite doctrinal differences, shared the belief that philosophical thinking begins with the human subject — not merely the thinking subject, but the acting, feeling, living human individual. In existentialism, the individual's starting point is characterized by what has been called "the existential attitude," or a sense of disorientation and confusion in the face of an apparently meaningless or absurd world. Many existentialists have also regarded traditional systematic or academic philosophy, in both style and content, as too abstract and remote from concrete human experience.

    Existentialism emerged as a movement in twentieth-century literature and philosophy, foreshadowed most notably by nineteenth-century philosophers Søren Kierkegaard and Friedrich Nietzsche, though it had forerunners in earlier centuries. Fyodor Dostoevsky and Franz Kafka also described existential themes in their literary works.

    Other notable philosophers of existence may follow as such: Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Maurice Merleau-Ponty.

    Major concepts

    * 5.1 A focus on concrete existence
    * 5.2 Existence precedes essence
    * 5.3 Angst
    * 5.4 Freedom
    * 5.5 Facticity
    * 5.6 Authenticity and inauthenticity
    * 5.7 The Other and The Look
    * 5.8 Reason
    * 5.9 The Absurd


    Jazyk klubu je cestina - hlavicka je v anglictine spise z pohodlnosti :)
    Klub by mel reflektovat filosofii, myslenky a pocity filosofu existence, a to i tech, kteri se k filosofum rozhodne nechteli radit (Camus napr.). Ukolem tohoto klubu neni vymyslet nic noveho, spise si polozit otazku, zda a jak je tento myslenkovy proud sto schopny oslovit cloveka a jeho zivot.


    Nejaka literatura k nalezeni na http://x.anise.cz/ebook/
    Pokud mate nejakou knihu ci autora v elektronicke podobe, ktery spada do tematu a neni zde vylistovan, prosim podelte se (me do posty, pridam to tam)
    A prosim, knihy pouze v cestine, pripadne v originalnim jazyce. Cist Nietzscheho v anglictine myslim neni uplne nutne ;)
    rozbalit záhlaví
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    SRNECEK: Popravde jsem od nej cetl jedinou knihu, ale podle me je na zacatek dobra - Bázeň a chvění. Autobiograficke a hodne intimni dilo.
    SRNECEK
    SRNECEK --- ---
    Tip na dílo od Kierkegaarda? Čím začít...
    UMLAUT
    UMLAUT --- ---
    JACOB: Jediné, co mu z rukou zůstalo, jsou špičky prstů, jimiž stiskává klávesy ve hře se symboly. Nový člověk již není mužem činu, ale hráčem: je „homo ludens“ a ne „homo faber“. Život mu již není dramatem, ale hrou. Není již věcí jednání, spočívá v zážitcích. Nový člověk nechce nic dělat nebo mít, ale prožívat. Chce něco zakoušet, poznávat a především si užívat. Jelikož se nezabývá věcmi, nemá žádné problémy. Namísto toho má programy. A přesto všechno je také člověkem: zemře a ví to. My zemřeme na věci jako na nevyřešitelné problémy; on zemře na nevěci jako na chybné programy.

    Vilém Flusser, Nevěc (Vilém Flusser, Das Unding I, in: Idem, Dinge und Undinge, 1993)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Nyní je také jasně vidět, před čím člověk ve své každodennosti utíká. Nikoli před věcmi, nýbrž právě k nim jakožto k věcem, u nichž se může jeho existence ztracená do neurčitého 'ono se' zdržovat, ukolébána v důvěrné obeznámenosti světa. Útěk, který se ve svém upadání uchyluje do „zabydlenosti", kterou skýtá veřejnost, je útěkem před nezabydleností, tzn. před onou 'tísnivou nehostinností', která prostupuje člověka jakožto vrženého tvora, který je vydán sobě samému v pobývání na světě. Tato 'tísnivá nehostinnost' je člověku stále v patách a ohrožuje, i když nikoli výslovně, jeho každodenní ztracenost v neurčitém 'ono se' veřejných mas a bezmyšlenkovité pohodlnosti. Toto ohrožení může jít fakticky ruku v ruce s pl­nou jistotou a bezstarostností každodenního života. Úzkost se může dostavit i v nejbanálnějších situacích. Není ani třeba tmy, v níž se člověka obvykle snadněji zmocní ona 'tísnivá nehostinnost'. Tma je totiž situace, v níž určitým důrazným způsobem „nic nevidí­me", i když právě svět je ještě, ba naléhavěji, svět stálé „tu".

    Úzkost zjevuje člověku možnost existovat k sobě samému, to zna­mená zjevuje volnost pro svobodu zvolit a uchopit sebe sama. Úzkost přivádí člověka před jeho svobodu k..., k auten­ticitě jeho existence jako před možnost, jíž vždy sám už jest.


    -- Heidegger, Bytí a čas (specifický jazyk místy značně upraven pro ne-filosofy :)
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Myslim, že tohle sem určitě patří

    Turin Horse / Monologue (En&Gr subs) - YouTube
    http://www.youtube.com/watch?v=Yl-Rp0mAUxQ
    STADIK
    STADIK --- ---
    Kdyby někdo neznal - pro mě dost inspirativní:
    Miguel de Unamuno a španělská Generace '98..
    (V textu odkazu odkaz na The Tragic Sense of Life.)
    DICK147
    DICK147 --- ---
    nevite nekdo o ebook Ludwig Landgrebe, Filosofie pritomnosti (akademie 1968)?
    PSYCHOPATICK
    PSYCHOPATICK --- ---
    Ahoj chtěla bych se zeptat nemáte náhodou někdo knihu Monadologie od Leibnize??? nezáleží na tom jestli knihu či v elektronické podobě moc by to pomohlo děkuji
    JACOB
    JACOB --- ---
    Má-li se však člověk ještě jednou dostat do blízkosti bytí, musí se nejprve naučit existovat v bezejmennosti. Musí rozpoznat jak pokušení veřejnosti tak bezmoc privátního. Než započne hovořit, musí se člověk nechat znovu oslovit bytím. A to i přes nebezpečí, že následkem tohoto nároku bude mít málo nebo vzácně co říci. Jedině tak bude slovu navrácena jeho drahocenná bytnost. Člověku bude však znovu darováno přístřeší pro bydlení v pravdě bytí.
    Nespočívá však v tomto nároku na člověka, v pokusu jej na tento nárok připravit, úsilí o člověka? Kam jinam směřuje „starost" než k navrácení člověka do jeho bytnosti. Co jiného to znamená, než že se člověk (homo) stává lidským (huma-nus)? Humanitas je tedy stále tím, oč takovému myšlení běží. Neboť to je humanismus: hřešit a dělat si starost, aby byl člověk lidský a nikoliv ne-lidský, „inhuman", to znamená mimo svoji bytnost. V čem tedy spočívá lidskost člověka? V jeho bytnosti.


    Heidegger - Dopis o humanismu
    JACOB
    JACOB --- ---
    Vyrostl jsem v mori a chudoba byla mi pompou, pak jsem more ztratil, a tehdy mi veskery prepych nahle pripadal sedy a bida nesnesitelna. Od te doby cekam. Cekam na lode, jez miri nazpet, na domov vod, na jasny den. Mam trpelivost, jsem zdvorily ze vsech sil. Byvam viden, jak prochazim rafinovane krasnymi ulicemi, obdivuji se krajinam, tleskam jako vsichni, podavam ruku, to nemluvim ja. Chvali me, jsem trochu duchem jinde, urazi me, a me to sotva udivi. Pak zapomenu a usmeji se na toho, kdo me hani, nebo pozdravim prilis uhlazene nekoho, koho mam rad. Co delat, mam-li pamet na jeden jediny obraz? Nakonec me vyzvou, abych rekl, co jsem zac. "Jeste nic, jeste nic..."
    Prekonavam se na pohrbech. Tam opravdu vynikam. Kracim zvolna predmestimi kvetoucimi starym zelezem, poustim se sirokymi alejemi, jez vroubi betonove stromy a ktere vedou k jamam v chladne hline. Tam za malounko zardele utechy nebes sleduji, jak smeli brasi pohrbivaji me pratele tri metry hluboko. Kdyz mi pak ruka umazana od hliny poda kvetinu a ja ji hodim, nikdy se nemine jamy. Moje pieta je presna, pohnuti svedomite, sije primerene nachylena. Vsichni obdivuji, jak vhodne volim slova. Ale ja na tom nemam zadnou zasluhu: cekam.


    Camus - More na dosah
    SILVER_CL
    SILVER_CL --- ---
    Nový výstava o identitě v Galerii Rudolfinum: Já, bezesporu (http://www.galerierudolfinum.cz); Jedním z vystavujících je Gary Hill (http://en.wikipedia.org/wiki/Gary_Hill)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Vsichni ti, kdo dnes bojuji za svobodu, se nakonec biji za krasu. Nejde samozrejme o hajeni krasy pro krasu. Krasa se neobejde bez cloveka a my sve dobe dodame jeji krasu a vyrovnanost jedine kdyz s ni budeme v jejim nestesti. Uz nikdy nebudeme samotari.
    Ale je nemene pravda, ze clovek se neobejde bez krasy, a prave tohle jako by nase doba chtela nevedet. Vsi silou se snazi dosahnout absolutna a svrchovane nadvlady, chce predelat svet drive, nez vycerpala jeho moznosti. At si rika co chce, ona tento svet zrazuje. Odysseus si u Kalypso muze vybrat mezi nesmrtelnosti a rodnou zemi. Voli zemi a spolu s ni smrt. Takto prosta velikost je nam dnes cizi. Jini reknou, ze se nam nedostava pokory. To slovo je vsak celkem vzato dvojznacne. Stejne jako tem Dostojevskeho kasparum, kteri se vychloubaji vsim moznym, vznaseji se az ke hvezdam, a pak nakonec na prvnim verejnem miste odhali svoji hanbu, se nam nedostava pouze hrdosti na cloveka, to jest vernosti jeho mezim, jasnozrive lasky k jeho udelu.
    -- Camus
    JACOB
    JACOB --- ---
    KOMATSU: Diky :) Uvidime zda ta kvalita bude stacit, dam k dispozici zkousejicimu a kdyby mu to nestacilo a udelal vlastni ocr scan, hodim ho sem
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Uloz.to! - EXISTENCIALISMUD JE HUMANISMUS - Jean Paul Sarte.zip
    http://www.ulozto.cz/1895367/existencialismud-je-humanismus-jean-paul-sarte-zip
    JACOB
    JACOB --- ---
    GREATDRAKE: Bohuzel to potrebuju cesky ;( Potrebuju to do seminare jednoho
    GREATDRAKE
    GREATDRAKE --- ---
    JACOB: anglicky možno? :)
    Existentialism is a Humanism, Jean-Paul Sarte 1946
    http://www.marxists.org/reference/archive/sartre/works/exist/sartre.htm
    JACOB
    JACOB --- ---
    Prosim vas, nemate nekdo Sartruv "Existencialismus je humanismus" v elektronicke podobe? Mam knizecku, ale potreboval bych ebook
    ZABIK
    ZABIK --- ---
    Výtažek z Kierkegaarda :
    Co jiného si má člověk s životem počít, než se mu smát, když už ve svých dvaceti letech dosáhl věcí nejvyšších ?
    JACOB
    JACOB --- ---
    Zit tim, co v nas je dustojneho, a pouze tim. V jistych pripadech to muze vest i k odvraceni od lidi, dokonce (a predevsim) u cloveka, ktery lidi vasnive miluje.
    V kazdem pripade to vede k straslive rozervanosti. Ale co to dokazuje? Dokazuje to to, ze ten, kdo se zacne vazne zabyvat mravnim problemem, nutne skonci v krajnostech. At uz jsme pro (Pascal), nebo proti (Nietzsche), staci, abychom takovi byli se vsi vaznosti, a vidime, ze mravni problem je nic nez krev, silenstvi a krik.


    Absurdita se definuje protikladem mezi tim, co trva, a tim, co netrva.

    "Lide jako ja nemaji strach ze smrti," rekl. "Je to nehoda, ktera jim dava za pravdu."

    Kdo si do jiste miry vytvoril na zaklade tela predstavu - kolik systemu zde zaroven pracuje, kolik se toho cini ve vzajemny prospech a kolik proti sobe, kolik je tu jemnosti ve vyrovnavani atd. - ten usoudi, ze veskere vedomi je, brano oproti nemu, cimsi chudym a uzkym: ze zadny duch ani priblizne nepostaci k tomu, co zde bylo vykonano pro ducha a snad take, ze nejmoudrejsi ucitel mravnosti a zakonodarce se musi citit nemotorny a zacatecnicky uprostred tohoto ruchu boje povinnosti a prava. Jak mnoho svadi toto malo k chybe a zamene! Ze vedomi je prave nastrojem: a s ohledem na to, jak mnohe a velke bylo ucineno bez vedomi, nikoli jen to nejnutnejsi, ale nadto to nejobdivuhodnejsi - naopak: mozna neexistuje zadny tak spatne vyvinuty organ, zadny tak mnohonasobne spatne pracujici: je to prave nejpozdeji vzniknuvsi organ, a tudiz jeste dite - prominme mu jeho detinskost.
    Musime tedy obratit poradi: vse "vedome" je pouze druhorade; ze je nam blizsi a duvernejsi, neni zadny duvod, prinejmensim zadny moralni duvod, ocenovat jej jinak. Ze bereme nejblizsi za nejdulezitejsi, je prave stary predsudek. - Tedy preskolit se v hodnoceni toho hlavniho! Duchovni je zachovano jako znakova rec tela!
    EVAD
    EVAD --- ---
    JACOB: jj to sem rozhodne patri, skvela kniha :)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Všechny naše úředníky od prvního do posledního jsem samozřejmě nenáviděl, pohrdal jsem jimi, ale zároveň jsem se jich tak trochu bál. Stávalo se, že jsem si jich najednou cenil dokonce víc než sám sebe. Přicházelo to na mě tehdy z ničeho nic: chvíli jimi pohrdám, chvíli si jich cením víc než sám sebe. Solidní člověk na úrovni nemůže být ctižádostivý, aniž je k sobě bezmezně náročný a aniž sebou chvílemi pohrdá až k nenávisti. Ale ať jsem lidmi pohrdal, nebo je stavěl nad sebe, klopil jsem oči skoro před každým, s kým jsem se potkal. Dělal jsem dokonce pokusy: vydržím pohled třeba tamhletoho člověka? Ale vždycky jsem sklopil oči první. Trápilo mě to až k zuřivosti. Také jsem se chorobně bál být směšný, a proto jsem otrocky zbožňoval konvenci ve všem, co se týkalo zevnějšku: s láskou jsem vyhledával střední cestu a z celé duše se bál, abych nevybočoval z průměru. Ale jak jsem v tom měl vytrvat? Byl jsem chorobně intelektuální, jak se sluší na člověka naší doby. Oni byli všichni tupci a podobali se jeden druhému jako ovce v jednom stádě. Snad jen mně jedinému z celého úřadu se neustále zdálo, že jsem zbabělec a otrok, a to proto, že jsem měl rozvinutý intelekt. A nezdálo se mi to jenom, doopravdy jsem byl zbabělec a otrok. Říkám to bez rozpaků. Každý slušný člověk naší doby je nutně zbabělec a otrok. To je jeho normální stav, o tom jsem hluboce přesvědčen. Je tak stvořen a k tomu určen. A ne snad jen v naší době, vzhledem k nějakým zvláštním okolnostem, ale ve všech dobách vůbec je slušný člověk nutně zbabělec a otrok. Je to přírodní zákon platný pro všechny slušné lidi na světě. Jestliže se některému z nich povede prokázat v některém případě odvahu, ať se tím nijak neutěšuje, příště stejně selže. Jedině tak to může dopadnout. Odvahu projevují jenom oslové a jejich kříženci, ale i ti jen dokud nenarazí do zdi. Těch si nemusíme vůbec všímat, protože stejně nemají žádný význam.

    Pridal jsem na web ebook "Dostojevskij - Zapisky z podzemi" - zhruba nejak takle zacinalo udobi existencialismu :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam