• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    LUCCHADětská kniha
    NIENNA
    NIENNA --- ---
    MARKYSHA: Díky.. :-)
    Broučky mám zařezené jako horor...ale myslím si,že taky zkreslená představa...
    LADY_MYSKA
    LADY_MYSKA --- ---
    O zivotnim cyklu je knizka Anna a Anicka, ale jeste jsem nemela cas prohlednout si ji v realu
    Anna a Anička - Martina Špinková | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
    http://www.kosmas.cz/knihy/197063/anna-a-anicka/
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    MARKYSHA: Jinak v tom Jonáš a Mančí je ta smrt popsána moc hezky.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    NIENNA: Já smrt Tondovi vysvětlovala na knížce Jonáš a Mančí http://www.klubknihomolu.cz/85790/pribeh-dvou-kocicich-sourozencu/ a na Broučcích, ale to lituju, že jsem četla, měla jsem to zidealizovaný z dětství, ale je to fakt síla. Celou knížka, jak mají být poslušní, vzít si koho nechtějí, všechno udělají a nakonec na konci stejně pochcípají i s dětmi s dovětkem" a je to tak dobře". A Tonda ještě chtěl číst pasáže o tom jak umřeli maminka a tatínek a jestli on umře a já a když jsem mu po pravdě odpověděla, tak hysterák, že prostě neumřeme a hotovo...asi jsem neudělala dobře a měla zvolit něco, jak navrhují zdola
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    jinak z těch lehkovážných knížek můžu doporučit třeba Dušinka, víla věcí


    nebo se mi líbila knížka Vánoční přání od Hany Pinknerové s ilustracemi Andrey Tachezy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. malinká knížečka, která popisuje čekání malé školačky na vánoce, zpracovává téma pocitu viny, přiznání a odpuštění a zaznamenává dětské rozhovory s Bohem


    a z těch starších věcí u nás hodně oblíbená Pampe a Šinka od Alžběty Skálové. krásné obrázky a roztomilé vyprávění o dvou skřítkomyšopotvůrkách bydlících v krabici s ponožkami na zašití. minimum textu


    dál teď naše děti čtou moje komiksy o samurajovi Myamoto Usagim :))
    je to asi 28 knih, černobílá kresba a jsou to zpracované samurajské legendy z japonského středověku. samozřejmě je tam spousta soubojů na život a na smrt, ale tou hlavní myšlenkou jsou podle mě univerzálně platné hodnoty jako úcta k rodičům, respekt k domovským pravidlům hostitele, loajalita vůči pánu (=zaměstnavateli), ochrana slabších... myslím, že za to jeho autor Stan Sakai dostal kdysi nějakou cenu udílenou rodiči
    více info zde http://www.crew.cz/textove-zajimavosti-detail.php?id=1
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    NIENNA:Baobab to má v kategorii 4-7 let
    ještě existuje knížka Když dinosaurům někdo umře, obojí k dostání také v e-shopu Cesty domů http://eshop.cestadomu.cz/cs
    NIENNA
    NIENNA --- ---
    SHORMICHA: Pro jak staré dítě to je, nevíš?

    ANNAWA: Taky se o tom bavíme a řešíme, když na to dojde a ptá se... vysvětluju proč pláču, proč lidi pláčou apod.
    Spíš tam cítím své rezervy...vždycky se zarazím a napadne mě nějaká smyčka, jak se tomu vyhnout...a pak do toho říznu...Prostě jen chápu, že to téma je těžké...a spíš pro mluvčího než pro tazatele... :-)

    TANAIS: Něco, co jsem napsala vyznívá tak, že si myslím, že se tématu náboženství vyhýbáš? jestli jo, tak se omlouvám...
    Jen souhlasím s Kairrou - myslím si, že nulový pojem o základních otázkách u dětí cítím jako důsledek toho, že je s tím neseznámili jejich rodiče... Ovšem to nebylo nijak mířené na tebe... Jen dělám s dětmi. Hodně. A občas žasnu, o čem nemají tucha (nebo jsou totálně mimo).
    Já s tebou v zásadě nejsem v rozporu...asi v této diskusi s nikým... (což je možná divné....a třeba je to jen tím, že jsem pekelně unavená....ale momentálně tady s každým minimálně částečně souhlasím)
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    NIENNA:
    SHORMICHA: my jsme smrt probrali třeba i nad knihou Gaston, chlapeček, který se porad ptal. Ale i dříve, když byl Bartovi rok a půl, umřel můj táta, když mu byly tři, umřel náš dobrý kamarád a nadto B kmotr. Vzal to prirozene, což neznamená, že je mu to jedno. Je to smutný, ale když se to stalo, nedalo se před tím uhýbat, tedy my jsme na to ani nepomysleli, ale zase diky tomu vím, že děti zvládnou i těžká témata.
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    NIENNA: o smrti pojednává knížka Návštěva malé smrti, kterou vydal Baobab. tu jsem ale ještě neměla v ruce, jen jsem ji viděla prodávat. zamýšlela jsem se nad ní v momentě, kdy nám začaly umírat prababičky a před nedávnem v souvislosti se smrtí našeho psa, kdy se vyrojila u dětí spousta otázek
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    NIENNA: Já nevím, ale já se náboženství fakt v debatě s dítětem nevyhýbám (akorát teda ho fakt neřešíme denně, to nevím proč :-) To není o tom dítěti neříct, o co se zajímá nebo s čím přijde bezprostředně do styku.
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    KAIRRA: slovo "holokaust" asi fakt nevysloví, ale k válce se dostat můžeš. Já si myslím, že jsou zkrátka otázky, na které dítě musí dozrát, aby to pobralo. A rozhodně si nemyslím, že když se to do dítěte nezačne rvát hned, jak začne umět číst, že se něco prošvihne.

    FIFI: jenomže to je tak nějak přirozený způsob, tvůj syn se o to nějak zajímal. A přirozeným způsobem jste k tomu tématu došli. To beru. Já si nemyslím, že je nutné dítě za každou cenu od informací chránit. Ale stejně tak, jako si nemyslím, že je nutné dítěti hned, jakmile začne rozumět slovům, vysvětlovat, jak přišlo na svět, tak si myslím, že je čas i na další témata. Já myslím, že tohle pozná každá máma, kdy je její dítě zralý na to či ono téma.

    ANNAWA: Mně máma vysvětlila to, na co jsem se ptala, když jsem se na to zeptala. Nemám pocit, že to, že mi neřekla některé věci sama od sebe, by mi uškodilo. Tak nějak normální proces. Ale ten sen, kdy jsem se probudila s pláčem a příšerným děsem, že jsem v koncentračním táboře, tak na to nezapomenu vždycky. O to bych klidně ráda přišla. Docela dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat. Na tohle téma jsem zkrátka připravená nebyla, způsob, kterým mi bylo předloženo (ve škole) nebyl fakt dobrý.
    NIENNA
    NIENNA --- ---
    KAIRRA: Jak já jsem milovala babiččiny příběhy z války!!! Byly vtipné i smutné. Strašidelné. A hlavně OPRAVDOVÉ.

    Moc se mi jako malé líbila od Bořkovcové kniha: Zakázané holky. Taky k tématu nacismu. Mě to tehdy hodně oslovilo. Dalo mi to dětskou perspektivu a uplně jiný prožitek.

    Za mě - velké díky za tyhle knihy... co tu zazněly...

    A jen tak mimochodem - na náboženství narážím v diskusi s Lenkou každou chvilku... Má tři roky. Zítra. Nějak nechápu, že se tomu někdo dokáže vyhnout.. vzhledem k tomu, jak víra ovlivňuje lidi... a lidstvo... tj. naprosto souhlasím s KAIRRA....

    Co mě děsí je, že cítím, že podléhám tredům - "hlavně nemluvit o smrti a nezranit křehkou dětskou duši"... a vím, že to je o mě... Lenka v klidu dá, že liška sežere zajíce. Nemá s tím problém. To já... (a nemám ho s liškou a zajícem, ale s tím, co ona na to). Vrrr - pracuju na sobě... ale jde to ztuha...
    KAIRRA
    KAIRRA --- ---
    ANNAWA: já právě taky.. i za cenu občasných můr. Stejně se nakonec člověk nejvíc bojí neznámého a neuchopitelného. Takže např. nejstarší dcera hodně řeší téma války (průběžně od cca těch pěti) a nedávno ji hrozně překvapilo, že její prababička válku přežila.. měla takovou přestavu, ze že nepřežije nikdo. Což je zase strach podmíněný nedostatkem informací. Takže jsme si pak dlouze vyprávěly, jak který praprarodič prožil tu dobu, že zrovna téhle babičky se kromě potravinových lístků válka až tak moc nedotkla, zatímco druhá byla nuceně nasazená ve zbrojovce atd atd.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    TANAIS:
    KAIRRA: ja osobně mám svým rodičům celkem za zlé,že mi neřekli a nevysvetlili spoustu věcí, dokonce ani ty, na které jsem se ptala.
    I proto to i svých dětí dělám jinak a některá témata schválně otevírám, s ohledem na věk a zkušenosti, ale zase je extra nešetřím. Mému nejstaršímu synovi bude letos osmnáct, takže už jsou vidět i výsledky a za mě dobrý. Plus spolu stále hodně mluvíme o ledascem, protože ví, že necouvnu.
    FIFI
    FIFI --- ---
    TANAIS: to je hrozně sporný. Můj syn v pěti letech - začínal skládat z písmen slova a učil se to na názvech ulic, když jsme chodili hodiny s dcerou v kočárku /aby spala/. Ulice kolem našho domu se jmenují: Havlíčkova, Masarykova, Palachova, Máchova, Puchmajerova, Čapkova, 17. listopadu, Tyršovo náměstí atp.

    Samozřejmě, že se např. ptal na Palacha a řekla jsem mu jasně, jak se upálil, za co a jak ho to bolelo. To jinak nejde. To dítě už číst témeř umí. Často jsme chodili na Olšany a samo jsme šli k jeho hrobu, on už přesně věděl, o co jde.
    Stejně tak jsem mu říkala, jak zemřel Mácha, že hasil požár a zřejmě měl zápal plic či salmonelu z té vody, kterou tehdy pil.
    Před měsícem měl tento můj syn /nyní téměř 20 let/ použít v testu /na čj /ve větách jako příklady slova hasicí a hasící.
    Ihned ho napadl Mácha, kterak hasil a češtinář byl nadšen, nikdo jiný ze třídy neměl tato slova použitá správně:-) :-)

    Já bych to do běžného dítě rvala hned, třeba od těch pěti.
    KAIRRA
    KAIRRA --- ---
    TANAIS: teda já nechci vyvolat flejm, ale přece nebudu dítěti vykládat jen a pouze to, na co se zeptá? "A maminko co je to ten holokaust?" by se dost možná nezeptalo hodně dlouho. Tyhle věci navíc fakt nejsou tak oddělené od našich dnešních životů, jak bychom si přáli, imho právě naopak. A jestli mají starší děti nulový pojem o základních otázkách (ne)vyznání, pak to považuju právě za důsledek toho, že je s tím neseznámili jejich rodiče..
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    SHORMICHA: Já teď jezdím po školách s různýma besedama, např. s besedou o husitech, je to pro děti od třetích do pátých tříd a mám tu zkušenost, že otázky víry fakt nepobírají. Je to pro ně něco absolutně abstraktního.

    Nevím, já jsem ten komiks nečetla, takže ho samozřejmě nemůžu hodnotit. Jen mi přijde, že některá témata mají přijít v době, kdy se o ně dítě samo zajímá. Ano, pokud by má dcera chtěla vědět teď, co je to holokaust, pravděpodobně bych hledala něco takového. Ale sama od sebe nevím, proč bych jí tuto knihu měla předkládat.

    MARKYSHA: to se obávám, že tomu kniha nepomůže, pokud k tomu není dítě vedeno výchovou celkově.
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    ps: naše děti mají samozřejmě i spoustu naprosto bezstarostných knížek, ale tyhle mi přijdou zajímavé právě tím přesahem. seznamují dítě s něčím, s čím se ve svém životě třeba ještě nesetkalo, nutí ho zamýšlet se nad věcmi, které dosud neřešilo. pokud je to téma zpracované dobře a ohleduplně, může být i smutné. jo a jako poslední bych nadhodila knížku Jura a lama, která je tak trochu o ovcích a lamách a tak trochu o chlapečkovi jménem Jura, který má dvě maminky. není to nijak vtíravé, jen to dítěti ukazuje, že spolu třeba můžou žít i dvě osoby stejného pohlaví a tvořit normální rodinu.
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    jinak o poznání optimističtější a veselejší, ale také zajímavá je tahle knížka o nevidomé holčičce, u které se moje dcera místy vyloženě smála, protože hlavní hrdinka Konstantina je docela číslo. žije docela normální život, jen by se někdy třeba ráda projela na kole... fajn způsob, jak naučit děti nekoukat na nevidomé jako na nějaké chudáky, ale jako na jedny z těch, kteří to mají v něčem jinak než my, ale patří do "našeho" světa a můžeme se s nimi normálně kamarádit
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    a navíc, já mám z války a holocaustu trauma dodnes a poprvé jsem se s tím setkala pořádně až díky komiksu Maus, který jsem četla asi v 17-ti letech. do té doby jsem to vnímala jako plochá nudná fakta skrze hodiny dějepisu, které mě nechávaly bez většího emočního pohnutí
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam