U nás se kupodivu ujaly i Tolkienovy pohádky, Kovář z Velké Lesné tu jede snad od čtyř let staršího syna a necelých dvou let mladšího, který to poslouchal a vnímal a někdy okolo tří let začal taky sám chtít. Někdy před šestým rokem staršího se přidaly i verneovky, hlavně Cesta kolem světa za 80 dní (mě úplně neasuje, ale kluci ji žerou), 20 000 mil pod mořem a úplně největší hit je Ostrov pokladů. Jinak samozřejmě Lindgrenová, Kocour Modroočko a tyhle dětské klasiky, ale překvapilo mě, že u poslouchacích, byť zdramatizovaných věcí, kluci zvládnou i takové dobrodružné věci, ze kterých by byli u filmu těžce vyděšení.
Některé příběhy znali už před audioknihou, jiné ne. A myslím, že třeba ty Tolkienovy pohádky nikdy nebudu vyprávět líp než Trojan :)