Tak jsem si dala během posledních dvou dní ještě Já, Finis, o kterém se tu psalo asi před měsícem, a jako sci-fi oddychovka to naplnilo mé očekávání, připojuju se ovšem k Annnině tezi, že s pečlivou rukou redaktora šlo z příběhu vytřískat víc. Jen ke smutnému pousmání je závěrečný medailonek, kde se autor holedbá, že knihu mu chtělo vydat "renoVované nakladatelství", ale on se rozhodl pro samizdat. No, škoda. Nalákal mě začátek, který naznačoval, že text zachytí poměrně ambivalentní charaktery, zhruba od třetí kapitoly jsem ale pochopila, že o vícerozměrných postavách si můžu nechat jen snít, ale tak jo, no, je to dobrodružná věc, která má strhnout a člověk ji nemá moc prošťourávat. I tak mě při četbě párkrát stereotypizace postav vyloženě nadzvedla (vítejte ve fikčním světě, kde pro charakteristiku postav často stačí říct, že je někdo "asi z Afriky", "asi z Asie", "autista" apod.). A od konce jsem si slibovala uspokojivější rozuzlení, byl na mě příliš rychlý, málo vyargumentovaný, a proto i ne úplně katarzní.
Inspirace Matrixem mi připadala relativně subtilní, viděla jsem tam spíš architextové (žánrové) vazby než plagiátorství. Víc jsem si u četby vzpomínala třeba na Vopěnku, ale ani tam mi inspirace nepřipadala nijak za hranou.