VOY: Mně připadá, že se u Walliamse podceňuje jeho schopnost popisovat smyslový prožitky, emoce a mentální pochody postav. Dělá to strašně dobře, přímočaře, srozumitelně. Pocit satisfakce z "úspěšnýho" čtení (tzn. čtení, z něhož má dítě intenzivní, třeba i fyzickej prožitek) tak může nastat i u čtenářů-začátečníků.
To srovnání s Dahlem vychází navíc ze žánrový podobnosti (inklinace ke grotesce) spíš než z autorskejch kvalit. Ale co si budem, i Dahlem řada literárních kritiků dřív dost pohrdala.
Za mě je Walliams fajn, ale určitě je prima podchytit ten zájem a zkusit pak časem dítě přesměrovat na trochu komplexnější knížky.