Aby nedošlo k omylu – pochopitelně neříkám, že splnění klientových požadavků vždy znamená katastrofální výsledek na konci. V ideálním případě je samozřejmě výsledné (dobré) logo tím vysněným z pozice „designérské“ i „klientské“. Ale vždy to záleží na rozumnosti klienta.
Pokud řekně „víte, raději bych něco serióznějšího, neb jsme firma orientující se na takovouto a takovouto klientelu“, pak je vše v pořádku a grafický designér by měl najít jiné řešení – neboť se se svým návrhem netrefil do zadání. Pokud ale klient žádá „tajhle místo tý modrý dejte fialovou, já sem to ukazoval doma Mařce, jako ženě, a vona se jí ta modrá nelíbila a říkala že by tam radši fialovou, tak tam dejte fialovou”, pak je úkolem designéra vysvětlit klientovi, že je pro design opravdu irelevantní názor jeho velectěné manželky, zvláště pokud tam ta modrá má svoje odůvodnění. Pokud slepě plní požadavky klienta „přes mrtvoly“, není to designér, ale pouhý operátor vektorového programu.