Samozřejmě to byl dlouhý proces zrání, abych se dostala do tohoto stavu nadhledu a smíření se s minulostí. Není to jednoduché a každý se s tím vyrovnává v rámci osobní kapacity. (Každopádně i já si prošla chutí "vzít baseballlku a seřezat protivníka", možná podobnými pocity trpí pachatelé masakrů na amerických středních školách...)Vzdala jsem se sebelítosti a utápění se v minulosti, jdu dál a silná. Doporučuju.

Btw. taky nechodim na srazy se základkou a nebavim se s nikym ze sídliště, přátele mam odjinud. U nás to bylo opravdu jako chodit do školy někde v bronxu, asi proto hraju hiphop...heh
I přes to, mé šikanovatele zpětně nepovažuji za špínu, poněvadž malé děti jsou kruté (jak známo) a teenageři ještě víc... a tím bych se snížila na jejich úroveň.

Mno neberte to moc vazne jsem dost nasrany dnes. Takze zatim brat nize uvedene s rezervou az si to trosku rozmyslim tak to zedituju do min Trollovaciho formatu.

K te sikane. Mozna jsem emackej ubrecenej blbecek :) :) Kdovi. Ale 8 let kazdodenniho pekla, kdy 8 az 10 lidi utvorilo hloucek, ktery mi rozebral tasku rozkopal veci po cele chodbe. Zacali se me ptat na veci, na ktere proste neni odpoved: ano=vyprask, ne=vyprask a pak vsak si si o to rekl. Pak nakonec taky vynucene doznani ze si za to muzu sam. Kazdou prestavku byl, "silvestr" nebo "vanoce" to znamena ze mne rozkopali tasku a nebo prdel. Pak prisel vek kdy cela skola chodila spolecne chlastat a to uz pak slo. Jenom az s odstupem casu si clovek uvedomi ze sikanovac si na tobe "udela" sebevedomi navzdy. Uz navzdy na tebe bude koukat jak na podradniho cerva a jedina sance jak to zmenit je toho cloveka bud vyskrtnout z okruhu svych znamych. Nebo si dat tu namahu a naprosto ho financne, fyzicky a psychicky znicit. A vratit tim hierarchii spet na puvodni uroven. A nebo se s hierarchie lidske spolecnosti vymezit a naprosto ji ignorovat.

Na sikanu pomaha jedna vec, ignorovat kolektiv ignorovat lidi co to provozuji a celkove povazovat lidi za spinu a povl dokud te nepresvedci o opaku. Aby nekdo nekoho mohl psychicky mucit potrebuje neco co zabrani jeho obeti odejit z jeho dosahu. Takze byt pripraveny kdykoliv zmenit skolu, mesto, zemi. Udelat tlustou caru a neresit. Problem je ale resit neco takoveho, kdyz je clovek neplnolety. Rodice ani psychologove nepomuzou, protoze jejich jedine reseni je postavit se a vyjednavat s utocniky. Co ma za nasledek jenom vetsi sikanovani. Taky proto uz nechodim do meho rodneho mesta jinak nez za rodinou. Nechodim na stretavky ani po 5ti letech gymplu jsem nebyl a uz ani nepujdu. Nezvedam telefony lidem z byvaleho mesta, krome jednoho cloveka a krome rodiny se z toho mesta nebavim s nikym a nebavim se ani s nikym, koho znam z toho obdobi a pamatuje si me jako obet. Mam nove mesto novy kolektiv. Jakmile si clovek uvedomi ze lidi je jak sracek a vsichni jsou vymenitelni neni nic co by ho drzelo v kolektivu, kde ho sikanuji. Kdyz se neco zesere tak nemam problem vsechno zahodit, dat vypoved prodat byt zvednout se a zmizet. Na stredni taky pomohlo, ze jsem jednou sebral sutr a zmlatil jednoho ze sikanujicich, kdyby me nechytli tak bych ho dorazil. Kdyz sikanovaci vedi ze ti muze "prepnout" a oni to nemusi prezit tak se to vetsinou sklidni. Da se rict ze jsem doted "poskozeny" asocialni psychopat. Ale me to nevadi, zavrit me jeste nezavreli a lidi kteri se ke mne chovaji ferove potkaji ferovost a odhodlani pomoct na jake nejsou zvykli.

Jsem s tím naprosto srovnaná a nemám sebemenší problém o tom pohovořit. Když na to vzpomínám, tak zpětně pocity úzkosti nemam. Vždycky si představím sebe jako malou na ZŠ a mě - teď jako dospělou, jak za tou malou příjde a řekně všem ve třídě "ona jsem já" :-

RBKH: A když na to zpětně vzpomínáš, máš ve všech případech pocity úzkosti apod., nebo jen někdy?
A také, když ses z toho dostala, bylo pro tebe jednoduché o tom mluvit, jako kdyby se jednalo o srandovní historku, nebo ti stále dělalo problémy o tom někomu říci? (Odhaduji tedy, že ti dělalo problémy o tom někomu říci v době, kdy jsi byla šikanována)

Pokaď tedy o tom nějak chceš mluvit a rozvést to, můžeš, nikoho zde nechci nutit k tomu, aby mi říkal, co mu kdo dělal, jak apod.

Šiaknovali mě celou základní školu kvůli tomu jak vypadam, čili férovej 100% psychickej teror, outsider, nula, nikdy nebudeš s nikym chodit, socka atd. Mimo školu to bylo v pohodě. Nějak jsem si na to zvykla. Po čase jsem si byla ochotná přiznat, že jsem byla opravdu šikanovaná a že to nebyla moje vina. Následky jsou v podobě depresí, úzkosti a sociální fobie dodnes. Nicméně jsem těm lidem odpustila a když je potkávám zpětně, tak nemůžou uvěřit, že z ošklivého káčátka se vyloupla labuť. Mám vztahy, přátele, jsem djka, hraju v rádiu a dělam práci, která je mým koníčkem. Tvrdá škola života, ale díky tomu mám silné sociální cítění a empatii.

ZUZKAOU: To "svěřování" je to, co s ní právě provádím a z naprosto stejných důvodů jak tvrdíš jsem s tím začal - potřebuje věřit tomu, že existuje osoba, která ji nebude brát za špínu, někdo, kdo ji nebude odsuzovat, zahazovat apod.

Ovšem to co mě zaujalo, bylo to, jak ji to poznamenalo. Věděl jsem, že šikana bude mít hodně silný vliv i do budoucna, ale že se dostane do takovýchto stavů jsem opravdu nečekal.

JEBAK: v tvých silách není odborná pomoc, ale v tvých silách je to nejdůležitější - možnost přímo si vyzkoušet komunikaci s někým, kdo ji nebude odsuzovat, kdo ji nebude ubližovat a bude jí brát takovou, jaká je.

(nevím jak jste na tom vztahově a co bys chtěl a nechtěl, ale pokud jí je 16 a začnete si spolu "svěřování", tak se patrně dříve či později zamiluje. )

Pokud do něčeho takového chceš jít, tak pak bude mít velkou motivaci i k návštěvě terapeuta - bude jí dělat problémy kontakt s tebou :-).

Pokud do něčeho takového jít nechceš a nemáš zájem o vzájemné svěřování, tak to asi nebude snadé jí vysvětlit bez dalšího citového škrábance.

ZUZKAOU: Nesnažím se donutit, říct jí, že "jestli tam nepůjdeš, imploduje celý Vesmír", spíše přemýšlím nad způsobem, jak ji ukázat že mých možností jak pomoci není přespříliš mnoho.

JEBAK: nepřemlouvat, nenutit. Nepomohlo to. K psychologovi jde normální člověk až poté, co mu selžou všechna ostatní řešení. Takže evidentně situaci zvládá natolik, než aby se rozhodla pro pomoc zvenčí.

To že tobě to přijde jinak, je sice pochopitelné, ale nezmění to nic na jejím pohledu na psychology :-)

Jinak praktická je následující knížka http://obchod.portal.cz/produkt/stop-traumatickym-vzpominkam/

(ovšem platí jen na vzpomínky, pokud se někdo chytl do kolečka že se stává obětí ve většině skupin, kde se objeví, tak to nebude mít úplný efekt.)

ZUZKAOU: Momentálně ji je 16 let a tvrdí, že šikana při přestupu na jinou školu skončila.

Souhlasím s tím, že se o tom bude muset naučit mluvit a začít chodit za psychoterapeutkou, ovšem toho se mi momentálně nedaří docílit, neb ona tvrdí, že měla se školním psychologem samé zlé zkušenosti a nyní už za žádným nechce. Navíc to vždy odmítne, že by ji zároveň mohl pomoci a zároveň by se mohla cítit ještě hůře.
A já momentálně poměrně často přemýšlím nad tím, jak ji vysvětlit, nebo lépe přemluvit, že to vypadá na jediné možné řešení, neboť obyčejný člověk jako já jí již moc nepomůže.

JEBAK: A teď je jí kolik? Šikana pokračuje, nebo je jinde?

Jinak pokud se bude chtít té strašné úzkosti zbavit, tak to bohužel nepůjde jinak, než se o tom naučí mluvit a bude s tou tak moc bolavou tematikou pracovat tak dlouho, dokud nezjistí, že jsou to jen špatné vzpomínky a nemusí si to vláčet sebou celý život.

Pokud byla dlouhodobě bita a týrána, tak moc nevěřím tomu, že by to šlo dočistit bez dlouhodobé psychoterapie a to s ženou - psychoterapeutkou. Ideálně někdo, kdo umí pracovat s postraumatickými stavy.

KATIA: Děkuju.

ZUZKAOU: Pokud má někdo nějaký návrh, jaké odkazy přidat do záhlaví, či na home, rád je uslyším.
TRUCE:
ZUZKAOU: Od 5. třídy na ZŠ byla každý den bitá, za jakýkoliv důvod. Začalo to prý tím, že jinému spolužákovi neradila při testu a dala mu facku. (myslím si, že v tom bylo něco víc ale)
Měla strach říct o tom rodičům, protože si myslela, že by si na ní ukazovali prstem a dělali by si z ní srandu, kdyby chtěla změnit školu. Když řekla svému třídnímu o šikaně, tak ji třídní poslal za školním psychologem a chlapcům, kteří ji bili řekl, aby s tím přestali.
No, nepřestali a pokračovali v tom bití. Školní psycholog ji prý vůbec nepomohl a dnes má strach jít za jakýmkoliv psychologem, protože když si na cokoliv z toho, co se na ZŠ dělo, tak je hodně nešťastná.
Navíc má problém i s tím, že když se ji někdo dotkne, tak se na ní okamžitě naženou vzpomínky a opět je nešťastná. A platí to třeba i když ji chytne bratr za zápěstí.

Pokud chceš poradit jak pomoci té konkrétní slečně, tak se trošku rozepiš.

Tj - co se děje v té třídě, s kým to zkoušela řešit a jak to dopadlo, jestli o tom někomu řekla. Komu věří - doma, ve škole, kamarádi mimo školu, lidi nezapojení do šikany ve třídě a tak.

souhlasím, bylo by fajn říci něco konkrétního k té dívce

taky by mě zajímala tvá profese

Co rikala ta obet o ktere se mluvi v topicu?
Asi by bylo nejlepsi zacit nazorne.

Sikana boli, i prekonana. Tezko o tom mluvit,kdyz jedinym lekem je byt pozitivni.
Naucit se, ze to co se mi deje nema s realitou jak ji vidi akteri mnoho spolecneho.
Pripadne porazit je vlastnimi zbranemi.

Narodili jsme se abychom prekonavali problemy. Nekdo "dostane" do vinku takovyto "dar".
Pamatuju si, ze jsem byla vdecna za ty problemy, vyformovali me.
Pamatuju si, ze jsem byla plna bolesti, protoze me taky zdeformovaly.
A nekde mezi tim jsem ja. Tohle je moje cesta.

Dodnes mam silne sympaticko-antipaticky vztah k silnym osobnostem, ktere nejsou ani trochu laskave.

ze jsem rypava hned na zacatek -> obeti NE objeti (to je neco jineho ;-)

Pro učitele a pedagogické pracovníky - velmi názorná příručka.


http://www.odyssea.cz/stahuj.php?soubor=zlepsitvztahy2stzs

Vůbec jejich metodiky jsou použitelné http://www.odyssea.cz/metodiky-osv.php?cast=kurzy-osv

Podstatný odkaz je také http://www.minimalizacesikany.cz/

Někde na webu visí též nascanovná Kolářova kniha, zkusím se zítra mrknout v práci do počítače, jeslti jsem si ji nestáhla.