SNOP: i kdyz te jini presvedcuji o opaku? :-)

PARAZIT: no , neříkám že je to prdel, ale je to , v tuto chvíli pro mě způsob, jak se za některé své programy nepranýřovat.
Jak prostě se skze "imaginární" dítě dobírat věcí, či srdce, či pravdy či kulovýho.

Praktikuji pristup, ze jsem ten posledni, komu bych mel verit v hodnoceni sama sebe.

NATASHA: Jo souhlas... řikal jsem si vždycky, že skepse sama k sobě je velice dobrá, protože člověk sám na sebe hledí kriticky a nezaujatě a pak jsem zjistil, že to pravda neni, že člověk na sebe hledí zaujatě, ale naopak... zas se vidí příliš černě
Asi nejlepší je ten zatracenej vnitřní dialog vypnout no, ale jednoduchý to fakt neni.
MEDVIDEK: To jsem taky dělal... jenže ono i z toho já se pak stane druhé dítě...

Ovšem i dítěti je třeba někdy zatnout tipec, Medvídku :-)
Samozřejmě, záleží na míře, s jakou se do Tvého vědomí mísí.

NATASHA: V okamžiku , když přijde hodnotící já. Můžu ještě použít metodu tzv. dítě a já. Poslední dobou ji zkouším aplikovat na sobě.
Každodenně sklouzávám do svým přesvědčení nebo programů. Děcko , zde
vzteklé, hysterické, oprávněné atp. no prostě máme spolu dohodu...ono zlobí a já jsem tady , abych ho přijala, pohladila či soucitně vyslechla.

PARAZIT: Vynést sám sebe nad svůj život a koukat na něj z ptačí perspektivy je jedna z nejtěžších věcí

Ono to hlavně nikdy není úplně, vnímající já je stále stejné, na tom "šlahounu" od sebe pořád visíš celou vahou. Ale dá se odmyslet (zavřít) hodnotící já, dá se odtáhnout závoj přikrášlování. Není to tedy moc sympatické - a člověku hrozí sklouznutí do druhé možnosti (sebeodcizení, sebezavržení). Ale i do té míry, jak se to povede, je to praktická věc. Například jako protipyšní terapie. Nebo pro realističtější nahlédnutí možností - co se dá stihnout, co se dá zvládnout. Dobrá pomoc pro lidi skeptické i pro přehnané optimisty.

NATASHA: Vynést sám sebe nad svůj život a koukat na něj z ptačí perspektivy je jedna z nejtěžších věcí...
NATASHA: To mi připomíná, jak jsme kdesi přelejzali plot a já stál pod kámošem co přelejzal ty vrátka a když byl na nich, napadlo mě vzít za jejich kliku a voni byly otevřený:)...

SNOP: presne :-)


NATASHA: taky presne :-)

cili zas mame oboji , A i B ......ted uz jen to C:-)

.......aaaaaa-ha. k C jsem se prokousala o něcö výše...... opravdu pjěkná meta4a - ona tam ta vrátka obvykle bývají - obvykle viditelná až z toho odstupu.....

NATASHA: Neco na ten zpusob pravil onen prislovecny ucitel wushu onomu prislovecnemu zaku, co chtel cvicit s trikrate vetsim usilim, nez ostatni.

:-)))

Když odstoupíš, můžeš zjistit, že o 5 metrů vedle byla vrátka.
(To je ale pěkná metafora.)

NATASHA: No vždyť taky, co všechno zajímavé se asi může dít za tou zdí, kdo by odolal provrtat si tam alespoň malý otvor, aby do té kouzelné zahrady nahlédl. ... Ostatně, přeci byste to nechtěli obcházet. :-))))

Řekla bych tak:
Usilovný člověk, hnaný zájmem o věc, věnuje této věci více času než čemukoliv jinému. Přesto to nemusí být dost; může chybět právě to "odstoupení", procházka jinou cestičkou k témuž cíli - ne napřímo, ne urputně skrz zeď.
A to je těžké - přestat vrtat do zdi a jít na procházku :)

Neni nic jako 'zivot'. Jsou jenom male pribehy, konkretni rozhodnuti, rozcesti a cesticky parkem ;-)

SNOP: Těžko to realizovat u života samého :-)

Ovšem metoda může být špatná.
Snaživé memorování například nezaručuje pochopení.

Kdyz se snazim, az u toho plazim jazyk, a prece se nesnazim dost, asi to znamena, ze bych mel zacit delat neco jineho. Pryc s Foltyny.

KENNAZ: Čím jsem starší, tím častěji si uvědomuju společnou existenci obou možností.
Ano, řekla bych, že platí A i B.

NATASHA:

i když se můžu přetrhnout, občas to výsledky nepřináší....pak mám problém - asi se mám nučit ne vždy se tak trhat ;-))

+ si jako kontrapříklad dovolím malý citát: "....a když se snažím, až u toho plazím jazyk, neznamená to ještě, že se snažím dost ...."

SHEEN:

já taky ;-)

přidala bych znovuzačlenění se do pracovního procesu po mateřské - najednou ti bych raději ten čas trávila s dětma, vše, co mi vadilo mi chybí a co mi chybělo mne jaxi (vzdor očekávání ;-)) zrovna 2x nenaplňuje :-( přešlo mě to tak po 14 dnech :-)
umět se těšit z toho, co zrovna je, je velké umění a kdo jej nedostal darem do vínku, učí se mu obvykle pracně a dlouho..... a když už to vypadá, že jakž-takž pokročil, přijde nová situace, co jej vyvede z omylu "-)