• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    NATASHARELATED - spříznění na cestě
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Ale zejména v takových mezních tématech je přece potřeba mluvit citlivě, s rozmyslem...
    Teorie, že problémovou hráz je třeba prorazit i silou, se asi nedá aplikovat plošně. A každý má navíc právo říct "nechci o tom mluvit".
    SETEC
    SETEC --- ---
    NATASHA: Kdyz je malo informaci clovek muze dovozovat nesmyslne to je logicky s tim souhlasim, a vim, ze jsem na tenkem lede, oba vime, jak jsem se treba ja vyrovnaval s rozchodem se zenou, taky jsem byl totalne v prdeli vzdyt to sama vis. Proste jsem nastolil tema ve kterem je hodne emoci a ptal se jak se s tim vyrovnavate, vase pristupy a postupy a reseni. Mylsim, ze Related - sprizneni na ceste je audit ktery se prave na tohle tema velmi dobre hodi, protoze tady jsou lidi kteri se nad necim takovym dokazou zamyslet.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SETECI, dovozuješ nesmyslně na základě zcela nedostatečného množství informací. A navíc neomaleně - člověk, který někoho ztratil, je velmi citlivý, a nelze se mu takto nabourávat do světa.
    STEPNÍ VLK je ovšem bolestně podrážděný...takže jeho reakce není zcela příčetná, a je to za daných okolností naprosto pochopitelné.
    SETEC
    SETEC --- ---
    STEPNI_VLK: Jestli ti neco vadi, tak se aspon ovladej a neponizuj se. Ja to uvadel jen jako priklad. Stacilo rict nedokazu se o tom bavit. Ale na druhe srane "komunikace je rozpoustedlo problemu".
    STEPNI_VLK
    STEPNI_VLK --- ---
    SETEC: Víš ty co, zapomeň na to. Nastínil jsem ti svůj postoj a ty tu na základě pár slov píšeš celé romány - kroužek domácí psychologie je jinde, brachu. A co se týče smrti mé mámy, o nic jsi nepřišel, protože jsem se o tom v RELATED nezmiňoval a opravdu nemám potřebu to s někým rozebírat právě na NYXu.
    PS: Uč se dívat v reálu, na NYXu uvidíš tak leda hovno a i to ještě skrze svoje projekce.
    SETEC
    SETEC --- ---
    STEPNI_VLK: Ze srdce ti reknu, ze nevim jestli slo o frazi, ale neni dulezite, jestli to byla fraze pro me. Je dulezite aby ty sis polozil otoazku jestli sam sobe nerikas frazi.

    Jsem rad, ze jsem se tim prikladem trefil, vim, ze je to velmi bolestiva rana a proto, jsem ji jako priklad pouzil, ale nevztahuj to jako muj zamer na tvoji osobu, to ze te neco takoveho potkalo, se dozvidam az ted, kdyz jsi to napsal. Dluho jsem tu prispevky necetl a tak pokud jsi o tom tady hovoril, proteklo to bez meho vedomi.
    Ale kdyz na tom ze jsem to napsal mam hledat neco pozitivniho, muze to byt treba to, ze se muzeme bavit o necem co je ti jako priklad realne, protze to prozivas na vlastni kuzi.

    Vis, nevim jak se mam koukat na tebou uvedeny priklad pozitivniho. Chapu ze jsi na svoji ceste vyrovnavani se a mozna hledani novych stabilnich bodu, ktere jsi smrti matky ztratil.

    Protoze z mojeho hlediska tvuj otec a vztahy v rodine mohly byt silnejsi a vroucnejsi jiz drive. Kdyby si o to drive stal a vybudoval sis je takove. Semknuti v zarmutku je podlemeho vec normalni, bezna a take casove pomijiva v momente kdyz se clovek se zarmutkem vyrovna vztahy se mohou postupne vratit do puvodnich koleji. Ale hlavne hovoril jsi o otci a pritom ti zemrela matka, ani slovo o tve bolesti nebo o tvem postoji k matce. Jedine co jsem cetl bylo abych "vazil slova". Jako bys byl vuci te ztrate naprosto apaticky a tvoji matku prestal videt. Jako by ve tvem zivote uz doopravdy nebyla, jako by se ztratila tvoje laska kterou jsi k ni kdy citil.

    Jen rikam co vidim, nerikam pravdu, jen mluvim o svem vnimani. I ja mam svoji cestu na ktere se ucim divat.
    STEPNI_VLK
    STEPNI_VLK --- ---
    SETEC: A seš si tak jistý, že šlo o frázi? Shodou okolností ses totiž trefil - není to tak dávno, co mi maminka umřela. Příště zkus více vážit slova.

    Ale když už mermomocí stojíš o příklad: z mého úhlu pohledu to vedlo k projasnění a zlepšení vztahu s mým tátou, se kterým jsem si nikdy nijak zvlášť nerozuměl.. Ta nepříjemná událost nás jako rodinu, resp. její zbytek ještě více semkla dohromady.
    SETEC
    SETEC --- ---
    NATASHA: Dekuji :)
    STEPNI_VLK: No schopnost hledat pozitivni hledisko na necem negativnim je dobra vec, ale na nektere pripady se mi to spatne pouziva.
    Priklad mozna extremni "zemrela mi matka" tak co je na tom pozitivni, ze uz ji nic neboli?

    A jak se s tim vyrovnavas po te emocionalni, srdecni strance. Treba pocit ztraty, nebo v nekterych pripadech pocit ponizeni, nebo uvedomovani si vlastnich chyb ktere muze vest az k sebedestrukci ... ?

    Ted nemluvim z vlastni zkusenosti ale spis s pozorovani, ale z vlastnich pocitu kdyz se na nektere veci podivam z dlouhodobeho hlediska tak si musim uvedomit ze i veci se kterymi jsem byl treba dlouhodobe vyrovnany ... jak to rict zjistil jsem ze ve skutecnosti jeste uplne vyrovnany nejsem ... a na tehle principech je zalozena i rada terapii, kde resis nejake traumata ktera se mohla odehrat nekdy v detstvi.

    Jednoduse receno tohle tema jsem nadhodil protoze jsem neicekaval frazovitou odpoved ale spis jako sebereflexi jakou mate schopnost konfrontace s vaznyma situacema.
    STEPNI_VLK
    STEPNI_VLK --- ---
    SETEC: Jak jinak než se je pokouším odžít, tj. vstřebat postupem času.. Pro mě je hlavní to, že si i na té - na první pohled - nejvíce negativní záležitosti dokážu najít něco pozitivního, co s sebou do mého života přináší.
    SETEC
    SETEC --- ---
    SNOP: Je to vyborny text k zamysleni, umet prijimat je nekdy tezke :)

    Napada me tema jak se stavite k "ranam osudu" ktee se daji tezko prijmout.
    SETEC
    SETEC --- ---
    NATASHA: Ja vim, ze to neokecam, ale diky o tom dile jsem uz slysel, ale necetl. :/ Tak aspon mam nejaky uryvek.


    SNOP: Moc pekne :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Někdy si myslím, že je chyba, když mám předsudky vůči některým žánrům :)
    Ale pak si zkusmo některý na půl oka pustím a zase se zatvrdím.
    Na jednoho mrože připadne dvacet levných karambolů.
    SNOP
    SNOP --- ---
    :-)))
    A abychom nebyli tak vazni, tak z filmu Asterix a Vikingove:

    - Copak si nemůžu v tichosti a klidu sníst mrože à la crème?
    - Jak se připravuje mrož à la crème? Zní to lákavě.
    - Připravuje se jako jahody s bílou smetanou, ale místo jahod tam dáš mrože.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SNOP: Ano, sem se to hodí.

    Původně jsem měla takovou představu, aby tento klub dával smysl při zpětném přečtení i po letech (resp. to, co z něho zbývá po odmazávání daném kapacitou serveru).
    Pak jsem zjistila, že to nelze tak docela zaručit, jako jinde, i zde je spousta hluchých míst a nebo srandiček a epizod, které se po pár měsících stanou bezpředmětnými.
    Navíc by to záleželo i na mé vlastní iniciativě, která je kolísavá.

    Ale občas, tu a tam, některé výroky a citace tu sílu mají. Zaplaťpámbu.
    SETEC
    SETEC --- ---
    STEPNI_VLK: Citadela to mi zni jako Strazna Vez :)) Ja vubec nevim o co jde ja negramot. Asi jedna z knih jako je celestynske proroctvi?
    SNOP
    SNOP --- ---
    STEPNI_VLK: Po pravde, protoze jsem to citoval jednomu kamaradovi, a kdyz uz jsem to na netu nasel a vybral, tak jsem si rekl, ze je to dost dobre na to, abych to hodil i sem.
    Toto auditko totiz povazuji za jedno z tech, do ktereho se takoveto veci hodi.
    STEPNI_VLK
    STEPNI_VLK --- ---
    SNOP: Čichám, čichám Citadelu.. Proč jsi to sem vložil - po pravdě?
    SNOP
    SNOP --- ---
    Přítel je pro mne určité hledisko. Potřebuji slyšet řeč, pronášenou právě tam odtud, odkud on hovoří, neboť v tom je pro mne přítel jedinečná říše a nevyčerpatelná zásoba. I když mlčí, dokáže mne naplnit. Hledím pak jeho očima a vidím svět jinak. Stejně tak žádám i na něm, aby znal především místo, z něhož hovořím já. Jen tak mne může slyšet. Neboť slova jsou vždycky svárlivá.

    Neměl pravdu ten člověk, když říkal o svém malém domku:
    "Stavím ho, aby se tam vešli všichni moji opravdoví přátelé ..."
    Co si ten ubožák o lidech myslel! Kdybych chtěl já postavit dům pro své opravdové přátele, nikdy ho nemohu postavit dost velký, neboť neznám na světě člověka, aby mi nebyl alespoň zčásti přítelem, byť zčásti sebemenší a pomíjivé. Dokonce i člověk, kterého dám popravit. Jak lehko bych v něm našel přítele, kdybychom v lidech dovedli rozlišovat. A dokonce i ten, kdo mne zdánlivě nenávidí, a kdyby mohl, dal by zas popravit mne. A nepovažuj to snad za laciné rozněžnění, za shovívavost či obyčejnou touhu, obyčejnou sympatii, neboť zůstávám strohý, nezlomný a mlčenlivý. Ale jak početní jsou moji rozptýlení přátelé, a jak lehko by naplnili můj dům, jen kdybych je naučil těm správným krokům.
    Kdežto koho jiného nazývá ten člověk svým opravdovým přítelem, než toho, komu může svěřit peníze beze strachu, že bude okraden --- a pak je přátelství jen poctivostí sluhy --- anebo toho, kdo by pro něho vykonal určitou službu --- a pak je přátelství jen prospěchářstvím --- anebo toho, kdo by ho v případě potřeby hájil --- a přátelství je potom lenní přísaha. Já však pohrdám výpočty a nazývám přítelem toho, koho jsem v člověku zahlédl, toho. kdo možná spí, zasut v mateční hornině, ale přede mnou se začne vymaňovat, neboť mne poznal, a usmívá se na mne, i kdyby mne třeba později zradil.
    Ale tamten člověk, rozumíš, nazývá svými přáteli lidi, kteří by dokázali vypít místo něho bolehlav --- a jak by něco takového mohlo dát radost všem?
    Ten člověk si o sobě myslel, že je dobrý, ale naprosto nechápal, co je to přátelství. Můj otec byl krutý, ale měl přátele a dovedl je milovat a nikdy necítil zklamání, které spočívá jen ve zhrzené lakotě. Zklamání je cosi nízkého, neboť to, co sis v člověku zprvu zamiloval, nemůže být přece nikterak zničeno tím, že je tu zároveň něco, co nemiluješ. Kdežto ty děláš z člověka, kterého máš rád, hned otroka, a když to otrocké břemeno odmítne, zavrhuješ ho. A jiný zase jen proto, že mu přítel věnoval svou lásku, udělá z daru povinnost. Dar lásky se změní v otroctví a v povinnost vypít bolehlav. Ale ten přítel nemá bolehlav rád. Dotyčný člověk se proto cítí zklamán, a to je nízké. Může se cítit zklamán leda proto, že mu otrok špatně posloužil.


    Přítelem je v první řadě ten, kdo nesoudí. Ten, kdo otevře své dveře tuláku, jeho berli, jeho holi odložené do kouta, a nežádá od tuláka tanec, aby ho pak mohl podle tance soudit. A když žebrák vypráví, jaké bylo tam venku na cestě jaro, pravý přítel to jaro pojme do sebe. A když vypráví o hrůzách hladovění ve vsi, odkud přišel, přítel s ním trpí hlad Jak jsem ti říkal, přítel je ta část člověka, která je obrácena k tobě a otevře ti dveře, jež možná nikdy jindy neotvírá. A tvůj přítel je pravdivý a pravdivé je všechno, co říká, a miluje tě, i když tě v jiném domě třeba nenávidí. A přítelem v chrámě, člověkem, jehož jsem potkal a našel z milosti boží, je pro mne každý, kdo ke mně obrací stejnou tvář, jakou mám já, tvář ozářenou stejným Bohem, neboť pak jsme jednotní, i kdyby byl jinak třeba kupcem a já kapitánem, nebo zahradníkem a já námořníkem. Nalezl jsem ho nad tím, co nás rozděluje, a jsem mu přítelem. A mohu vedle něho mlčet, což znamená, že se nemusím bát o své niterné zahrady a pohoří, strže a pouště, neboť on do nich nevkročí. To, příteli, co ode mne s láskou přijímáš, je cosi jako vyslanec říše mého nitra. A ty jsi k němu laskavý a vyzveš ho, aby se posadil, a popřeješ mu sluchu. A jsme šťastni. Nikdy jsi přece neviděl, když jsem já přijímal vyslance, že bych je nechal stát stranou nebo je odmítl přijmout jen proto, že v jejich říši, vzdálené tisíce dní cesty, se jedí jídla, která nemám rád, anebo proto, že tam jsou jiné mravy. Přátelství je v první řadě příměří a velký koloběh ducha, povzneseného nad nízké podrobnosti. Kdo sedí za mým stolem, tomu neumím nic vyčítat. Neboť si pamatuj, že cestou pohostinnosti, zdvořilosti a přátelství se v člověku setkáváme s člověkem. Co bych pohledával v chrámě, jehož bůh by měl námitky proti postavě či tloušťce svých věřících, anebo v domě přítele, který by nechtěl přijmout mé berle a nutil by mne tančit, aby mne mohl soudit.
    Na světě potkáš ještě soudců až dost. Máš-li být nově uhněten a utvrzen, přenech tu práci svým nepřátelům. Však oni se jí zhostí, tak jako bouře, jež hněte cedr. Tvůj přítel je k tomu, aby tě přijal. A když vstupuješ do chrámu, uvědom si, že tě Bůh nesoudí, nýbrž přijímá.


    To se tak obcas musi znovu nekam prepsat...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam