LESANKA: Ehm, vzala jsi to ze špatného konce. Ale vzhledem k době, která nejen že mu přeje, ba dokonce přímo podporuje vypjatý individualismus, se ani nějak zvlášť moc nedivím..
Já tak trochu vycházel z Exupéryho a jeho zážitků na pokraji smrti, kdy už byl vlastně takřka rozhodnutý to zabalit a zůstat kupř. v mrazu a sněhu pokojně "spát" a jediná věc, která ho donutila pokračovat dál a zachránit se, bylo pomyšlení na všechny ty milující blízké duše a jejich smutek a truchlení. Nemohl jim to udělat.. a to měl po celém těle omrzliny a trpěl neskutečnými bolestmi.
Mimochodem, rozhodně nemám pocit, že touha setrvat tu/kdekoli či vrátit se, motivovaná láskyplnou vazbou s druhými, je důkazem slabosti. To by se pak za slabost daly považovat všechny naše skutky, jež činíme kvůli našim bližním, veškerá dobročinnost, a když to dovedu
ad absurdum, tak snad i ta empatie..
SNOP: Chceš snad srovnávat volbu mezi smrtí a životem s volbou mezi kouřením a nekouřením?
A pak.. tady nejde o to, co si myslí kamarád, ti blízcí - nejde o něho/ně. Tady jde o tvůj vlastní závazek vůči nim, o tvé vlastní vnímání tohoto (možného) závazku. Není-li žádný, pak není problémem ani odchod na věčnost. Tedy až na techniku provedení samotného činu, že..