KUATO: Závěr 14:46:19 26.3.2007 je to oč tu běží ;-)

NATASHA: :oP

KUATO: No vidíš, jak najednou pěkně překládáš, lenochu :)

SNOP: :o)) to je dobre, co ten hrom vsecko neviii, klobouk dolu :o). Prazak, ale CHLAPIK!

SNOP: Aha, tak to si schovám do hlavy do škatulky "Neříkat Snopovi" :-)

Def.: pěrun = dareba, též obdivně ve smyslu borec.

KUATO: Áchjo, takové pěkné slovo a Ty si ho takhle sušíš.

NATASHA: pěrun - to se dá těžko přeložit, musel bych použít další označení, které by se tomu sice nářečně blížily, ale pro Čecha by byly stejně "cizí" :o). sice už jsem se naučil obstojně mluvit česky a jsem tomu tuze rád, protože je to nádherný květnatý jazyk, co vibruje jako křidélko kolibříka sosajícího z rozkvětlého květu nektar, přesto mi většina myšlenkových pochodů jede postaru :o). a za to jsem taky rád. je to jednoduché, přímé a mi se v tom dobře žije :o)

je důležité pochopit, že se nežije pro meditaci, ale medituje pro život :o). ale to člověku obvykle dojde až když ho osud chytne za límec, vytáhne od rozpitého šálku lahodného čaje a hodí do rozbouřené Řeky Života :o).

KUATO: ...pěrun? To neznám, vysvětli prosím :)

Syn už je veliký, to už je úplně jiná pohádka než když tu bezdětný Kuato meditoval hlava nehlava .--)

no, moji tvrdou hlavu a vzpurnost teda zdědil :o). a taky lenost a nepořádnictví. taky se chce furt škubat, tahá kočku za ocas a po každém jídle je jak prase. vlastně nevím, jestli má i nějaké dobré vlastnosti :o)))

KUATO: celej tatka:-)

SNOP:

SNOP: houby, Kuato na na vrcholu sveho zraleho stari, usedne do lotosove pozice a vedome opusti telo:-)

KUATO: Pozdravuj ho, jmenovce :-) Vsak az on vyroste, bude mluvit podobne... a ty uz budes vetchy starik, nebo mrtvy starik, a zmacknes leda zvonek privolavajici sestricku.

:o)) ty jsi pěrun :o))
kdyby si to dovolil říct můj Samuel, tak ho zmačku, až piskne!

KUATO: Bozske kvality nereaguji (=nemaji reaktivni povahu). Reaguje clovek, na pritomnost bozskych kvalit. Jeho reakce je podminena cistotou a pripadne zasluhami.
Buh nepicha prstem do telefonniho seznamu, Buh bohuje :-)
Presto - i nejvetsimu hrisniku Buh klepe na dvere. Buh je tu stale pro nas pro vsechny, staci ho jen (jen? takova klada, a on si rekne "jen") pustit dovnitr.

SNOP: ano. přesto je reakce božských kvalit podmíněna čistotou (a zásluhami?) žáka. není to náhodný výběr píchnutím prstu do telefonního seznamu.

NATASHA: největším aktem lásky je dát svobodu. a člověk může vědomou manipulací s vnitřními stavy IMHO dosáhnout čehokoli.
ad jizvy - proto zapomínáme..

Odpuštění - jako schopnost náležející bohu se zdá zcela přirozené. Kdo absolutně ví, ví i, proč odpouští, ví, že odpuštění je aktem lásky; Je sám láskou, tedy nebojuje.

Ale pro člověka: odpustit sám sobě, to už je těžší, vina za selhání se připomíná, je to jizva...
Je těžší odpustit druhým lidem nebo sobě? Myslím, že sobě.

opacim jen, ze ten termin "zakon" vyvolava dojem, ze se jedna o neco, co lze pochopit a uchopit, a tedy redukovat jednani na nasledovani nejakeho algoritmu.

hm, když řeknu, že v okamžiku, kdy pochopím motivy vedoucí dotyčného (častěji dotyčné) k tomu, proč si počínali/počínají takto, objeví se soucit. jenže aby opravdu došlo k očištění, musí se uvolnit energie, která je na tento konflikt navázána. ona sama totiž deformuje nahlížení těchto našich dotyčných na danou věc, která je v ohnisku konfliktu. a také viníci MUSÍ uznat, že pochybili. a vidět, jak pochybili a co to způsobilo ostatním zůčastněným. a tohle si vevnitř zapracovat do sebe. pak dojde k "odpuštění" - ve smyslu, že zmizí příčiny k dalšímu pokračování "hřešení" - ve smyslu "nesprávného" konání (pod tlakem starých křivd). když jsem si odpustil sám (bez pochopení PROČ), tak se mi nikdy nic nezměnilo, protože příště jsem se pod tlakem minulosti choval zase tak stejně.

to, zda-li je ten naplňující stav, který ty nazýváš Bohem, životný nebo je to je jen vrcholný abstraktní stav mysli, to bych viděl jako druhořadé. jen ten termín Bůh vyvolává dojem, že se jedná o bytost, která se vymyká zákonům a může svéhlavě působit co uzná za vhodné (byť v dobrém).