SNOP: Výtvarně se mi to líbí moc. Jinak mě ale rozčiluje, když se literatura pro děti staví na zdrobnělinách, a tady jich je ale ooopravdu hooodně.

Já tu knihu neznám, bližší je mi špalíček pohádek, ten na mě pokaždé dýchne kouzlem českého jazyka.

Osobně se mi verše z dívánek moc nelíbí, ale pokud na nich vyrostl někdo jako SNOP, pak tomu přidávám pár bodů k plusu :D

NATASHA: Toz ted nevim, jestli to je kritika nebo pochvala :-) Pro me je to kazdopadne nejoblibenejsi "kniha" meho detstvi, sveho druhu neco jako jeden ze stavebnich kamenu - ci nejstarsich korenu - me duse. Proto to sem davam.

SNOP: Když jsem si přečetla Večerní dívánky, to jsem ještě nic netušila.

Trošku bláznivé :D

LESANKA: Takže podle téhle definice, když si dám pár panáku, tak jsem super osvícený :D


NATASHA: Myslím, že úroveň vědomí jde i nad časové parametry.

Já bych například chápal, že jednou částí úrovně vědmí může být vědomí sebe sama, svého života, od narození do přítomnosti. A dokud jsou v minulosti okamžiky které nevíme nebo si je resp. nedokážeme vybavit je tam faktor který naše vědomí snižuje.

Samozřejmě, že jedna věc je úvaha jednotlivce a druhá je vědomí si svého okolí, živého neživého a také duchovního.

Úroveň vědomí, hmm, napadlo mě teď - jak blízko jsme třeba k noci, když je, ale, zároveň, jak blízko jsme k ní, i když není...

Uroven vedomi se muze projevovat jako uroven uvedomeni toho kolik toho jeste nevim.
Predstavme si vedomi jako kruh, cim vic se rozsiruje nasavanim zkusenosti atd., tim se zvetsuje jeho obvod vzhledem k vesmiru ktory ho obklopuje. A tudiz si vedomi zaroven se zvysovanim vlastniho potencialu zaroven uvedomuje kolik mu jeste chybi ve srovnani s absolutnem. Protoze cim vetsi plochou se dotyka toho co je jeste nezname kolem.
Cim dal tim intenzivneji ve smyslu "Vim, ze nic nevim."
Kdyz uz nevime vubec nic - maximalni obvod kruhu, tak vlastne vime vsechno ;-)

EVA_: Tezko rict :-) Neco jako "probuzenost".

SNOP: Mám tu jednu neznámou, co konkrétně je "úroveň vědomí"?

SNOP: :---)

SNOP: Člověk typu amarouny, to zní jako báječné dobrodružství :) Ovšem amarounům by to bylo jedno.

NATASHA: Omyl vyzaduje zamer. Clovek jako deni.

Tedy člověk jako omyl?

KUATO: Pokud by se nepreneslo nic, pak by jeste zalezelo na tom, zda svet jako takovy ma nejaky smysl nebo ne. Ale v principu by pak bylo ziti cirym altruismem ;-)

SNOP: dobre. ja bych to rozsiril - pokud by se podarilo, aby pres smrt nepreslo ani vedomi, nebo se podarilo vedomi nejak rozpustit, zakilovat, tak vzhledem k nize uvedenemu by melo smysl i umrit co nejdriv, protoze protahovani zivota by se pak jevilo jako zbytecne odkladani nevyhnutelneho.