SNOP: No toto.

Neco pro Natashu :-) http://www.bunicomic.com/comics/2013-05-06-Buni.gif

Nuže, myslím, že je potřeba i zde oficiálně prohlásit jaro za zahájené.
A proto se jaře vydejme za mnoha novými dobrodružstvími ducha i těla:

skoro bych rekla ze ta "v nebi" dopadne vzdycky, horsi je to, co z toho zbyde na zemi.

Jasne ze kvuli detem. Ja treba nejsem zatim sezdana s partnerem, ani jeden z nas to nepovazoval dosud za potrebne, resp. nenasli jsme oficialni obrad ktery by vyjadroval co k tomu citime, tak mame jenom soukromny neoficialni a to nam stacilo. Pred Bohem nas snad posvecuje uz samotne spolecne ziti uz x let, nase snaha, nase boje a nase laska za tim vsim. A urednik co ma do toho co mluvit? A prece ted uvazujeme prave o tom urednikovi a prave s urednich spolecenskych duvodu. Jsou tady uz totiz 2 deti a kdyz videme co se na okoli deje, lide odchazeji casto uplne bez varovani, nehody, nemoci, zivot se v par dnech umi otocit. A taky starneme. A prave tam se stat postara o vdovce/vdovu lepe nez jenom o polosiroty, takze zabezepeceni deti to uz je neco jineho nez kdyz jde jenom o 2 dospele. Tady uz treba myslet na to jak se pripadne 1 clovek postara o dve nezaopatrene deti a kde pomaha stat a kde ne.

Jinak co se tyce svateb, cetla jsem rozdeleni na 3 typy a sice svazky na zaklade tela, tam je to stale, tam je to vlastneni pohlavnich organu nebo taky majetku spolecnych, tam se nerozchazi, doted tomu bylo tak u vetsiny. Ted nastupuje doba vetsinoveho souzneni srdci, je to vyssi stupen, nicmene nestalejsi, rozchody, rozvody na dennim poradku, stridani partneru podle toho koho prave "milujeme", nestatsne lasky, jejich muka. Pak jeste existuje souzneni dusi a tam je to uz zase stale a (pozemska) svatba bud je nebo neni, neni to hlavni atribut, to jsou ony "svadby v nebi" jak tomu rika krestanstvi...

NATASHA: Myslím, že sňatek má více společného se zajištěním dětí než pouze s touhou potom trvale si zajistit něčí přítomnost.

SNOP: On to tam Dušek vykládal ještě tak, že nás k takovému postoji vede nejen společenská konvence, ale i naše vlastní představa, vyplývající z toho, že v úvodní fázi vztahu se nám zdá, že druhý člověk nám poskytuje ohromné množství blaženosti, což se pokoušíme si trvale zajistit tím, že si ho chceme vzít, tj. zajistit si neomezený příděl.
Podle něho jsme si ovšem blaženost zajistili tím, že jsme otevřeli své srdce, a budeme ji pociťovat právě jen tak dlouho, pokud je otevřené ponecháme. Tedy druhý člověk je dobrý impuls, ale nikoliv zdroj. Pokusem o vlastnění naopak o blaženost účinně přicházíme, poněvadž se s ním veze úzkost, strach ze ztráty a jiné efektivní zavíráky, aby se tak řeklo.

Kantův pohled je skutečně rozkošný :)