Jasne ze kvuli detem. Ja treba nejsem zatim sezdana s partnerem, ani jeden z nas to nepovazoval dosud za potrebne, resp. nenasli jsme oficialni obrad ktery by vyjadroval co k tomu citime, tak mame jenom soukromny neoficialni a to nam stacilo. Pred Bohem nas snad posvecuje uz samotne spolecne ziti uz x let, nase snaha, nase boje a nase laska za tim vsim. A urednik co ma do toho co mluvit? A prece ted uvazujeme prave o tom urednikovi a prave s urednich spolecenskych duvodu. Jsou tady uz totiz 2 deti a kdyz videme co se na okoli deje, lide odchazeji casto uplne bez varovani, nehody, nemoci, zivot se v par dnech umi otocit. A taky starneme. A prave tam se stat postara o vdovce/vdovu lepe nez jenom o polosiroty, takze zabezepeceni deti to uz je neco jineho nez kdyz jde jenom o 2 dospele. Tady uz treba myslet na to jak se pripadne 1 clovek postara o dve nezaopatrene deti a kde pomaha stat a kde ne.

Jinak co se tyce svateb, cetla jsem rozdeleni na 3 typy a sice svazky na zaklade tela, tam je to stale, tam je to vlastneni pohlavnich organu nebo taky majetku spolecnych, tam se nerozchazi, doted tomu bylo tak u vetsiny. Ted nastupuje doba vetsinoveho souzneni srdci, je to vyssi stupen, nicmene nestalejsi, rozchody, rozvody na dennim poradku, stridani partneru podle toho koho prave "milujeme", nestatsne lasky, jejich muka. Pak jeste existuje souzneni dusi a tam je to uz zase stale a (pozemska) svatba bud je nebo neni, neni to hlavni atribut, to jsou ony "svadby v nebi" jak tomu rika krestanstvi...

NATASHA: Myslím, že sňatek má více společného se zajištěním dětí než pouze s touhou potom trvale si zajistit něčí přítomnost.

SNOP: On to tam Dušek vykládal ještě tak, že nás k takovému postoji vede nejen společenská konvence, ale i naše vlastní představa, vyplývající z toho, že v úvodní fázi vztahu se nám zdá, že druhý člověk nám poskytuje ohromné množství blaženosti, což se pokoušíme si trvale zajistit tím, že si ho chceme vzít, tj. zajistit si neomezený příděl.
Podle něho jsme si ovšem blaženost zajistili tím, že jsme otevřeli své srdce, a budeme ji pociťovat právě jen tak dlouho, pokud je otevřené ponecháme. Tedy druhý člověk je dobrý impuls, ale nikoliv zdroj. Pokusem o vlastnění naopak o blaženost účinně přicházíme, poněvadž se s ním veze úzkost, strach ze ztráty a jiné efektivní zavíráky, aby se tak řeklo.

Kantův pohled je skutečně rozkošný :)

Včera jsem byla v divadle na Duškově představení Čtyři dohody; nejspíš vám nemusím říkat, že se jedná o inspiraci široce diskutovanou knihou stejného jména, se kterou Miguel Ruiz udělal doslova díru do světa.

Šla jsem na představení s určitým podezřením až skepticismem, nebudu tvrdit, že ne. Návody na lepší život, zejména jsou-li následně marketingově vytěženy bezpočtem různých reedic, kapesních verzí, luxusních vydání, mp3 verzí, ilustrovaných verzí, pracovních sešitů, meditačních polštářků etc., oceňuji vždycky spíš jako chytrý podnikatelský tah než jako skutečně smysluplnou cestu k poznání.

Nicméně: byla jsem pozvána, a protože jsem zvědavá jako opice, šla jsem se podívat. A byla jsem příjemně překvapená. Představení je knihou pouze volně inspirováno (4 dohody jsou jakousi páteří), je ale našlapané původními nápady, nepůsobí jako nácvik davové psychózy ani přednáška pro nemocné ovce, má to vtip a spád a mnohé myšlenky člověk opravdu rád slyší.

Představení je hodně postavené na jazyce, což se mi samozřejmě velmi líbilo, a opravdu, když se zamyslíte, jakým způsobem některé věci nazýváme nebo popisujeme... CO to vlastně znamená...
Jako příklad bych uvedla třeba "výchovné příkazy", které dávají rodiče i pedagogové dětem. Takové to:
Okamžitě se uklidni!, Jdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální! nebo Zmiz! Dušek k tomu hezky říká: jak tomu to dítě má rozumět? Není divu, že neposlechne. Něco takového je prakticky nemožné i pro pokročilého jogína :)
V oblasti partnerství je rozhodně zajímavé zamyslet se nad frázemi typu Už někoho máš? či Je načase, aby sis ji/ho vzal/a. Partnerství jako ukořistění druhé bytosti, hm hm...

Ono to není kdovíjak objevné či nevídané, takto jednotlivě, ale podobných myšlenek je to představení plné, dvě hodiny to sviští jedno za druhým, vše je předkládáno s nadhledem a humorem, opravdu hodně se nasmějete a celé tohleto duchovno se tam vyskytuje v míře, která je pro našince příjemná. Toltéky se koření, ale nešermuje. Občasné výlety do oblasti guruovství Dušek docela dobře utíná zavčasu, a navíc guruovství samo včera docela mile zpochybnil - s pomocí příběhu o Brahmovi a Máje, tj. přítomnosti božské plnosti v každém jednotlivci, který tedy nemá proč potřebovat někoho, kdo by ho ochočeného kamsi vedl.

Zkrátka a dobře: líbilo se mi to. Rozhodně bych řekla, že se Dušek ještě nezbláznil (jak mi bylo občas naznačováno :)

A nyní něco velice poučného na téma myšlení.

Willo the Wisp - The Thoughts of Moog - HD - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=43M55Ay6RKA

Je pozoruhudné, že někdy poskytuje úlevu několik minut pohyblivých obrázků.
Následující kousek mi zásadně zkvalitňuje život v tomto slunném období roku:

The Avalanches - 'Frontier Psychiatrist' - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=qLrnkK2YEcE

pro neanglicky mluvici: 1) "Takze, jak rika Freud, super orel [slovni hricka na superego je jasna] pusobi jako nase svedomi, trestajici nas za nedodrzeni pravidel" (na tabuli "id", "orel", "super orel")
2) "Kamo, tohle je cire blaznovstvi! V ucebnici se pise..."
"Bracho, pst!"