• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    NATASHARELATED - spříznění na cestě
    EVA_
    EVA_ --- ---
    Ostrá...
    Na prahu spánku
    Jak vítr do zraleho obilí
    Dychas na zjezena záda
    A v usich zni hrana.
    Ty uz se neptáš
    Po lásce a po smyslu.
    Kosis...
    EVA_
    EVA_ --- ---
    JAMINA: Ses mimo, to JA si to vytiskla, zaramovala, dala před to svíčku a kadidlo a čtu to popredu i pozpatku.:-)
    JAMINA
    JAMINA --- ---
    KUATO: vidíš to, já jsem si ten příběh vyložila právě tak. Že na to poukazuje, že je nesmysl se to snažit zajmout, vystavit, oplotit ... Že to ale lidi odpradávna dělají, často na stejném místě a modly si různě transformují.
    KUATO
    KUATO --- ---
    SNOP: sorry, ale tohle mi prijde jako nesmyslny "pribeh". nejde prece o to, intelektem ten svet uchopit, rozsekat na kusy a svym "poznanim" nejak zakonzervovat..
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SNOP: Z toho by byl bezvadný animák.
    SNOP
    SNOP --- ---
    Zil byl clovicek. Velmi dlouho hledal pravdu, az jednou, po vycerpavajici ceste dzungli plne utrap a nebezpecenstvi (ale i hrdinskych cinu a pitoresknich zapadu slunce), dosel na konec sve cesty: pred nim, kristalovy, vybrouseny do neuveritelneho lesku, stal monolit, a na nem stalo: PRAVDA. I clovicek nelenil a za nemalych vydaju pracovnich i financnich postavil kolem PRAVDY Chram a oprasoval ji, aby se ji jiz nic nikdy nestalo. A tak zil, dokud nebyl na umreni, pak zavrel Chram a vevnitr zesnul.
    Po mnoha letech se opet objevil clovicek, ktery hledal pravdu. I prohledal sveta kraj, az jednou, po vycerpavajici ceste dzungli plne utrap a nebezpecensti (ale i krasnych zen a muzneho pratelstvi), dosel na konec sve cesty: pred nim, mramorovy, vylesteny az do neuveritelneho lesku, stal chram, a na nem stalo: PRAVDA. I clovicek nelenil a za nemalych vydaju pracovnich i financnich postavil kolem PRAVDY chramovy okrsek s vysokou zdi...

    Kdysi v serem davnoveku se dzungli pomalu sinul stary muz a dite. Uz se setmelo, a tak si sedli a zadivali se na zarici hvezdy, a starec zacel vypravet. A aby byl nazornejsi, prirovnal Pravdu k semeni stromu, a aby byl jeste nazornejsi, vzal semeno udelal dulek, semeno zasadil a zakryl.
    Kdyz rano odchazeli, dite, z pouhe hry, vzalo klacik, zabodlo jej do zeme nad ono semeno a vyrezalo na nej: PRAVDA.

    Kdesi v budoucnosti: vesmirna flotila epistemickych rebelu i pres velke ztraty dobyla PRAVDU! PRAVDA, nadherna planeta uzavrena v jemnem filigranskem ochrannem havu obrannych satelitu, se konecne otevrela. General, postarsi muz, ktery dal rebelii cely zivot, konecne ve svem krizniku vstoupil do atmosfery, kochaje se opojnou atmosferou PRAVDY. A opravdu nebyl zklaman! To, co vzdy tusil a za co miliony jeho vernych polozily svuj zivot, se potvrdilo! Jeden z kontinentu, takova nadhera, byl zcela uzavren v neprodysnem brokatu z platinovych, zlatych a diamantovych vezi a strilen! A pres nej velky, zarivy napis: PRAVDA!
    Ale jak uz jednou padla planetarni obrana, kontinent nemel sanci. General se propracoval k JADRU PRAVDY, ve ktere vzdy kacirsky veril. Kontinent, ostrov, planina, okrsek, chram, monolit, vse padlo. Prastarych zbytku klaciku si uz nikdo ani nevsiml. Kdyz pod zemi nasli davno mrtve semeno stromu (ktere se na planete uz davno nevyskytovaly, protoze zive rostliny v chramech svinej, zato na ostatnich planetach to byl strom zcela bezny, proste plevel), ani je to neprekvapilo.

    SVATE JADRO PRAVDY! nesla se cedule na nerozbitne vitrine, ve ktere na baldachynu lezela scvrkla mumie.
    KUATO
    KUATO --- ---
    Ona
    ------
    Tak jako Šakti objímá Boha
    a z lásky k němu tvoří,
    tak objímá i člověka
    a z lásky k němu tvoří.

    Člověče pohleď na Mne
    a pochop To!
    Tanči se mnou vědomě,
    Tvoř se mnou vědomě.

    Vždyť já nejsem jen tvé okolí,
    ale tvořím i tvé vlastní tělo,
    dávám tvar i tvé duši a mysli..
    Poslouchej co říkám
    a poučíš se o sobě.

    Pomohu ti být jakým chceš.
    Požaduji jen abys chápal,
    že mám na všem nezrušitelný podíl,
    že jsme neoddělitelní,
    navždy spojeni v lásce,
    věční milenci.

    Odvrhni mne
    a celý tvůj svět se změní v noční můru,
    všichni tví démoni se zhmotní..
    Já jsem tvé zrcadlo.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KUATO: Ohó!
    KUATO
    KUATO --- ---
    -M-
    ----
    bohyně-démon prý
    afrodisiakálně smrtící
    dáváš i bereš
    nepokorně, vzpurně
    kosíš pole
    jaká slast!

    pářeš břicha slabochům
    korunuješ krále
    nepohlavně
    se rozpadáš do dvojpohlaví
    pulzuješ
    jaká slast!

    silné paže v krvavém rouchu
    neslitovně
    bereš, drtíš
    krvavě rudá
    jaká slast!

    dáváš se světu
    suknice jak živé listí
    hluboká náruč
    i lůno
    smaragdová zeleň
    jaká slast!

    vzývám tě Temná Bělobo
    přijď a zjev svou pravou Tvář
    hleď zde má oběťina
    rudá a černá
    jaká slast!

    zatanči se mnou Královno
    jaks tuhle v Panně tančila
    krev a semeno
    rudá a bílá
    jaká slast!

    nebojím se Tvé Temnoty
    mé srdce hoří plamenem
    chci zemřít ve Tvém náručí
    ber či nech
    zlatá
    jaká slast!

    roztříšti mě do tisíce hvězd
    má Isis mě oživí zas
    věk Hórův se blíží
    zmrtvýchvstání
    jaká slast!
    KUATO
    KUATO --- ---
    nepohyb
    ---------
    vnitřně živé ticho
    v nepohybu
    zůžené zorničky
    bílá a červená Ganga
    se vylévá ze břehu
    a mísí v poháru dvojtělí.

    nepochopitelná strnulost
    která kypí životem
    podivuhodná strnulost
    která drtí formy i normy
    účinně, smrtonostně.

    vědomá pozornost
    v lůně Bohyně
    zjednobodovění
    nehybnost
    jako perla v lastuře
    obtěžuje k zbláznění.

    zůžené zorničky
    šarlat
    pulzace základní bytnosti
    výtok životavodí
    stvoření kosmu.

    nepochopitelná
    nevysvětlitelná
    krystalizace, prorůstání
    z nehybného bezrozměrného
    středobodu vší potence
    zakletého v Ní.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KUATO: Tak už se nenechaj prosit, Kohn.
    JAMINA
    JAMINA --- ---
    KUATO: na tichu není nic špatného přeci ,)) (i když ano, lze jej vykládat všelijak).
    Já třeba tvé básně (leckdy mi přijdou spíš jako písně) tady čtu ráda, ale neplusuju a nereaguju proto, že jsem tady trošku jen jako "stalker" a nikoho tu osobně moc neznám, jen asi Freemana (nicméně mi to auditko je sympatické, Natashu jsem zahlédla jen kdysi dávno párkrát, když jsem pracovala v Dejvické čajovně). A taky proto, že ti dávám obecně nějak moc plusů a je mi to už někdy trapné :-DD (Vony se i ty plusy mužou přejíst žejo)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Napadá mě teď, že přišel čas sem hodit jeden můj oblíbený TED.
    Hovoří autorka superpopulární knihy, podle které byl natočen dost schematický stejnojmenný film Eat, Pray, Love, ve kterém duo Robertsová/Bardem nic moc nepředvádí, krucipísek. Nicméně to je pouze film, který mě otrávil, a kniha mohla být lepší.
    Každopádně tento TED talk je výborný. A to je důležité.

    Je to o potřebě zříci se posedlé moderní samo-odpovědnosti za Dílo, přiznat znovu podíl vnější inspiraci. Géniům, daemonům, božské přítomnosti.

    Elizabeth Gilbert: Your elusive creative genius
    http://www.youtube.com/watch?v=86x-u-tz0MA

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KUATO: Ale okamžitě to vrať.
    Ta nejistota k tomu patří, přece!
    Nejistota, která pramení v sebe-odhalení.

    Ono to není tak docela samozřejmé --- tím, že jsme v dialogu přešli z tempa mžiků v tempo epoch :) --- ani v tomto klubu.

    Já to vnímám jako záznam intenzity, u Tebe.
    A máloco je zajímavější, obecně, natož, když si Tě u toho představím.

    Nebudu Ti vykládat, že je to poezie hotová. Ale myslím, že to je Ti taky šumák, a tak k tomu přistupuji.
    KUATO
    KUATO --- ---
    ja uz sem radsi nebudu nic ze svych vylevu davat :o). myslim, ze rozpacite ticho je dostatecne vypovidajici reakce :o).
    EVA_
    EVA_ --- ---
    NATASHA: CML...:-)))
    KUATO
    KUATO --- ---
    tedy s Tebou souhlasím a to velmi. ostatne - pismo a pisemne zaznamy jsou z magickeho pohledu velmi vyznamnou vazbou idei, principu, egregoru na dany svet.

    trochu vice zde - [ KUATO @ Gustav Meyrink a fantastický realismus ]
    uvedeny obrazek (sigilum) je z jednoho rosekrucianskeho modlitebniho breviare a predstavuje jeden z moznychg pohledu na esoterni podstatu krestanstvi.
    KUATO
    KUATO --- ---
    NATASHA: aha, ja myslel, ze se ptas na to basneni :o). jinak, posledni dva roky jsem uplny grafoman. pisu si furt (v podstate kazdy den) poznamky z meditaci, snu, kontaktu s entitama. mnoho z toho neni k uzitku, ale mnoho je. zachycene slova jsou nite, stopy k dalsim a dalsim zprvu skrytym ideim a souvislostem, ke kterym se clovek musi propracovat. nekdy je vhodna veta pouzitelna uplne jako sigilum sveho druhu (vyjadruje urcity pocitovy sem) - prectes si ji (ve vhodnym niternym stavu) a cvak - okamzite to mas a muzes s tim dal nejak pracovat, nebo "aktivne konat" rekneme :o).
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NATASHA: (Pozn.: 2. odstavec nespadá do kategorie "jako pako", ale "jako prase", to má člověk z toho psaní na mobilu. Mělo tam např. být "jedna věc je", pak by třeba dávalo smysl to "druhá", atd. CML se omlouvá a lituje.)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KUATO: Inu, to, cos napsal, zdálo se mi být --- hmmm, jak to říci: kapkou z proudu. Nebo ústím řeky. Ano, tak asi nejspíš bych to napsala, zkrátka: že je toho víc a toto je jen začátek.

    Ty víš, nebo obecně se ví, že psaní je moje bytostná věc. A jistem, jde o to, nakolik psaní nutně má/musí být literaturou (nehodlám Tě v tom máchat), a druhá, nakolik je hlubokým zdrojem sebe-poznání (v tom naopak máchat nutno, ale to si zařídíš, to zařídíme).

    Jistě: pro všechny to není stejné. Není každý posedlý jazykem, nenalézá každý ve slovech tolik Smyslu jako já, k tomu se snažím přihlížet. Ale přece, tady, mezi námi, když tak vidím, jak z někoho --- jak z Tebe --- to vytryskne, tu nemohu si pomoci a ty otázky se vynořují.

    A ne, není to tak, že bych žádala, abys ze sebe zveřejnil víc, než je, hmmm, rozumné (cha, však víme, rozumné v těchto chvílích, kdy psaní tryská, není nic; a sakra, dobře tak!)
    Spíš žádám, abys věnoval pozornost tomu okamžiku, kdy se slova zjevují umanutěji než jindy.
    Protože to se svět dává poznávat, a jemnost Tvého přediva, a též i ty peřeje, co normálně člověk jenom hrcne skrz a houby z toho vidí.

    Tak.

    (Je to k pochopení, šmarjá? Mohla bych to podat i jako menší pako, případně, ale zatím se mně nechce, víš ;)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam