To je někdy legrační vidět a vnímat ty kdysi dospělé osoby, když já jsem už drahně za plnoletostí a oni a ony...
Učitelé, které jsem víceméně nesnášel jsou mi teď volní a učitelé, které jsem tenkrát považoval za takové "není to hrůza jako někteří ostatní, ale teda bavit se s nim moc nechci" mám teď za skvělé lidi, kteří nám něco předali.
---
Mám to štěstí vidět oba dva pohledy. A bylo mi jistým zadostiučiněním říct učiteli tělocviku na základce, při nedávných volbách (voleno na ZŠ), že jsem byl před patnácti lety členem týmu, co vyhrál druhé místo mistrovství ČR a SR ve Frisbee Ultimate a slyšet kamaráda říkat mu, jak byl první na mistrovství světa v Beach Frisbee Ultimate z Portugalska. Učiteli, který nám tenkrát říkal, že máme nožičky jak větvičky a teď jsem šťastný, že i v sedmdesáti pořád vypadá jako opravdový učitel tělocviku, a že nám pogratuloval.
---
Drsná učitelka němčiny, uplně jak Adora Belle Dearheart z Going Postal, tenkrát jsme ji vpodstatě nesnášeli (a potichu respektovali) a jako dospělý jsem ji radostně zdravil jako člověka, který zůstal vždycky sám sebou.