Kamarád dohodil klienta...
Já: Chtěl bych se na ten dům jet podívat, udělat nějaké fotky a celkově se s tím seznámit.
Klient: Fotky jsem vám poslal, jsou tam tři místnosti a nová koupelna, jen je potřeba dodělat.
//fotky vypadají jak z deset let starého mobilu a přes půlku je vodoznak hyperinzerce
Já: Ty fotky bohužel nemůžu použít, navíc z nich není jasné dispoziční řešení, atd...
...trvalo to asi týden a půl, než se podařilo ho přesvědčit, že s tím, co mi poslal, se pracovat fakt nedá ... "Jestli chcete, abych to pro Vás nabízel, tak opravdu potřebuju kvalitní podklady, s tímhle nemůžu dělat vůbec nic." "Ok, pošlu tam s Vámi syna."
Naložil jsem syna do auta a vydal se 50km za Prahu. Někdo by řekl malebná vesnička, já říkám prdel zakopaná. Barák šílená ruina, zvenku i zevnitř, to čemu klient říkal "rekonstrukce", já říkám hromadění nepoužitelnýho materiálu v polorozpadlým baráku. Kupříkladu jsem si vždycky myslel, že dlažba by měla být přilepená na pevným rovným podkladu a ne volně ložená na zprohýbaných prknech. Několik oken je sice vyměněných za nová dřevěná, ale už se zapomnělo na utěsnění a parapety, takže zeď pod nimi i okolo nich je promáčená, div ne plesnivá. Celý barák působí příšerným dojmem, asi jako kdyby se někdo každý rok po dobu deseti let rozhodl, že tam něco udělá, ale v polovině ho to přestalo bavit a nechal to být. Takže tam vyrostla "nová" koupelna ve stavu křivě poslepovaných Ytongů (samozřejmě bez omítnutí či obkladů), "nová" podlaha viz výše, "nové" topení v podobě hromady dvacet let starých akumulaček. Netroufám si odhadovat, jak jsou na tom rozvody, radši jsem nezkoumal. No nic, nafoceno, jedu domů.
Napíšu inzerát, vystavím fotky a kupodivu se téměř okamžitě ozývá první zájemce, ani jsem nestihl udělat porovnání s nabídkama v okolí a podívat se do katastru (chyba). No, druhý den jsem tam vyrazil znovu, tentokrát už sám. Zájemce nebyl žádný naivka, se svítilnou v ruce prolezl celý dům a už v polovině mi bylo jasné, že tohle fakt nečekal. "No, asi vám můžu říct rovnou, že zájem o to nemám, nezlobte se, že jsem Vás sem vytáhl v sobotu." Tak jsem mu aspoň poradil, že na druhém konci vesnice má M&M reality na plotě plachtu na prodej srovnatelně velkého domku, ale na pohled v lepším stavu. Klient poděkoval a odfrčel.
Dorazím domů a konečně se dostávám k tomu, abych se podíval, jak vypadají okolní nabídky. Inu, za stejnou cenu, kterou požaduje klient, se ve stejné vesnici nabízejí celkem slušné domky, ať už zachovalé, nebo rekonstruované. To co tam má M&M je zanedbatelně dražší, než "naše" ruinička. Mnohem hezčí stavba, okamžitě k nastěhování a spokojenému žití, pozemek co do velikosti cca 2/3, ale narozdíl od nás je rovný, my jsme v 45° svahu. Prostě nesrovnatelně lepší záležitost. Podobná ruina ve vedlejší vesnici (kde narozdíl od té naší jezdí vlak) je za poloviční cenu. Takže smůla, tohle je za ty prachy neprodejný.
Kouknu i do katastru. Ejhle, problém. Jedu za klientem vrátit klíče a vtedy začíná kolotoč..
Já: "Mám špatné zprávy, půlka vašeho dvora stojí na sousedově parcele. Víte o tom?"
Klient: "Nesmysl."
Já: "Není to nesmysl," vyndavám katastrální mapu a příslušná LV. "Tady je hranice vašeho domu, tady je dvůr, tady máte plot a tahle čára je hranice parcely - jak vidíte, je vedená při zdi vašeho domu. Takže studna, udírna a celé zádveří stojí na sousedovým."
Klient se začal rozčilovat, že na něj hraju nějaký boudy, že dům stojí jinde a že už desítky let tam ten plot mají.
Já: "To na věci nic nemění, pokud to ani vám ani sousedovi nevadí, tak můžete mít plot kde chcete, ale jestli to chcete prodávat, tak je potřeba to dát dopořádku."
Klient (už řve): "Je to v pořádku! Před rokem tam byli geodeti a měřili sousedovi zahradu, vykolíkovalo se to a je to v pořádku." Přitom ukazuje na parcelu o sto metrů dál.
Dialog dál pokračoval ve stejném duchu, já z toho usuzuju, že soused si pozval geodeta, nechal si zaměřit zahradu a když už tam byl, tak i vykolíkoval i ten dvůr. Ale vzhledem k tomu, že zakázka zněla pouze na zahradu, tak dvůr dál neřešil. Nebo to bylo jinak, těžko říct. Faktem zůstává, že parcela je sousedova a přes to nejede vlak. Ani skutečnost, že jsem vytisknul mapu s ortofoto podkladem, kde je jednoznačně vidět plot, dům, studna i další orientační body, nezměnila klientovo přesvědčení, že jeho dům stojí o 5 metrů vedle, než mu ukazuju.
Klient: "Je to v pořádku, nehodlám se o tom bavit."
Já: "Zastavte se na katastru, ať vám to potvrdí, když nevěříte mně. Klidně vám pak pomůžu to dát dopořádku, ale je potřeba, abyste připustil, že tam ten problém je, jinak s tím nehnem."
Klient: "Nikde se zastavovat a nic připouštět nebudu, ten dvůr je odjakživa můj, nevím proč bych měl něco řešit."
Já: "Hm, tak je mi líto, ale v tom případě se asi nedohodneme. První člověk, který by o to projevil zájem a měl aspoň základní přehled, by si toho všiml a ptal by se, co to má znamenat... Co bych mu asi tak řekl? No, my o tom samozřejmě víme, ale doufali jsme, že si nevšimnete... No nic, tak se mějte pěkně a kdyby se u vás něco změnilo, tak se klidně ozvěte. Za těchto podmínek pokračovat nemůžu."
Na diskusi o ceně nakonec ani nedošlo, umím si představit, jak by to dopadlo.