YMLADRIS: Lidi mají tendence (a je to dáno složkami osobnosti a rozporem nebo bariérou mezi nimi) žít život navyklým způsobem. Příklad, uvedu klasickou historku:
Ženka vždycky, když dělá štrůdl, smotá nohavici, upajcne jí jednu patku, druhou patku, hodí je do koše. Bezpatkovej štrůdl hodí na vymazanej plech a šup s tím do trouby. Její manžel na ní se zájmem kouká a říká: "čéče, Máňo, proč vždycky krájíš ty patky a vyhazuješ je?" "No přece proto, že takhle má štrůdl vypadat." "Jak jako má vypadat?" "No štrůdl má vždycky ukrojený patky, jinak to není štrůdl." "Proč by nebyl?" "Vždycky jsme doma měli takovejhle štrůdl."
Jedou na víkend za tchýní, tchýně motá štrůdl, na konci procesu odstraní patky a muži to nedá a ptá se: "Maminko, proč vždycky takhle krájíte ty patky?" "Protože mám krátkej pekáč," odvětí tchýně.
Mám kamaráda, s nímž čas od času děláme různé vařící seance. Jednou jsem takhle po jídle šla mýt nádobí, tak jak to umím a dělám já. Dostala jsem strašlivě vynadáno za to, že jsem dala lžičky o deset centimetrů jinam než je zvykem.
Kdybych šla do hloubky, tak určitě zjistíme, že kámoš je takovej proto, že ho jeden z jeho rodičů nutil do podobnejch pitomostí, a že jemu samotnýmu je úplně jedno, jestli lžička okape ve stojánku nebo na utěrce.
Podnět spustí soubor emocí a reakcí a člověk se sveze určitým navyklým systémem; naučil se to tak dělat.
Anebo: Kdykoliv jsem našla něco ve schránce, úplně ve mě hrklo. Neměla jsem klid, dokud jsem nezjistila co mi přišlo a co z toho vyplývá. Když jsem zjistila, že se schránce vyhýbám, začalo mi to být podezřelé. Začala jsem vzpomínat na všechny věci vázající se k poštovní schránce. Mě osobně nikdy špatná zpráva poštou nepřišla, vždycky telefonicky. Vzpomínala jsem jak divá a pak mi došlo, že tohle je zvyk manžela, z doby kdy jsem s ním ještě nežila a jen jsem k němu jezdila. Dál mi došlo, že vlastně výběr schránky přenechal mě, že jsme se domluvili, že on to dělat nebude. Měl z toho z nějakýho důvodu strach (buď to od někoho chytil jako já od něj, nebo mu chodilo něco k nezaplacenýmu pojištění nebo tak....) a prostě mi tu povinnost přenechal i se svým strachem.
Takže uvědomit si: Proč mě poloha lžičky vytáčí k nepříčetnosti? Proč mám strach vybírat dopisy ze schránky?
...spíš tedy sledovat původ našich reakcí.