Sachr alá Bruntál
M., zvaný lidově šéfkuchař, F&B manager, náčelník a podobně, byl sice varován, že kuchyňská crew je poněkud zvláštní, ale nějak nabyl pocitu, že to nebude až tak strašný. Vole, nepodléhej nejmenší naději, bude to ještě horší, odpověděla jsem pokaždé. Už pátý den zde úřaduje a stále chodí s novými objevy týkajícími se hlubin a šířek blbosti. Občas mu na to řeknu A to jsem už přikázala tohle vyházet, tamto jsem odmítla objednávat a již tři měsíce nutím, zcela marně, krasavice inteligentní, aby něco dělaly tak nebo onak. Aspoň to dělaly bez vegety, podravky, kyblíků čehosi od Knorru a instantních celestýnských nudlí.
Chudák M. třeba vyřeže z rajčete kytičku, by porci ozdobil, a hlavní slepice už kdáká, že my takhle zdobíme jídlo dycky, to my umíme skvěle, že holky. Podslepice přizvukujou. M. prohodí, že když tu byl onehdy na obědě, tak dostal flákotu bez šťávy a bez zelenin. "Ale to jste se měl přihlásit, my bysme vám to udělaly pěknější."
Taky jsem se dozvěděla, co všecko jsem nakázala a zakázala, takže chudinky kuchařinky teď musí dělat něco, co je evidentní blbost. Druhý nejoblíbenější argument pro cokoli je Ale to je špatná rejže/škvarky/pánev/sporák, třetí pak Ale tak se to tu dělalo dycky.
Dělali jsme nějaké statistiky a podobné věci, pročež M. vstal, že jde zkontrolovat, jestli slepice udělaly ten puding k večeři. Vrátil se drže se za hlavu, že slepice udělala litý koláč, on se podivil, když rozkaz zněl Udělejte puding, pročež se mu dostalo odpovědi Šéfe, to je přece sachr. Viděla jste někdy sachr, zeptal se M.?. slepice začla koktat, že to je takový místní sachr, takový jinačí. M. pokrčil rameny, že co, když už je litý kakaový koláč, tak k němu uděláme malinové coulis a domácí šlehačku. Vrchní slepice se zeptala, cožetojakomábejt.
Tuším, že pokračování bude, že coulis, to je jasný, to tady děláme dycky a furt, a že pak začne békat, že ale šlehačka ve spreji došla, co budeme dělat.