ZUZKAOU: Chjo, tady máte tu relevantnější částzbytku článku (moc toho stejně není):
Postupně skončí dnešní, jinde v Evropě abnormální stav, kdy čeští zákazníci za půllitr zaplatí méně než za většinu nealkoholických nápojů. Tím se urychlí trend přesunu od čepovaného piva k lahvovému, jehož se zdražení nedotkne.
Ten ostatně probíhá kvůli propasti mezi cenami „lahváčů“ a točeného už dnes: zatímco před šesti lety se v hospodách vypilo 51 procent z celkové spotřeby piva v Česku, dnes je to už jen 41 procent.
... Vedle levného piva také zřejmě postupně zmizí z jídelníčků polední nabídka „hotovek“, za něž si lidé zvykli platit často až směšně nízké sumy. „Meníčko“ za 69 nebo 79 korun je totiž také ekonomickým nesmyslem.
Krademe i pro zákazníky
Hospodští mají v Česku pověst zlodějů, kteří neplatí daně, zaměstnávají lidi načerno a vozí se v luxusních autech.
Byť jistě i takové případy existují, realita běžných hospod je podle zjištění týdeníku Ekonom velmi často jiná. Z pohledu do účetnictví restaurací je zjevné, že i přes krácení daní a odvodů za číšníky, servírky či kuchaře se zisky pohybují v řádu desítek tisíc korun měsíčně.
V porovnání se „zisky“ z krácení daní v jiných oborech tedy nejde o obrovské částky. „Každý, kdo si myslí, že na provozování restaurace v Česku zbohatne, je na omylu,“ upozorňuje šéf Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek.
Například podnik zmiňovaný v úvodu, s jehož účetním týdeník Ekonom hovořil, má roční tržby kolem 10 milionů korun a vykazuje měsíční zisk zhruba 90 tisíc. Má však více majitelů, a tak výsledná „výplata“ - pokud vezmeme v úvahu práci, kterou provoz restaurace obnáší - není závratná. Do jaké míry se hospoda pohybuje v „šedé zóně“? „Nepřiznávat tržby z piva je složité - u dodavatelského pivovaru kontroloři mohou snadno odhalit skutečnost. Ale co se tvrdého alkoholu a potravin týče, přiznáváme jen asi třetinu,“ připouští účetní. Zaměstnancům přitom vyplácí alespoň minimální mzdu, která se do skutečného výdělku dorovná prostřednictvím spropitného a z „černých“ fondů.
Jaký by byl hospodářský výsledek v případě legalizovaného podnikání? „Pokud by zůstaly stejné ceny a my všechno poctivě přiznávali, dostali bychom se každý měsíc do minusu v řádu několika desítek tisíc,“ tvrdí spolumajitel restaurace.
Největší zátěží by podle něho byly odvody za zaměstnance.
V Česku totiž daň z příjmu a odvody na zdravotním a sociálním pojištění zaplacené státu činí minimálně polovinu sumy, kterou zaměstnanec vidí na výplatní pásce jako čistou mzdu.
Tato restaurace patří mezi ty poctivější: alespoň část daní a odvodů platí. Existují ale podniky, které se dokážou odvodům vyhnout úplně. Například tak, že tržby uměle sníží pod zákonnou hranici milionu korun za rok, díky čemuž nemusí odvádět daň z přidané hodnoty. Navíc načerno zaměstnávají celý personál, aniž by mu platily alespoň minimální mzdu. Vedlejší efekty jsou nasnadě: v hospodách roste generace číšníků, kteří v důchodu budou mít nárok jen na minimální penze.
Týdeník Ekonom hovořil s majitelem takové restaurace.
Jaké má tržby a jak je zisková? Podle jeho tvrzení roční tržby dosahují přibližně čtyř milionů - v této výši je ale nepřiznává právě kvůli DPH. Přesto je v horších měsících výsledkem „kladná nula“, v lepších zisk zhruba 50 tisíc až 70 tisíc korun.
„V případě legalizace bychom byli každý měsíc stejnou částku v minusu,“ tvrdí majitel podniku a dodává, že výše uvedené sumy navíc neberou nijak v potaz vstupní, téměř milionovou investici do podniku ani běžnou údržbu nebo nečekané opravy.
Na svou obhajobu hostinští uvádějí jeden argument: ze současné pokřivené situace těží do značné míry samotní zákazníci v podobě nízkých cen. „Na západě jsou v pohostinství běžné 300- a víceprocentní marže. V Česku jsou především u piva daleko nižší. Rozdíl, který z toho plyne, si ,užije‘ zákazník - má levnější jídlo a pití,“ tvrdí jeden ze zpovídaných majitelů restaurace.
Může česká hospoda vydělávat?
...
Kolik vlastně nepoctivých hospodských v Česku je? Přesně to nelze spočítat a existují jen odhady. Například náměstkyně ministra financí Simona Hornochová tvrdí, že může jít až o čtyři z pěti hospodských. Odhady asociace naopak hovoří spíše o menšině. Ekonomem oslovený účetní, který prošel řadou běžných restaurací v Praze (tedy ne luxusních), si ovšem nedělá iluze. „Více či méně se šidilo všude,“ konstatuje.
Nemožnost podnikat v případě některých typů restaurací s naprosto čistým štítem a zároveň za současných podmínek na trhu potvrzují i výpočty Asociace hotelů a restaurací. „Zpracovali jsme si studii, v níž kalkulujeme výsledovky tří typů restaurací: pivnice, běžné restaurace a „lepší“ podniky, do kterých si ale ne každý může dovolit chodit. Výsledek? V plusu jsou dnes při dodržení všech náležitostí jen ty největší s tržbami přes 80 tisíc denně, kde jídlo představuje 60 procent obratu,“ tvrdí Stárek. Pivnice s 19tisícovou denní tržbou a převahou pivařské klientely i „běžné“, tedy ne luxusní restaurace, u nichž poměr tržeb z jídel dosahuje poloviny a denní tržby zhruba 30 tisíc, podle výpočtů za stávající situace musí skončit v minusu.
Jak je to možné? Podle Stárka hospodský byznys kromě nízkých cen a marží „drtí“ také špatně nastavené podnikatelské prostředí. „Máme jednu z nejvyšších DPH v gastronomii v Evropě i nejvyšší odvody za zaměstnance. Navíc celý obor sužuje řada regulací a neustále se měnící podmínky,“ tvrdí Václav Stárek.
Přesto je Asociace hotelů a restaurací zastáncem zavedení elektronické evidence.
Je to pochopitelné: sdružuje totiž především velké hotely a restaurace, které jsou už dnes „příliš vidět“ na to, aby si mohly dovolit podvádět. „Poctivé provozovatele restaurací samozřejmě rozčiluje, když vidí podniky nabízející obědové menu za 69 korun. Vědí, že za takové peníze není možné jídlo poctivě nabízet,“ vysvětluje Václav Stárek.
...
Otázkou také zůstává, jaké dopady bude mít zostřený dohled na restauratéry pro stát. Simona Hornochová z ministerstva financí tvrdí, že hlavním cílem není zvýšení výběru daní, ale spíš narovnání trhu. Na druhou stranu ale odhaduje, že nárůst přiznaných tržeb v sektoru restauračních a stravovacích služeb bude činit celkem 16 miliard korun. „Konzervativně očekáváme nárůst inkasa DPH o 1,1 miliardy ročně,“ tvrdí náměstkyně. Zda ale hospodští začnou platit daně, nebo většina dnešních „neplatičů“ zkrachuje, ukáže až čas.
---
Tu studii AHR jsem nikde nenašel, ale třeba by ji z nich GENTIANA dostala.