Tenhle díl mě silně dostal, abych pravdu řekl.
Přespávali jsme tam v březnu 2011, kdy jsme plánovali cestu na východ slunce na Sněžce. Plán získal kontury dříve, už v říjnu předchozího roku jsme se tam cestou z Obřího sedla stavovali na kyselu, domácích hranolkách a jedné... vlastně dvou... třech, možná i čtyřech plzních. Dojem byl skvělý, jídlo i pivo k pomilování, místo je reklamou samo o sobě. Jednoduché ubytování za pár korun. Klára byla velmi příjemná a pozorná hostitelka.
Což se v březnu potvrdilo. Do detailu nám poradila, jak se nejlépe vydrápat zledovatělým stovky metrů vysokým svahem nahoru a nechala si naše nacionále, kdybychom se náhodou stali nezvěstnými. Jednoduché jídlo opět bez chyby, pivo jako křen. Jak jsme mohli zahlédnout pootevřenými dveřmi do kuchyně, hranolky z brambor vypěstovaných na louce za boudou nám Klára sama ručně naškrábala a usmažila, což nám v tu chvíli přišlo až dojemné (bylo už asi jedenáct hodin večer). Brzy ráno jsme měli na odchod pečlivě připravené balíčky se svačinami, milé překvapení! Ubytování zjevně podražilo, my tehdy platili kolem tří stovek za osobu.
Boudu jsem si posléze přidal na FB a trošku jsem sledoval, jak tam jde život. Párkrát jsme se zastavili s ženou a dětmi, k dalšímu ubytování jsem se ale nedostal. Na povrch však začalo vyplouvat něco podivného. Nebylo jasné co, ale i na profilu Kláry se objevilo pár znepokojujících věcí. Člověk to nechce moc vidět, zapudí to s tím, že tahle bouda je prostě jeho top místo a přes to nejede vlak. Každoročně jezdíme do Modrého dolu, a tak mě naplno probralo teprve úplné uzavření boudy. Doposud jsem měl zato, že šlo jednoduše o finanční stránku věci.
Poslední díl Ano, Šéfe byl pro mě pořádný šok a studená sprcha. Pořád nechápu, co si o tom myslet. Zejména teď s aktuálními drby z bulváru, přeci jen na každém šprochu pravdy trochu. A té pravdy tam bohužel bude asi víc. Taková stoka, co vyplouvá na povrch... Nechápu, vůbec nechápu. Každopádně mě to hodně mrzí.