TOMBRIDER: Také jsem při náhodném sledování televize v "divočině" neplánovaně natrefil na Ditu. A bohužel jsem se na ten díl "Když jím za dva" zkusil podívat.
Myslel jsem si, že po DP à la králíček Duracell už nemůže přijít nic horšího. Mýlil jsem se. DP s bubnem v bílém hábitu připomínajícím bílou paní požírající své výtvory v rádoby vtipných (či dramatických nebo bůhvíjakých - nějak jsem to nezvládl dekódovat) mezihrách to hravě překonala. K tomu ten její permanentní, neskutečně nablblý úsměv, který se doslova a do písmene zažíral do mých mozkových závitů. Po nějakém tom dezertu z tyčinek Mars (či co to bylo) z první série přišel dort z těsta ze sušenek. To aby té přeslazenosti nebylo málo.
Jednu chvíli už to bylo tak k nevydržení, že jsem musel na chvíli přepnout na jiný kanál. Ale nakonec jsem se tedy pokorně vrátil zpět, aby mi neunikla naprosto "nečekaná" pointa tohoto dílu. A aby toho pro mne na první dobrou nebylo málo, tak závěr vyšperkovala zdejší "nyxelebrida" diblíkovského typu Boo a lehce afektovaná autorka scénáře osobně za asistence dalších dvou legračních/mužských členů této zcela zjevně úchylné až patologické rodiny.
Ačkoliv následující Kamu nebyla po pravdě žádný zázrak, co bych musel pravidelně sledovat, ve srovnání s - teď již bohužel rozmnoženou - Double Penetration je aspoň celkem přirozená, rázem jsem se opět cítil celkem v pohodě a můj tep se vrátil do normálu...