TETA_JELENA: Na P3 se i takové děti do školky dostanou ;-)
Já chtěla aspoň jednou týdně nějakou odpo aktivitu, že druhý rok ve školce už by se to dalo zvládnou a měla bych jeden den o program postaráno, představovala jsem si něco typu Sokol, ale dcera je neoblomná, nechce chodit nikam, ani na cvičení, ani na zpívání, ani na patlání hlíny, ani na kreslení. Když jsem si vzpomněla, jak jsme na tom byli loni s nemocností, přestala jsem ji přemlouvat, peníze zvládnu vyhodit i jinak :-)
LANTHAL: Naprosto normální, dřív nebo později to přejde. Ale úplně tě chápu, u nás to loni bylo stejné, i s tím, že jsem doma byla s mladší, takže jsem si připadala jako krkavčí matka, když jsem odkládala dítě volající po mámě :-) Naštěstí se to poměrně rychle srovnalo. U nás pomohlo, když jsem dohlídla, aby byla večer v posteli tak brzo, že se ráno stihla probudit sama. Jak jsem ji budila a tahala z postele, byla scéna vždycky horší. Ale pochybuju, že by to byla univerzální rada... Postavili jsme to tak, že stejně jako táta musí do práce, ona musí do školky. Pomáhaly mi jednak zprávy od paní učitelky (že pár minut po mém odchodu je v pohodě), jednak když jsem viděla, jaké tam dělá pokroky a jak nadšeně vypráví o tom, co dělali.
TETA_JELENA: U nás stejné. Je fakt, že třeba krupicová kaše k obědu mě vždycky trochu zarazí, ale maj ji tak jednou za měsíc, za dva, takže mě to nijak nedrásá.