MADIETTA: TIMA: EDERA: ADD: diky všem za zkušenosti...

ADD: já osobně šla cestou, že děti beru ze školky po obědě (spaní jsem neřešila, starší usla případně i doma a mladší zase nikde, čili to bylo buřt), ale když jsem chodila denně do práce, tak šly ze školky po odpoledním spaní...podle mě si můžou vyhrát i dopoledne, venku si přeci taky hrajou....a odpoledne jsem věnovala společným aktivitám případně kroužkům....v pět mi to přijde hodně pozdě....sem tam tam dcera kvůli mé práci je, ale je tam beznadějně poslední....čili to nijak zvlášť nemiluje

a jinak školka nemá co nařizovat, kdy tam děti mají nebo nemají chodit, udělej si to jak chceš, nikoho se neptej, ředitelce je do toho houby

BEBERA: Nás ve školce taky poslali na logopedii v synových 3,5. Je to přímo ve škole, nemusíme nic zařizovat, tak jsme se nebránili, protože moje matka učitelka je nešťastná, jak má chlapec špatnou výslovnost, tak máme odškrtnuto, že něco děláme. :-) (No, teď se zase pořád ptá, jestli cvičíme, a my moc necvičíme a zároveň nelžeme... takže to vlastně nic neřeší. :-)) Syn je ochotný cvičit, jen když si nevšimne, že cvičí, takže sednout si nad listy moc nejde. Je třeba využít blbnutí třeba ve vaně a začít soutěžit, kdo si olízne nos - občas si nevzpomene, že to po něm chtěla logopedka, a zkusí to. :-)

BEBERA: Na tchýni se vykašli. Já začínala s obouma dětma chodit na logopedii v jejich 4,5 letech a podle naší logopedky to bylo tak nejdřív, kdy to má smysl, protože menší děti se jí nedokážou soustředit na to, co s nimi dělá. Nebo to i vůbec pochopit. Ono se tam fakt dělá spousta činností, které na první pohled s výslovností vůbec nesouvisejí (rozvíjení jemné motoriky, zejména), ale jak v mozku všechno souvisí se vším, tak nakonec efekt mají.

TIMA: Pardon, to bylo na BEBERA: :)

MADIETTA: Vady ve 3,5 letech? To je fakt brzo soudit.

BEBERA: ve 3,5 letech je fakt brzo, to vůbec nemá cenu, protože málokteré dítě je v tom věku schopno ovládat své tělo natolik, aby mohlo ta cvičení provádět.

S oběma dětmi jsem začínala s logo v 5 letech.

EDERA: cítím to podobně, jen mě tím tchýně zviklala...
MADIETTA: dik. V kolika letech jste začali chodit? Synovi je 3,5, myslela jsem, že má velkou slovní zásobu a mluví přiměřeně svému věku (umí a kašle na ta š,č,ž a neumí l,r,ř) a právě minulý týden tchýně vykládala naší sousedce, že má všechny VADY, které mít může. Nejdřív mě to zarazilo, řekla bych až naštvalo, protože mi celý vývoj výslovnosti přišel přiměřený věku, teď si říkám, jestli naopak něco nezanedbávám...

ADD: u nás ve školce by ti líbali ruce:), čím méně dětí, tím méně práce pro učitelky, pohodička pohoda:)

BEBERA: hele, ani nevím, že by nám k tomu vůbec něco říkala. Každopádně já syna v běžné řeči neopravovala. Cvičili jsme to a po čase mu to vždycky naskočilo.

K naší logopedce mám fakt obdiv, má sice sklon lepit na děti různé diagnozy, ale své práci fakt neskutečně rozumí, umí ušít logoterapii na míru, je komplexní, takže se synem jsme třeba pracovali na uvolňování celého těla, dělali různá motorická cvičení, která zdánlivě s výslovností vůbec nesouvisela, a náhle se z toho pak vyloupla správná výslovnost.

ADD: snad na žádné, ne? Předškolní docházka není povinná.

Jestli tu někdo dáváte děti do školky jen na několik dní v týdnu, jsou v tom nějaká úskalí? Vzali mi do školky mladšího a přijde mi docela škoda, aby byli oba kluci pryč celý týden. Co ráno vstávají v sedm, jsou večer už dost unavení a na nějaké tvůrčí aktivity to není, navíc prcek je fakt malej. Zároveň u staršího se neosvědčilo braní ze školky dřív než v pět (po obědě se potřebuje vyspat a doma neusne, a po spaní zbývají necelé dvě hodiny na volné hraní - dopoledne mají spíš vzdělávací program a jdou na procházku - na které se syn těší). Napadá mě dávat je tam jen od úterý do čtvrtka, ale vím, že ředitelka bude proti (ona je taková tvrdě cepovací k dětem i rodičům :-)) - na jaké námitky se mám připravit?

BEBERA: já teda maleho opravuju,protože těch písmen je dost,co nedava. Opravuju ho spíš ale vecer,když čteme pohádku-on mi ji vypráví, přes den to jde hůř,protože jak je rozjetý,těžko ho zastavit. Opravit se nechá,občas i zopakuje...uvědomuje si,že musí cvičit..

BEBERA: Logopedka si vůbec nepamatuju, jestli k tomu něco říkala. Ale sama jsem měla pocit, že v běžné komunikaci s dítětem je lepší se soustředit na to, CO říká, než JAK. Navíc malé děti dělají kromě výslovnosti i jiné chyby, které je taky třeba korigovat, tak aby toho opravování nebylo moc najednou a neotrávilo je to.

BEBERA: taky mi přijde, že to opravování nemá žádný smysl-když ho opravím, tak to řekne dobře, ale stejně to při běžném mluvení nepoužívá. Dcera, když se nějakou hlásku naučila, tak už to prostě říkala správně, jestli je to tím, že on je prostě takový lenoch nebo co...

VALENTINA: to právě dělá syn s těmi sykavkami... Proto se ptám, jak je to s tím opravováním...

MEDVED007: tak to sorry, ten začátek si fakt už nepamatuju:), tohle mi přijde taky celkem ok. Mně šlo vyloženě o samostatné čtení a počítání, což si myslím, že zas tolik předškolních dětí neumí.
Jinak mě fakt nenapadlo připravovat děti na zápis do první třídy, teda krom toho, že jsem jako Edera dolovala ze syna básničku:), u něj jsem měla trochu strach, že tam bude stát jak tvrdé Y :)
mmch, když se bavíte o té logopedii, setkal jste se někdo s tím, že vaše dítě hlásku umí, ale nepoužívá? syn už celkem dlouho umí ř, přesto si to ulehčuje a použije ho jen tehdy, když ho opravuju.

MADIETTA: ad ta logopedie, pamatuju si, že když chodil k logopedce brácha, tak ta říkala, abychom ho hlavně neopravovali, když něco řekne špatně... Hádám proto, že to je demotivující, aspoň mě by to štvalo. Jenže už je to tak 20 let a od té doby se všechno pětkrát zmnilo...Teď tu byla tchýně, logopedická učitelka ve školce a tvrdila, že je nejdůležitější to dítě neustále opravovat a buzerovat, aby si to uvědomilo, a vyslovovalo správně (konkrétně š,č,ž - říct je umí, ale když mele, splyne mu to všechno do s,c,z). Mně to přijde spíš kontraproduktivní, od té doby, co jsem ho začala opravovat, tak mi přijde, že se přestal snažit... Co vám k tomu prosím říkala vaše logopedka?

Koukám, že tady můj dotaz rozjel pěknou debatu. Přiznávám, že jsem nečetla všechny příspěvky, nicméně mojí motivací byla hlavně zážitek kamarádek hlásících děti do první třídy. Bydlíme na P7, kde je v nebližším školním okolí ZŠ Fratišky Plamínkové, která si přes všechny rozporuplné informace, co jsem následně dohledala, hraje na elitní (první státní škola s uniformami - které jsou v současné době myslím celkem zbytečné, děti se rychle rozkastují díky mobilům a jiným vymoženostem). Jedna z těch holek upřednostňuje takovou pro mě (přiznávám) sympatičtější celistvější výchovu, si synek vybírá, co ho baví a má širší obzory, včetně toho, že pohlcuje i písmenka a čísla, ale zárověň ho zajímají jiné věci a druhá s vědomím toho, že budou "přijímačky" jela trochu dryl na počítání, psaní, geometrické tvary... Samo se tam dostal ten druhý, což ve mně vyvolalo dojem (ač sama nemám děti v blízce předškolním věku), že minimálně na téhle škole, je určitě důležitější nalejvárna a penzum rychle nabytých znalostí, než celkový rozhled a inteligence.

MARKYSHA: Tak ono to nemusí být vždycky chvilka. U blondýny ve škole byl vloni zápis jako cesta z pohádky do pohádky, s každým dítětem šla jedna pančelka a sledovala ho, jak mu půjdou jednotlivé úkoly. Úkoly zadávali páťáci převlečení za pohádkové postavičky, obvykle to nějak tematicky souviselo s tou pohádkou, ze které postavy byly. Celkem to bylo aspoň patnáct stanovišť, zabralo to tak hodinu, to už přece jen nějaký obraz o dítěti poskytne.