EDERA:
SARGO: fakt jsou děti, které se neptají ???? ty jo, tak to já mám doma dva ptavé exempláře....proto taky sama od sebe nic nesděluju, už tak jim toho řeknu asi tak 3x tolik než bych chtěla :-) vlastně jo, občas jim něco řeknu....když to zaujme mě, tak se podělím....třeba včera mě zaujala křížovka vydaná den před volbou amerického prezidenta, kde v jednom řádku bylo...zítra se americkým prezidentem stane....a ať tam člověk dal to nebo ono jméno, tak to vycházelo....udělali to tak, že se synonyma lišila dycky o to jedno písmeno....geniální ! :-)))

SANTAL: Projeví se to určitě, pořád posluchám, jak má ten náš (8) úžasný rozhled na svůj věk - však toho taky navysvětlujeme. Škoda, že se pak vždycky objeví ta následná ALE :-D Jen dvojka je chudák, tam už na to ten elán nemám, a obávám se, že se to taky projeví :-D
Pomodlit se je pěkné, jen bude asi psina, až narazí ve škole na děti, co ani neví, co to je. Moc bych chtěla být u toho vysvětlování :-D
Jsme teď na temné straně síly: "Jestli mě budeš bouchat, odnese tě čert a půjdeš do pekla!" - patrně následek Mikuláše nebo nějaké pohádky. :-)

MEDVED007: Náhodou pokřikování neznámých slovíček je hrozná psina. Tuhle mi menší hrozně potřeboval něco vytknout, a bylo takové rozhorlené: "Ty jsi - jsi - jsi - POMAZÁNKA!" Ano, taková jsem hrozná matka. 8-)

SARGO: Když byl syn nemluvně v kočárku, tak jsem dookola opakovala... cokoli viděl. Věci, barvy (tohle je žluté auto. škodovka. tohle je modré auto, mercedes...)
Jako jo, trochu jsem si přišla jako cvok, ale co, jste s ním sami...
a hle, jednoho dne dítě bez dalšího znalo barvy a věci a značky aut.

Je mi tedy dost jedno, že tohle taky budu opakovat a opakovat - JEDNOU se to projeví. Tedy ono se to projevuje, občas. Starší syn má 7r. Někdy taky ne. Na druhou stranu, tohle ani běžný dospělý neumí dodržovat na 100% - tak co bych chtěla - jsem ráda, že se to projeví občas...

Tady spíš tlačím na to, aby si uvědomili co je naše aktuální zlost (která je nutí křičet "jsi zlý a nemám tě rád") - a co je dlouhodobý vztah (mám tě rád a držíme spolu). A tohle funguje - i ten mladší ví, že ho miluju i když (a když) jsem na něj rozzlobená a křičím. A tak - protože se vedu jako chybující člověk - maj i oni vědět, že se maj rádi - i když občas maj jeden na druhého zlost. A tohle mi fakt funguje.
Hodně pomohl křížek na krk, který mladšímu pomáhá zvládat záchvat vzteku (a že zdědil náš temperament) - prostě se dotkne kříže, zklidní se na běžnou úroveň zlosti a jde dál (a je na sebe oprávněně hrdý, že přemohl pokušení).
Tedy, když starší se chová nevhodně, když se vztekne a řekne něco ošklivého, mládě na něj místo "jsi zlý" křičí "měl by ses pomodlit" - ovšem to beru jako výrazný posun k lepšímu (předtím třeba většího bratra ošklivě kousnul).
A chodit řešit diskusi, zda by se kdo měl pomodlit mi přijde fakt lepší, než zjišťovat, kdo koho první/víc kousnul nebo uhodil...

MARKYSHA: U nás díky obdivu k jedné holčičce proběhlo období špatně vyslovovaných slovenských slovíček :-D

Mně se stala s Tondou opačná věc, jak začal chodit do školky, mluví spisovněji - místo bordel začal používat nepořádek, místo koncovky - ej, začal používat - ý.

EVIANAIVE: normálně učím syny, že k mámě se chovají s úctou a takovéhle výrazy se směrem ke mě použít nesmí, tečka.
Beru to jako součást výchovy, jednou taky pochopí, že k mámě se budou chovat jinak než k fungl nové tchýni, nebo že je rozdíl mezi kamarádem a šéfem...

Pak v druhém sledu učím, že je možné říci "tos udělal hloupost" - ale ne, že "jsi hloupý".

Svou výchovu beru jako dobrou, pokud jiné děti učí ty mé tyhle výrazy - a ne, že moje dítě je to, co je učí ostatní děti ve školce :-)