EVIANAIVE: normálně učím syny, že k mámě se chovají s úctou a takovéhle výrazy se směrem ke mě použít nesmí, tečka.
Beru to jako součást výchovy, jednou taky pochopí, že k mámě se budou chovat jinak než k fungl nové tchýni, nebo že je rozdíl mezi kamarádem a šéfem...

Pak v druhém sledu učím, že je možné říci "tos udělal hloupost" - ale ne, že "jsi hloupý".

Svou výchovu beru jako dobrou, pokud jiné děti učí ty mé tyhle výrazy - a ne, že moje dítě je to, co je učí ostatní děti ve školce :-)

TRISSIE: Na tom je krásně vidět, jak se změnil trh a konkurence zahýbala s cenama. Když mi v roce 2009 nevzali dceru do obecní školky a sháněla jsem soukromou, tak ty levné byly za 12-14 tisíc. Zatímco dneska označíme za dražší školku za desítku.:-)

KEBAB: máme skvělou zkušenost s touhle na Suchdole: http://www.skolka-balicek.cz/ - ale je spíš pro menší děti (na druhou stranu, s těmi dokážou pracovat úplně neuvěřitelně) a jsou trošku dražší.

pak můžu ještě doporučit tuhle v Přílepech: http://www.smilestudio.cz/ , to už je víc klasická školka (se vším, co s tím souvisí, tedy mimo jiné s požadavky na samostatnost dětí). A taky nevím, jak mají teď kapacitu.

Když tak víc pošta.

Kamarádka uměla ve třech letech kosti v těle pojmenovat latinsky ;-) (Maminka se učila na zkoušku z anatomie. Když se ale pak v dospělosti sama učila na stejnou zkoušku, nepamatovala si z dětství ani slovo a musela to nadrtit jako ostatní.)

SARGO: navíc, ona chytrost, běžně posuzovaná, je stejně jen jednou za složek inteligence - moje druhé dítě taky vypadalo méně chytré než jeho starší bratr, ale spíš by se dalo říci, že je jiný, empatičtější, také k tomu, pravda, patří, že má hlavu více v oblacích a ta matematika mu vážně nejde, ale zase je nadaný v jiných věcech.

Jen nevím, nakolik je společensky přijatelné dítě, které vidí kočku a hlasitě a radostně hlásí: "Hele mami, myška." Že je to od něj schválnost, protože se těší, až začnu dělat: "Cože! Tohle že je myška?" už okolí nedocení. Nemluvě o tom, že paní doktorka mě pomalu začíná stíhat soucitnými pohledy, protože u ní se mrňous stydí neuvěřitelně důsledně a předvádí Forrest Gumpa s bravurou hodnou Oskara, a jen mé nezdolné trvání na tom, že je v normě, ji drží zpět. Což i u mně je napůl zbožné přání, protože nemám jaksi srovnání. Je pravda, že mladší nebude asi tak chytrý jako starší, ale zato je použitelný pro běžné činnosti, a to je taková úleva! :-))

NIENNA: jj, mně se velmi ulevilo, když K. projevil zájem o značky aut - o jiné vzájemně jednoznačné zobrazení, než jsou čísla a písmena... dítě, které z golfek hlásí "mažda" a "citoje", je přece jen společensky přijatelnější, než když předtím z těch golfek předčítal SPZky...

MARKYSHA: Aha, vidíš! Ale jinak, on to cisla nadchl sám, jen je chtěl cist a uměl je hodně brzy, i písmena, pak ho to zase trochu pustilo. Jako ambicemi postizena matka vypadám, když v metru jakoby čte název stanice, což neumí, jen vi, kde jsme.

NIENNA: já špatně vidím na dálku a nechávám si od B číst, jaka jede tramvaj :-)

MARKYSHA: Myslím, že jste myšlenkově v souladu, jen se rozcházíte terminologicky...

Lenka v 18 měsících propadla vášni k číslům (resp. ona už dřív se zajímala o ty čárky, co jsou VŠUDE a leckterou ceduli objímala s vášní přímo ukázkovou, ale to jsme jí četli jako text a tak OK, pak ale zjistila, že ve výtahu se mění čísla a chtěla je číst a neřekneš NE), tak jsme pak po ulici chodily a četly na procházkách SPZ. Tam odhalila samostatná písmena. Za chvíli uměla obé... A ano, každý, kdo šel kolem na mě koukal jak na magora -dítě sotva mluví, ale hlavně, že umí číst, že...
Minulý týden na plavání jsem se Lenky ptala, co máme za číslo skříňky (konfiskuje klíče i kartičku hned u stolku) - tak přečetla, že 5 a 0. Slyšela to lektorka a ptala se, jestli mi to jako přijde normální... Tak jsem jí vysvětlila, že mometnálně už mě to tak netrápí, neboť se domluví, odříká říkanky a celá leporela, zazpívá a zatančí, tak se to čtení znaků ztratí v tlačenici... :-)

Jak tu kdosi psal - těžko si nevšimnout, že si máma s tátou(který tu není) píšou pomocí tabletu a mobilu a používají se u toho písmena...
Taky "chce psát tátovi". Někdy napodobuje mě - tj. píše co nejvíc prsty... někdy chce psát text, tak hlásí co a já jí to hláskuju...a ona ťuká do klávesnice... :-)