SARGO: Když byl syn nemluvně v kočárku, tak jsem dookola opakovala... cokoli viděl. Věci, barvy (tohle je žluté auto. škodovka. tohle je modré auto, mercedes...)
Jako jo, trochu jsem si přišla jako cvok, ale co, jste s ním sami...
a hle, jednoho dne dítě bez dalšího znalo barvy a věci a značky aut.
Je mi tedy dost jedno, že tohle taky budu opakovat a opakovat - JEDNOU se to projeví. Tedy ono se to projevuje, občas. Starší syn má 7r. Někdy taky ne. Na druhou stranu, tohle ani běžný dospělý neumí dodržovat na 100% - tak co bych chtěla - jsem ráda, že se to projeví občas...
Tady spíš tlačím na to, aby si uvědomili co je naše aktuální zlost (která je nutí křičet "jsi zlý a nemám tě rád") - a co je dlouhodobý vztah (mám tě rád a držíme spolu). A tohle funguje - i ten mladší ví, že ho miluju i když (a když) jsem na něj rozzlobená a křičím. A tak - protože se vedu jako chybující člověk - maj i oni vědět, že se maj rádi - i když občas maj jeden na druhého zlost. A tohle mi fakt funguje.
Hodně pomohl křížek na krk, který mladšímu pomáhá zvládat záchvat vzteku (a že zdědil náš temperament) - prostě se dotkne kříže, zklidní se na běžnou úroveň zlosti a jde dál (a je na sebe oprávněně hrdý, že přemohl pokušení).
Tedy, když starší se chová nevhodně, když se vztekne a řekne něco ošklivého, mládě na něj místo "jsi zlý" křičí "měl by ses pomodlit" - ovšem to beru jako výrazný posun k lepšímu (předtím třeba většího bratra ošklivě kousnul).
A chodit řešit diskusi, zda by se kdo měl pomodlit mi přijde fakt lepší, než zjišťovat, kdo koho první/víc kousnul nebo uhodil...