RENFRI:
RENFRI: to s těmi zadky je dost mimo, tchýně dětem zadky ve školce normálně utírá, v naší školce berou jako úplně normální, že se ty malé děti pokakají nebo počůrají, ředitelka nám doslova říkala: "no tak co, tak dítě osprchujeme, převlíkneme a jede se dál, nic se neděje". To si ta vaše paní měla vybrat jinou práci, když ji vadí utírat zadky malým dětem...
Měla jsem od začátku roku problém s jednou učitelkou, nikdy neřekla nic vyloženě přes čáru, ale ten posměšný ponižující tón, jaký občas používala, úplně jsem si ho z dětství ze školství vybavila. Když mi třeba syn řekl, že nemůže najít svůj hrnek, požádala jsem ji, jestli se po něm nemůže podívat, přinesla ho, postavila se před syna a teatrálně začala: "J., co to je?", syn se rozzářil: "to je můj hrnek" a ona se začala doslova pitvořit a změněným jakože dětským hlasem to po něm posměšně opakovala "to je můj hrnek, to je můj hrnek.." Nebo mi ještě utkvěl v hlavě moment, kdy jí slovensky mluvící holčička říkala, že pro ni každou chvíli přijde maminka a že půjdou domů, jak po ní zas tímhle pitvořivým hlasem přehnaně napodobuje její slovenštinu "no jasně, puojdětě domov" a kouká po mě, že to je legrace... Plus z ní čišela taková ta permanentní nervozita a náběh na hysterii. Pořád jsem v sobě řešila, co je ještě v normě, co je moje přecitlivělost a co už je na promluvu s ředitelkou. Zpětně jsem si vyhodnotila, že jsem se měla ozvat hned a slušně učitelku upozornit, že takhle ne. Naštěstí se to celé vyřešilo samo, syn přes 2 měsíce kvůli nemocem nechodil a když se vrátil, na dveřích viselo oznámení, že učitelka skončila a místo ní je jiná. Myslela jsem, že ji vyhodili, ale prý vzala lepší místo v jiné školce, kde dělá vedoucí učitelku nebo jinou podobnou vyšší pozici... No nezávidím jim ji...