ZOFI:
Díky za všechna ta pluska...
Měla jsem v 6ti letech syna také dilema, zda ho dát do školy, či mu dát odklad šk.docházky, ale v Brně v PPP (na Kohoutové - doporučuji) mi řekli, že lepší bude, když zůstane ještě rok ve školce - byl citově labilní, pomalejší, některé sociální dovednosti na úrovni mladšího dítěte, neustále nemocný (záněty průdušek, cest dýchacích, laringitidy, alergie na pyly a trávy), navíc se zakoktával (navštěvoval logopeda), každou noc počurával (navštěvoval nefrologii). Na straně druhé byl nadaný sportovně i manuelně (miloval Lego, v 6ti jsme kupovali pro 10tileté), byl při činostech velmi soustředený, kreslil si různé technické obrázky - měl popsaný celý sešit, s dědou se od 4 let učil hrát šachy, zajímaly ho čísla a informace o dění ve světe... Co bylo nejhorší - odešel mu v předškolním roce táta a já vzhledem k synově časté nemocnosti, byla nucena rok po mateřské odejít z práce. Byla jsem více doma a po nemocnicích, než v práci, což v MŠ nelze. Začala jsem s ním také od 4 do 7 let jezdit na 2měsícní léčení do lázní - Jeseníků. Od 8mi let až do 15ti jezdil pak už sám každý rok na 3 týdny do léčebny se speleoterapií v Moravském krase (doporučuji). Loni absolvoval ještě Mořského Koníka od VZP - tři týdny s plnou penzí letecky u moře v Řecku (v červnu za 7000 - doporučuji).
Musím říci, že nyní, tak od svých 15ti let, je syn zdravější, než většina jeho spolužáků ve třídě. Kromě občasného několikadenního nachlazení bez teplot, ho souží jen alergické projevy v jarních a letních měsících, na ty bere léky. V 5 letech ho přitom lékaři pojištovny uznali jako "dlouhodobě zdravotně postiženého"!
Volila jsem tedy odklad školní docházky, ale bylo potřeba nahradit školu činnostmi, kde by syn zaměstnával hlavu, ale i tělo. Potřeboval se už vzdělávat a také být s vrstevníky, ve školce mnoho nepobyl. Už v jeho prvním roce jsem s ním absolvovala dva dvouměsíční kurzy plavání batolat, pak cvičení rodičů a dětí. Ve cvičení pokračoval i nadále, až do 7 let. Od svých 5 let na doporučení lékaře v lázních, začal chodit do ZUŠ, tehdy na flétnu, pomáhalo to k nácviku správného dýchání, zvětšení kapacity plic atd. Díky tomu jsme u syna zjistili výrazné hudební nadání. Na flétnu hrál 5 let, ale od 2. třídy ještě na kytaru a od 4.na klavír. Ve 2.třídě ho v konkurzu ve škole vybrali do brněnského dětského sboru Kampanela a ted zpívá ve sboru gymnázia. V 5ti letech začal také chodit do kroužku šachů se staršími dětmi. Zkusil si i několik sportů - fotbal, florbal, plavání, orientační běh, bohužel kvůli nemocem a alergiím je nemohl dělat dlouhodobě. Od 5ti do 10ti let chodil do kroužku hasičů, do skautu, do kroužku vědy a techniky v DDM. Do 7mi let, než šel do školy, měl každý den odpoledne nějaký vzdelávací, či sportovní kroužek. Neměli jsme doma počítač, tak od 4. třídy začal chodit do 2 kroužů programování Výpočetního centra DDM Lužánky pro děti od 10ti let (doporučuji). Už v 15ti mu zde vedení Výpočetky nabídlo výuku programování nejmladších dětí, na kterou kdysi sám chodil. Vyučuje je ve 3 kroužcích týdně.
Díky zájmovým kroužkům se syn vyvíjel i přesto, že měl odklad školní docházky. Zjistil, jaká má nadání a od 15ti ví, čím se chce jednou živit (vývojem počítačů) a jaký směr VŠ studovat (IT).
Mám dlouholeté zkušenosti jako matka, učitelka, i teta na hlídání a chtěla jsem tímto příspěvkem poradit všem, které se trápí, že dítě v předškolním věku něco neumí, nezvládá a doktoři vám říkají buhví co...Můj syn je příkladem toho, že i dítě s problémy - s papíry, že je "dlouhodobě zdravotně postižené" (dle lékařů VZP), že patří do zvláštní školy (dle neurologa) a mající odklad školní docházky (kterého nelituji), může po několika letech vývoje a správným přístupem a péči rodičů (či aspon jednoho), v pubertě patřit mezi nejzdravější a nejnadanější...