DRIZZT: dík. Budu to volně citovat kamarádce s dys- synkem, hudrá na něj, jak je možné, že jednou to slovo napíše správně a deset minut na to v jiném textu špatně. Jinak zrovna tihle dva jsou taky vhodným příkladem k tématu - v první, možná v druhé třídě kamarádka se synem navštívila PPP, potvrdili jí všechny možné poruchy, byla nešťastná, že bude ráda, jestli dokončí základku, například jí řekli, ať nepočítá s tím, že by se někdy naučil třeba vyjmenovaná slova a na cizí jazyky ať rovnou zapomene. Teď je klukovi jedenáct, každý den spolu pracují, chystají se do školy, procvičují, věnuje mu spoustu času, kluk nejenže má dobré známky, umí vyjmenovaná slova, když se soustředí, zvládne i diktát, ale úspěšně se učí i angličtinu a není v ní nijak pozadu oproti ostatním dětem... Všechno má ale opravdu vydřené...
Pak je mi líto, když vidím svého syna a chtěla bych mu toho tolik předat a on NECHCE. Cokoliv řekne jakýkoliv kamarád nebo pančelka ve školce, má mnohem větší váhu, než co řeknu já, ničemu nerozumím, on ví všechno líp a ještě mu podle psycholožky ani nemám nic cpát...