MARKYSHA: Stresu naprosto rozumím. Já jsem stará šprtka, takže všechny učitelky, byť mateřskoškolkový, jsou pro mě autorita. Teprv se musím naučit tuhle situaci, kdy já už nejsem žačka, ale máma. Muž na formální jednání taky moc není, je na to příliš moc ajťák a občas se prostě se zbytkem světa míjí. Takže je slušná šance, že náš syn bude mít právě to stigma divných rodičů. Na druhou stranu, třeba jsou ostatní rodiče taky divní, jen jinak. Uvidíme. Každý den, kdy se to blíží, jsem nervóznější a nervóznější. Sbohem, rodičovská anarchie, teď se už musíme nějak zapojit do systému.
Syn tomu kolektivu samostatně taky moc nedal, jen chodí rok do sokola a do loňské zimy jsme chodili každý pátek dopoledne do jednoho dětského klubu. Takže hodlám využít zvykací dobu co jen to půjde.
S druhým synem se uvidí, je v půlce srpna, takže asi půjde do velké školky rovnou. Ale mezitím taky projde sokolem a nějaké ty společné aktivity pro rodiče s tlupou dětí snad tak půjdou, jestli najdu něco, co nám bude vyhovovat.
Jinak do které třídy syn půjde, to bohužel netuším, doufám, že zítra už ředitelka napíše, že jsou alespoň telefony v provozu a bude se tam dát dovolat.

BONEMINA: upřímně řečeno já mám z návratu do státní školky taky stres (Tonda ne, ten se pořád ptá, kdy zas půjde do "velké" školky), teď v srpnu chodí do studia Jáji k paní Irence, jezdí na výlety do zoo, do bazénu a pod., ona mi lidsky sedí a pak zase budu chodit pro Tondu se sevřeným žaludkem, co mi zas řekne ta Martina. Už si to ale neberu osobně, protože jednak jsem jí poznala "civilně" na brigádě a jednak sousedky sestra tam dělá školnici a ta říká, že Martina má prostě tendenci s dospělými jednat jako s předškoláky, ale stejně...mám strach, abych třeba neměla nějakou tu svoji nepředloženou reakci a nestigmatizovala Tondu jako syna tý cvoklý matky. Zatím je pouze syn té praštěné matky, to asi jde. Už víš, jestli bude v Ježečcích nebo Žabičkách?
Já se rozhodla Alenku do státní školky první rok nedávat, když je listopadová, bude v Jáje, aby to pokud možno proběhlo stejně pohodobě jako s Toníkem a ne že jí hodím do přísného režimu hned na celý den, když jdu do práce. Od září budeme chodit s Alenkou na cvičení pro batolata, kdy tam bude se mnou, postupně na to cvičení bude chodit sama, pak dám třeba dvě odpoledne samostatné školky, v září už jí začnu zvykat na odpoledne, aby to pro ní v prosinci nebyl takový šok. S Tondou jsem takm původně chodila na cvičení s batolaty, protože tam je i ta výtvarná složka a jeho ta tvorba hrozně bavila a pak když jsem byla těhotná, tak jsem ho tam chtěla nechávat, abych ho pak netahala po doktorech a poradnách a sám si tehdy vymínil, že tam chce být do odpoledne a pak jsem byla dva měsíce na rizikáči, takže se to pak hodilo a nebyl hozený do vody a přechod do "velké" školky vzal hrdě, že už není malý.

MARKYSHA: Jj, deadline vím, poklusem je to od nás do školky deset minut, dětskou chůzí s dětskýma zastávkama půl až třičtvrtě hodiny. Chodíme se tam koukat na bagry a na dřevěný vláček na hřišti, takže už to mám celkem nachozený :)

BONEMINA: Deadline máte v půl deváté, tak se tam budou s mužem a Tondou potkávat :-) Náš Toník totiž o víkendu a o prázdninách vstává v šest, aby se přes týden, kdy chodí do školky stal prakticky nevzbuditelným. A to k tomu domá přes den nespí a ve školce ano, spát chodí kolem osmé, tak tomu fakt nerozumím :-)

MARKYSHA: No, aspoň se prodlouží doba na přípravu a předškolkový rodičovský stres :) Zatím se snažím naučit tu sovu vstávat brzo, ale je to boj. Už sice nevstává po deváté, ale před osmou ho neprobudím. Musím to posunout minimálně na půl osmou, radši ještě dřív. Muž si už dělá legraci, že ho bude nosit do školky přes rameno v pyžamu a budit převlíkat ho na schodech. Ale moc se přitom nesměje.

BONEMINA: mám zprávy ze zákulisí a jeví se pravděpodobně, že prvních 14 dní v září to otevřené nebude, ale třeba nás mile překvapí.

ADD: to mi dej tip na nějakou osvědčenou značku...

ELIZHANNAH: A nemuzes kupovat obleceni osvedcenych znacek, ktere ma vhodne strihy? Mit obleceni, ktere si sam neoblecu/nesvlecu, neni moc prijemne.

Mě znervozňuje, že některé pořízené kusy oblečení se potomkovi blbě oblíkají (ať už z důvodu úzkých rukávů, malého otvoru pro hlavu, příp. celkové nepružnosti materiálu anebo jiných zádrhelů). Když mu já doma do toho pomůžu, tak se obleče, ale nevím, jak moc mu pomůže pančelka. Jako můžu mu všechno dát o číslo větší, to se mu možná bude líp oblíkat (a možná ani tak ne...), ale zase si bude šlapat na nohavice a bude mít dlouhý rukávy... achjo, to jsou starosti :)

Tak mě napadá, že naše příjmení se vlastně dá poměrně jednoduše nakreslit, takže místo podpisu bude schematický obrázek a čitelné to bude :)
Jen mě trochu znervózňuje, že naše školka je ještě stále v rekonstrukci, telefony nejsou zapojené a nedá se nic zjistit. Ještě dnes nevím datum kolaudace. Snad se to dozvíme zítra, ředitelka teď v srpnu aspoň hází kusé zprávy na web.

Já jsem podepisovala věci do školky vypratelným fixem.

Díky všem za odpovědi. Nakonec jsem koupila bílou nažehlovací záplatu s tím, že si ji rozstříhám na jednotlivé nažehlovací štítky a popíšu to fixem na textil, příp. propiskou.

ELIZHANNAH: na cennější kousky pisu iniciály (boty, bunda), jinak neresim.

ELIZHANNAH: Fixou na štítek a píšu příjmení, na některé věci i v obecném tvaru -ovi (to by šlo použít na smíšený tým dětí :-)). Přemýšlela jsem i o velké barevné stuze na poutku, ale k tomuto zoufalému činu mě nemotivovaly děti, dojala mě schopnost mých rodičů nenajít na štítku jméno a přivést děti v cizím oblečení. :-) (Zůstalo u plánů, smířila jsem se s tím. :-))

ELIZHANNAH: já to podepsala fixou