ADD: ale to já klidně věřím, ovšem nic to nemění na tom, že někdy to nevadí a někdy to člověku naruší úplně všechno. Například když jsem musela vézt syna na skautskou výpravu někam do pekel horoucích, protože tchyně, která měl přijít pohlídat menší dítě, zcela bohorovně dorazila o hodinu a půl později a já ho nemohla odvézt na sraz na nádraží. Věř mi, že mi bylo úplně fuk, jestli to udělala schválně nebo jestli si nemůže pomoct.

ADD: ... věřím, ale představit si nedovedu :-D U vás bude neštěstí, že se v tom doma podporujete. Kdyby byl jeden včasnochodič, časem toho druhého spacifikuje :-))

ADD: tohleto je moje tchyně, resp. potažmo s ní je pak taková celá rodina. A ne, ještě jsem si na to nezvykla a nezačala jsem velkoryse přehlížet, že když řekne, dorazím v deset ráno, znamená to, že v půl třetí odpoledne tu bude jak na koni a ještě se bude tvářit ublíženě, že já jsem naštvaná. Sere mě to tak nějak furt stejně. :-/

ADD: taky nechodím spát před půlnocí, ale přesto normálně jako rodina fungujeme tj. děti jsou v osm ve škole - já osobně tedy raději pracuju od devíti, ale holt ne vždy to jde
pravda, rána jsou maximálně racionalizovaná tj. vše je předem připravené od vybavení na celý den po oblečení, neexistuje, že bysme se ráno courali, je snaha všechno provést na max. rychle tj. abychom mohli vstávat co nejpozději....ale prostě v sedm je to už nezbytné....

OMNIHASH: kdybychom mluvili o šesté, tak bych s tebou souhlasila, ale v osm už i běžná sova dokáže někde být.....chce-li

OMNIHASH: tak ty to vidíš z pohledu dítěte, OK, máš hroší kůži a je ti jedno, že vyfasuješ naprosto zbytečně dvojku z chování.....já se na to dívám z pohledu rodiče a schopnost chodit včas považuju za poměrně důležitou a byla bych ráda, kdyby si jí moje děti osvojily.....což neudělají, pokud já jim svým osobním příkladem budu říkat, že to je fuk, že holt přijdeme pozdě, no tak co.....

jsem si vědoma toho, že chození včas je uvadající dovednost, nicméně bych byla ráda, kdyby moje děti věděly, že i v době mobilů je krajně neslušné nutit někoho, aby na mě někde/nějak čekal.....mluvíme-li o škole, tak není vhodné minimálně rušit a to jak pozdním příchodem, tak tím, že se sháním po tom, co se děje a nutím učitele/spolužáky, aby mi to vysvětlovali....beru to na úrovni toho, že se zdraví nebo děkuje, ano, někdo to nedělá, ale já si nepřeju, aby to nedělaly moje děti

TAPINA:
KATIA: naše soukromá taky pravidla měla a výchovný program tam byl prostě skvělý.

ADD: Teď mi to přijde ještě volnější. Což kolem sebe vidím jako dost průšvih.

Možná jsem jen potreferená, ale zrovna řeším naše "juniory" v týmu. A je to dost síla narovnávat lidi vychovávané v tomhle "nerežimu". Za poslední dva dny jsem už podruhé dotyčné kolegy upozornila, že "mateřskou školku" mám doma, ale od nich očekávám (21 let plus), že to jsou už dospělí lidé a je potřeba, aby se dohodnuté dodrželo. A není na mne, abych je vodila za ručičku - což očekávali, že budu dělat.

Teď to zní tvrdě, promluvili jsme si v dost přátelském duchu, ale přiznávám se, že mne chvílemi tyhle akce ubíjejí. Oni prostě nejsou zvyklí fungovat samostatně a hlavně se jim nechce (a nahlas to přiznávají) převzít odpovědnost.
A obzvlášť u modrých to je v poslední době velmi výrazný osobnostní rys. Ty holky se dost často ještě zadaptují, ale do prkýnka, kolikrát si říkám, kam daly hlavu matky těhle kluků a jestli si uvědomují, jakou jim udělaly touhle "nevýchovou" psí službu.