TAPINA:
ILLUZE: což je mimochodem u nás velké minus, B do státní teď nechodí, ale soukromá nemá snad ani tříleťáky, což nechápu, ale vyloženě jen dvouleté děti. Nic pro to naše přemoudřelé dítě.

TAPINA: Jsme na tom s majitelkou školky domluveni. Ale rádi bychom vytrvali - byl by to krok zpátky.

ILLUZE: A bude takový návrat do soukromé reálný? U nás by to asi stejně nebylo jako dřív, všechny starší děti odešly do státních, zůstávají tam dvouletí a mladší.

TAPINA: Závist... Kája se naopak stáhla a funguje jen s námi :-/
No nic. Dáme tomu měsíc a přinejhorším se opět vrátíme do té soukromé.
Doma je v pohodě, včera byli na městské akci Pohádkový les a parádně se vyřádila.

TAPINA: tohle mi taky nikdy nešlo :)

TAPINA: no, já to v tomhle věku uměla, potom to vymizelo :D

ELIZHANNAH: Tohle zatím u nás vypadá podobně, ráno se nic nestihne kvůli chaosu a odpoledne je tam učitelka, která tam zrovna jediná zůstává do půl páté, takže málokdy ta, která měla třídu celý den. Ale to mi asi až tak nevadí, počítám, že po týdnu nemůžu soudit, někdy bude snad čas se něco dozvědět.

Jinak teda po týdnu ve státní školce vidím na hřišti skokový vývoj Jirkových komunikačních a seznamovacích schopností s cizími dětmi. Dřív pořád visel na mě a vyžadoval, abych si s ním plácala bábovičky, teď přijde klidně ke skupince o pár let starších dětí, řekne "Já su Jiřík" a jde si s nimi normálně hrát, takovým způsobem, že ho i ti starší berou. Fakt super, tohle mně právě nikdy moc nešlo :o)

Teda to je fakt hustý s tou adaptací, ještě štěstí, že u nás se na něco takovýho nehraje. Zase mi tam vadí jiné věci, např. nemožnost se dozvědět, jak to v té školce doopravdy chodí. Protože při vyzvedávání učitelka vyšoupne dítě ze třídy a zase hned zaleze za ostatníma dětma a při předávání ráno tam zase děti ječí a brečí a řvou, takže taky neslyším nic. Od Bertíka se toho taky moc nedozvím, ze školky bývá naprosto vykecanej nebo unavenej nebo kombinace obojího. A teď navíc je nemocnej, v pátek, po třech dnech školky, totálně odpadl - teplota, kašel, najednou šíleně hodnej, půl dne prospal...

HABRENKA: no ja sama netusim, jak to bude u nas...Johanka je ohledne adaptace na nove prostredi dost pomala, snasi to blbe.i kdyz je treba na klouzacce vic deti v chumlu, zacne se bat, breci a utika....ale jakmile si zvykne a ma pocit bezpeci a vybuduje si duveru, tak je uplne v klidu a zapadne..ale trva ji to.
Jsem zvedava, jak bude na skolku a takovy pocet deti najednou reagovat...sama zatim netusim, jakou strategii zvolit. Proste asi uvidim.

KRISTY: Jo, to je standardni pristup v Nemecku (pokud mohu soudit). Prijde mi ale, ze to, ze je to takhle v klidu vetsinou, souvisi i s tim, ze deti zacinaji do skolky chodit takhle brzo. Ve trech a vic letech uz podle me vic chapou, ze jsou bez mamy zase cely den a ze by to mohlo byt jinak. Ve dvou to (moji kluci) brali jako takovou samozrejmost, vubec nad tim nespekulovali, protoze takove slozite pochody jeste zpracovat ani neumeli. A i proto myslim neplakali. I co jsem tak sledovala, tak kdyz nektere dite zaclo chodit do skolky na nemecke pomery pozde - ve trech letech - tak to navykani bylo problematictejsi, ackoli postup stejny.

Zajmavá diuskuze o adaptaci! taky nás to v pondělí čeká..
Zajímal by mě váš názor na tento postup:
Moje ségra žije v Německu a když dávala syna ve dvou a něco letech do školky (státní), adaptace probíhala úplně opačně. Napřed (asi tak první týden) byla ve tříde s ním v postupně se prodlužujících intervalech (napřed půl hoďky, pak hoďku, pak dvě, ale vždy jen do oběda), ale jen seděla tiše v koutku, nezasahovala, když syn přišel za ní, vysvětlila mu, že musí za za učitelkou. Další týden začala vždy na delší časové úseky odcházet (napřed na 5 min, pak 15min, půl hodinky atd...), s tím, že to synovi před tím vždy oznámila a pokud s tím byl v pohodě, což pak už byl, odešla. Postupně se tyto úseky prodlužovaly tak, že ho tam prostě jen přivedla, a poté zase vyzvedla. Celý proces se obešel bez jediné slzičky a s naprostým klidem jak u matky, tak u syna.
Mě osobně to přijde jako dobrý model, zvlášť u "náročnějších" dětí, které nikdy předtím do žádné jiné školky nechodili a netuší, do čeho jdou...

Ono to navykani mozna do Cech prislo z Nemecka/Rakouska. Tady je to bezne, ale je to imho i tim, ze zde deti casto zacinaji chodit nekam do skolky / k "Tagesmutter" od roka. A tam to podle me docela smysl ma, rocni dite vetsinou jeste nemluvi a ja treba byla rada, ze jsem prvni tyden trochu mohla sledovat provoz ve skolce a u hlidaciho pana. Ale u ctyrletych je to spis kontraproduktivni. Zas je fakt, ze ceska zvyklost vyzvedavat deti po obede tady nejak neni, decka jsou ve skolce do tri minimalne, at matka pracuje nebo ne. Pro me je vyzvedavani po obede skoro totozne s navykanim - do prace clovek muze jit jen tezko.

tyjo díky za naši školku, tam prvňákům doporučují chodit prvních 14 dní po-o a tím to hasne. Když je problém, řeší se individuálně..

EDERA: Školka to má ošetřené ve smlouvě - je tam odstavec, že rodiče s adaptačním procesem souhlasí. Takže ten první týden jsem se snažila být pokud možno korektní a vyjednávat z pozice selského rozumu. U Ríši a v soukromé školce to šlo, tady jsem narazila. Příští týden dám zvykání jeden den, kdy půjde po obědě a dál už bude spát. Jsem zvědavá, jestli se budu muset pohádat, nebo to půjde nějakou mírumilovnější cestou.

Je to paradoxní - Ríša chodil první rok do školky, kde na začátku absolvoval adaptaci a pak během prázdnin vystřídal pět školek podle rozpisu zřizovatele, v každé strávil jeden nebo dva týdny a zvykání nikdo neřešil. A to byl jen o půl roku starší než Pája.