• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SMAGUEmateřské školy
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    Teda to je fakt hustý s tou adaptací, ještě štěstí, že u nás se na něco takovýho nehraje. Zase mi tam vadí jiné věci, např. nemožnost se dozvědět, jak to v té školce doopravdy chodí. Protože při vyzvedávání učitelka vyšoupne dítě ze třídy a zase hned zaleze za ostatníma dětma a při předávání ráno tam zase děti ječí a brečí a řvou, takže taky neslyším nic. Od Bertíka se toho taky moc nedozvím, ze školky bývá naprosto vykecanej nebo unavenej nebo kombinace obojího. A teď navíc je nemocnej, v pátek, po třech dnech školky, totálně odpadl - teplota, kašel, najednou šíleně hodnej, půl dne prospal...
    TUTIK
    TUTIK --- ---
    Teda ja vubec o zadne adaptaci v nasi skolce nic nevim! U mych deti vubec (mladsi mela placici obdobi az pred prazdninami, skoro cely cerven), ale i ostatni deti, pokud vim, tak je tam rano rodice privedou, dite mozna chvilku place, tak muze rodic chvili zustat, ale rozhodne to neni nejak narizene. Deti, ktere v pohode jdou, ucitelky hrozne pochvali a dite spokojene odhopka si hrat. Naopak mi prijde, ze jak se rodice postupne odevzdavaji deti, deti uz uklidnene se znovu rozplacou ve chvili, kdy zas nekdo dalsi prijde. Takze dobre, ze prichody jsou jen do osmi, jinak by resily placici deti cely den.

    Musim se zeptat nasi reditelky, jaky je oficialni postup. :-)
    KRISTY
    KRISTY --- ---
    HABRENKA: no ja sama netusim, jak to bude u nas...Johanka je ohledne adaptace na nove prostredi dost pomala, snasi to blbe.i kdyz je treba na klouzacce vic deti v chumlu, zacne se bat, breci a utika....ale jakmile si zvykne a ma pocit bezpeci a vybuduje si duveru, tak je uplne v klidu a zapadne..ale trva ji to.
    Jsem zvedava, jak bude na skolku a takovy pocet deti najednou reagovat...sama zatim netusim, jakou strategii zvolit. Proste asi uvidim.
    HABRENKA
    HABRENKA --- ---
    KRISTY: takhle se to dělá u nás v MC, ale to jsou dvouleté děti a celý ten program mi přijde vlastne adaptační, zvykají si na kolektiv, režim bez rodičů a přijde mi to fajn, dělá se to, jak píšeš, na 100% to tedy nefunguje, ale je to běžná praxe a možnost pro všechny... ale ve školce, kde jsou 4leté děti je to už docela masakr, některé děti jsou zvyklé, některé omdlí při představě, že máma není a stejně tak to mají rodiče a je to pak docela bordel. Nastupovat do práce o 14dní později, protože má školka mnohdy úplně debilní adaptační program, který je navíc pro mnohé zbytečný, je docela masakr :-(
    Mne nic nepálí, byla jsem na telefonu a řekla jsem, že první týden bude asi chodit po obědě dom a pak uvidíme, třeba bude chodit jen na tři dny nebo prostě dle potřeby... Byla jsem nervózní, ale dopadlo to dobře, představa, jak tam s ní šaškuju, ať dělá, že tam nejsem nebo přijdu za hodinu, kdy si sotva zvykne, že tam jsou i děti a ne jen kupa nových hraček, mi přijde jako oboustranné týrání...
    BRUNA
    BRUNA --- ---
    KRISTY: Jo, to je standardni pristup v Nemecku (pokud mohu soudit). Prijde mi ale, ze to, ze je to takhle v klidu vetsinou, souvisi i s tim, ze deti zacinaji do skolky chodit takhle brzo. Ve trech a vic letech uz podle me vic chapou, ze jsou bez mamy zase cely den a ze by to mohlo byt jinak. Ve dvou to (moji kluci) brali jako takovou samozrejmost, vubec nad tim nespekulovali, protoze takove slozite pochody jeste zpracovat ani neumeli. A i proto myslim neplakali. I co jsem tak sledovala, tak kdyz nektere dite zaclo chodit do skolky na nemecke pomery pozde - ve trech letech - tak to navykani bylo problematictejsi, ackoli postup stejny.
    KRISTY
    KRISTY --- ---
    Zajmavá diuskuze o adaptaci! taky nás to v pondělí čeká..
    Zajímal by mě váš názor na tento postup:
    Moje ségra žije v Německu a když dávala syna ve dvou a něco letech do školky (státní), adaptace probíhala úplně opačně. Napřed (asi tak první týden) byla ve tříde s ním v postupně se prodlužujících intervalech (napřed půl hoďky, pak hoďku, pak dvě, ale vždy jen do oběda), ale jen seděla tiše v koutku, nezasahovala, když syn přišel za ní, vysvětlila mu, že musí za za učitelkou. Další týden začala vždy na delší časové úseky odcházet (napřed na 5 min, pak 15min, půl hodinky atd...), s tím, že to synovi před tím vždy oznámila a pokud s tím byl v pohodě, což pak už byl, odešla. Postupně se tyto úseky prodlužovaly tak, že ho tam prostě jen přivedla, a poté zase vyzvedla. Celý proces se obešel bez jediné slzičky a s naprostým klidem jak u matky, tak u syna.
    Mě osobně to přijde jako dobrý model, zvlášť u "náročnějších" dětí, které nikdy předtím do žádné jiné školky nechodili a netuší, do čeho jdou...
    BRUNA
    BRUNA --- ---
    Ono to navykani mozna do Cech prislo z Nemecka/Rakouska. Tady je to bezne, ale je to imho i tim, ze zde deti casto zacinaji chodit nekam do skolky / k "Tagesmutter" od roka. A tam to podle me docela smysl ma, rocni dite vetsinou jeste nemluvi a ja treba byla rada, ze jsem prvni tyden trochu mohla sledovat provoz ve skolce a u hlidaciho pana. Ale u ctyrletych je to spis kontraproduktivni. Zas je fakt, ze ceska zvyklost vyzvedavat deti po obede tady nejak neni, decka jsou ve skolce do tri minimalne, at matka pracuje nebo ne. Pro me je vyzvedavani po obede skoro totozne s navykanim - do prace clovek muze jit jen tezko.
    KAIRRA
    KAIRRA --- ---
    tyjo díky za naši školku, tam prvňákům doporučují chodit prvních 14 dní po-o a tím to hasne. Když je problém, řeší se individuálně..
    IORETH
    IORETH --- ---
    EDERA: Školka to má ošetřené ve smlouvě - je tam odstavec, že rodiče s adaptačním procesem souhlasí. Takže ten první týden jsem se snažila být pokud možno korektní a vyjednávat z pozice selského rozumu. U Ríši a v soukromé školce to šlo, tady jsem narazila. Příští týden dám zvykání jeden den, kdy půjde po obědě a dál už bude spát. Jsem zvědavá, jestli se budu muset pohádat, nebo to půjde nějakou mírumilovnější cestou.

    Je to paradoxní - Ríša chodil první rok do školky, kde na začátku absolvoval adaptaci a pak během prázdnin vystřídal pět školek podle rozpisu zřizovatele, v každé strávil jeden nebo dva týdny a zvykání nikdo neřešil. A to byl jen o půl roku starší než Pája.
    EDERA
    EDERA --- ---
    IORETH: A to se fakt nejde vzepřít a říct "sorry, musím do práce"? Mně to přijde úplně absurdní tyhle zvykací procedury.
    BRUNA
    BRUNA --- ---
    Ja mela letos s adaptace taky docela nervy - kluci menili skolku a v nove nam rekli, ze si musi nejmene cely prvni tyden navykat. Tj. prvni den hodinu s rodicem, postupne podle reakci ditete prodluzovat. Jednak kluci uz chodili do skolky predtim nekolik let, za druhe zde byla na jare a v lete stavka ve skolkach, dostali jsme nahradni skolku, kde samozrejme zadne navykani nebylo a decka tam byly od prvniho dne 8 hodin. Prislo mi uplne absurdni, ze najednou by zas meli mit navykani, zvlast, kdyz zatim ani nejsou rozdeleni do dvou skupin. No nakonec i samy vychovatelky videly, ze skutecne navykani nema smysl a nechaly jen tam prvni den rovnou do ctyr.
    ADD
    ADD --- ---
    IORETH: To zní příšerně. Na nás sice před dvěma lety koukali trochu divně, že když má školka provoz od sedmi do pěti, chceme tam dítě hned první den nechat do těch pěti. :-) Už si to moc nepamatuju, snad jsem pro něj ten první den šla po obědě, ale pak, protože sám chtěl, jsme ho tam už nechávali do večera. :-) Stát se mi to, co Tobě, asi bych byla dost nepříjemná. (U nás děti hodně oblékají na ven, aby prý nenastydly. Tak jsem si vybojovala, že kluci budou dostávat o vrstvu míň než ostatní děti; když už jsou jednou otužilí, proč o to přijít. A to je jen otužilost těla, kdyby mi je chtěl někdo stresovat a vytvářet problémy, kde nejsou, dost bych se zlobila.)
    KAERI
    KAERI --- ---
    DRIZZT: No, z fáze zoufalého pláče "já tam nechci být sama", jsem ji zmasírovala za den a půl do "Já tě pošlu domů a budu tam sama." Takže plánuju denně na dopoledne a pak jak to vyhodnotí. Před chvílí mi tvrdila, že bude ve školce spinkat a bude u toho chrápat jako medvěd...

    IORETH: Kristepane, to je fakt síla... Já byla včera trochu vyplesklá, když se do telefonu ta ředitelka na můj dotaz, jestli můžu Klárku doprovodit do třídy a chvíli pobýt, netvářila, ale nakonec koukám buďme rádi. Dneska jsme tam zanesly odpoledne vyplněné papíry, s ředitelkou jsme si prošly prázdnou budovu a když jsem naťukla, že zkusím v pondělí předat dítě přede dveřmi třídy a vzít kramle, pokrčila rameny a zatvářila se pochvalně. Takže z této strany zřejmě melodrama nehrozí :) Ještě jsem teda zvědavá, co nafasuje za učitelku, to je taky dost klíčové...
    IORETH
    IORETH --- ---
    SEVERINE: Počkám, jak to bude vypadat, až se to usadí. Do skvělé soukromé, kam chodila loni, ji můžu dát vždycky, tam nás rádi uvidí a mají dostatečnou kapacitu. Jen je tady bohužel nezanedbatelný finanční a organizační faktor :/
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    IORETH: uá! změna školky - když ne teď, tak příští rok?
    IORETH
    IORETH --- ---
    ILLUZE: Jsme v dokonale dobrých rukou.
    ILLUZE
    ILLUZE --- ---
    IORETH: Bohatstvo... Tak hlavně že paní učitelky ví, co je pro vás nejvhodnější...
    DRIZZT
    DRIZZT --- ---
    KAERI: Velká gratulace ke zisku školky! Jak často bude K1 chodit?
    IORETH
    IORETH --- ---
    Adaptace, bože. Taky musím ulevit pocuchaným nervům.

    Naše mladá chodila loni do soukromé školky, kde ani jednou neudělala ranní na-mámě-visící scénu, ani jednou neplakala, že chce maminku a jen jednou se stalo, že se ze spaní vzbudila s pláčem, protože se jí něco zdálo. Pokud ve školce plakala, tak čistě z důvodů typu "srazily jsme se s Alenkou hlavama."

    Tohle všechno jsem učitelkám říkala, několikrát, v různých obměnách. Marně. Adaptace je povinná a co kdyby to špatně snášela. Další důvody jsou jiná školka, jiné děti, jiné hračky. První den jsem si tedy s Pavličkou hodinu hrála v neuvěřitelně hlučném prostředí narvaném rodiči a řvoucíni dětmi, a překvapivě, Pája se ke mně hodně tulila. Nelíbil se jí hluk a je to přirozený tuleň. Učitelky to vyhodnotily jako horší adaptaci, takže další den nanovo, jen na hodinu a půl. To už rodiče na chvíli odešli do šatny. Pája, překvapivě, neměla žádný problém, kromě toho, že nechtěla s ostatními dětmi cvičit, páč je dosti svéhlavá. Opět prý horší adaptace. Dnes je tam už sama a musela jít domů už o půl jedenácté, protože jinak by do oběda asi zhynula, nebo co.

    V minulé školce jsem tam s ní byla první den půl hodiny a pak tam byla asi hodinku sama, druhý den tam byla sama do jedenácti (bez problému), pak onemocněla a po nemoci už rovnou ve školce spala. Bylo jí o rok míň, byla bez zkušeností a neměla žádný problém.
    Já chápu, že rodiče jsou různé a některé i blbé... Ale učitelky by mohly používat aspoň uši, když už ne hlavu.

    Do téhle školky chodí i starší Ríša a ten má učitelky skvělé - nikdy jsem neměla problém se domluvit, navzájem se respektujeme. Pro ty Pavliččiny marně hledám vhodný výraz. Byrokratická demence. Ignorance. Neuvěřitelná tupost. Pro ilustraci: Pája opět strávila většinu léta se zánětem kyčlí, teď je ve fázi rekonvalescence (může chodit, ale ne moc dlouho a neměla by moc divočet). Ptala jsem se učitelky, jaký mají naplánovaný program, jestli budou jen na zahrádce, nebo půjdou ven na procházku (na zahrádku Pája může, kdyby šli na procházku, tak bych ji raději nechala doma). Učitelka je pravděpodobně Turingův stroj, který reaguje na klíčové slovo "nemoc," a to tak, že spouští program "vyžaduj lejstro." Strávila jsem deset minut tím, že jsem z ní páčila informaci o té vycházce. Deset totálně marných minut. Informaci nemám. Jediná reakce byly dokola opakované bláboly na téma "tak si sežeňte potvrzení od lékaře, že může chodit do školky a pak klidně ať chodí." Robot ukrytý za neproniknutelnou mlhou tuposti a ignorance.

    Po této příhodě se mi vybavila situace z doby před dvěma lety, kdy jsem byla ještě s Pájou doma a do školky chodil jen Ríša. Ríša chodí do školky rád a já nemám problém nechat ho ve školce tak dlouho, jak chce, pokud nemáme nějak daný program. Někdy na jaře začali chodit ven na zahrádku a Ríša mě požádal, jestli by tam nemohl zůstávat déle, že si tam rád hraje s dětmi. Šla jsem tedy za učitelkami, které tam zrovna byly (jedna z nich byla dnešní Pájina učitelka) a zeptala jsem se, v který čas bývají venku, abych věděla, kdy pro něj přijít. Informaci jsem dostala po několika minutách hovoru spolu s přednáškou, že dělám chybu, když nechávám syna rozhodovat o tom, kdy půjde ze školky (zvykne si na to a budu litovat; o takových věcech děti rozhodovat nesmí; až půjdete do práce, bude vám brečet; pobyt ve školce je náročný a dítě bude zbytečně unavené - čili, berte ho domů pokud možno po obědě). Moje argumenty, že Ríša dostatečeně chytrý na to, aby pobral, že až budu v práci, tak bude s vybíráním konec, a že není důvod odpírat mu kolektiv stejně starých dětí, pokud o něj jeví zájem (doma má jen batole, které mu boří duploprojekty), se odrazily od zdi tuposti a omezenosti.

    Před chvílí mi volala sousedka, která zrovna hlídá naše děti, že Papája ztropila scénu na chodbě baráku - válela se po zemi a řvala, že chce maminku. Poprvé v životě. Trochu přehrávala, ale jinak prý slušný, procítěný herecký výkon. Kromě spousty peněz a nervů, které mě celá tahle akce stojí a ještě bude stát, je to jediný viditelný efekt, který adaptační proces přinesl.
    HABRENKA
    HABRENKA --- ---
    ty jo, asi muzu byt fakt rada za nasi skolku, kde hned prvni den se ptali, kdy pujde domu... ze rodic ma pravo byt s deckem ve skolce pisou na strankach, ale nijak nezduraznuji a tyrat deti nejakym zvykanim a o to horsim loucenim je nastesti taky nenapadlo. Ale co tak ctu a slysim, tak je to dost bezna praxe a pro mne tedy desiva, jak pro rodice/ucitelky, tak vsechny deti. Dcera proste pochopila, ze je to skolka a zjevne mam stesti, prvni i druhy den brecela, ze tam chce zustat a tak jsem ji tam vcera nechala az do 4, napjata, kdy zazvoni telefon, at si pro ni prijdu... a co myslite, ve 4 rvala, ze nechce domu... tak uvidime, az pochopi, ze je to denne... (a rano se cuka, ze nikam nejde, samozrejme...)
    asi jsem holt matka herodes, prvni den jsem to obrecela, ze je tak velka a uz ji sezrala ta masinerie "kazdy den musis...", ale jinak... jsem rada, ze chape.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam