TRISSIE: No, a já zas třeba vím, že k logopedovi potřebuju žádanku od pediatra, takže při potížích s mluvením logicky jako prvního kontaktuju pediatra a ne klinického logopeda.:-)

Tonda mě pěkně vyškolil, rozhodl se spát bez peřiny a polštáře a hrozně na tom trval, tak se mi s ním nechtělo dohadovat a když usnul, tak jsem ho přikryla, protože je u nás docela chladno. V noci se vzbudil, vystřihl takovou scénu, že vzbudil i Alenku a ve finále jsem mu vysvětlila, že se bojím, že bude mít rýmu a nebude si moct venku hrát a chodit do školky. "To jsi ale neřekla".

EWICZZZKA: Obě moje děti chodily do Milíčova domu, a to s desetiletým odstupem od sebe, takže jsem tu školku měla možnost zažít v opravdu velkém časovém úseku. Nám naprosto dokonale vyhovovala. Líbila se mi budova a místo, kde stojí, malý počet dětí (60 celkem), rozdělení zvlášť třída, zvlášť jídelna, pro malé děti zvlášť ložnice, zařízení, vybavení, líbilo se mi, že se nebuzerovalo s příchodem maximálně do x hod., protože ředitelka zastávala názor, že když to jen trochu jde, mají být děti s rodiči a do školky přijít až ve chvíli, kdy rodiče musej někam jinam, líbilo se mi i to, jak se bránila množství kroužků a chtěla děti odpoledne především nechat si hrát. A spousta dalších věcí, mohla bych o tom napsat román.:-) Včetně např. toho, že tam bylo vždycky dokonale čisto.

Pokud jde o postižené děti - školka je velmi bariérová, takže může přijímat spíš děti s psychickým než tělesným postižením. Ačkoliv si teda pamatuju i na téměř nevidomou holčičku, která tam chodila s mým synem, takže tak patnáct let zpátky. Pro tyhle děti má speciální mikrotřídy, takže to není tak úplně o integraci. Ale mimoto byl do normální třídy s mou dcerou integrovaný i chlapeček s Dawnovým syndromem (do školky chodil s asistentkou) a to fungovalo velmi dobře. Moje dcera je taková pečovatelka, takže si s ním hodně hrála, v podstatě mu dělala tiskovou mluvčí:-). On skoro nemluvil, ale její jméno bylo jedno z asi pěti slov, které ovládal.

Kdyby takhle fungovaly všechny školky, byl by na zemi ráj pro děti.:-)

DELVIT: Jinak ja jsem zpetne rada, ze ta Waldorfska nevysla, vim, ze bych se necitila v tehle komunite (nemam problem s tim pripodobnenim k sekte, nektere znaky opravdu vykazuji a je dobre to videt) uplne dobre sama za sebe. Ale kvuli dceri me to mrzelo, protoze ta tam byla ten rok v materskem centru mic spokojena, cely ten pristup ji opravdu sednul.

Velky kontrast pak byl den otevrenych dveri a podavani prihlasky v Jesenince pod Zidovskyma pecema. Z tech ucitelek a jejich hlasek jsem byla uplne vyrizena a dcera rozlozena. Je stydliva a introvertni a kdyz na ni spustily dve ucitelky, ze jestli neumi rict, jak se jmenuje, jako tadydle Pepicek vedle, tak to do skolky asi chodit nemuze, tak jsme se otocily a odesly. Chodi tam deti kamaradu a ti jsou spokojeni. Maji ale od malinka prubojne deti, kteri si nelamou s dospelymi hlavu.

Na Jeseninku vedle ZS Jeseniova mam reference same spatne, od mnoha rodicu. Pri vyzvedavani ucitelky casto nevedely, kde deti jsou (jakoze uplne v jine casti budovy a tak), vyuKa a vychova temer nulova. Deti, ktere umely pri nastupu jist priborem se to tam zvladly krasne odnaucit apod.

Velka spokojenost je v mem okoli s Prazackou.

Milicuv dum je asi nejoblibenejsi a nejvychvalovanejsi. I kdyz me prekvapila kamaradka, reditelka soukrome MS, ze kdyz tam byla na stazi, tak ji neprisla zvladnuta integrace postizenych deti, ze to byl spis chaos narocny pro vsechny zucastnene. Je to ale jediny negativni nazor, ktery jsem slysela, oproti desitkam nadsenych.

Vsechno to jsou jen lidske zkusenosti a nazory, ktere se jako u vseho muzou zasadne lisit. Je tezke se s klidnym srdcem rozhodnout, kazdy je citlivy ja neco jineho, neco jineho mu prijde dulezite. Drzim palce, at se rozhodnete k vasi spokojenosti.

TAPINA: njn to víš, dospělí už je jen vyvanulé dítě .). Nevidí tu magii co tam je :)). Je pravda, že člověk touží po tom co nemá, ale zase rád se vrací ke svým kořenům, když mu je ouvej. Takže když jsou kořeny příroda nebo být alespoň venku, tak se vrátí k tomu.