Tyjo, schválně se dnes znovu podívám na jídelníček, už jsem to dlouho nedělala. Nicméně naše školka má jídelnu vlastní a funguje tam cosi, čemu se říká stravovací komise (komando rodičů, co čas od času udělá přepadovou ochutnávku). Co jsem měla možnost ochutnat, když jsme první den nemoci vyzvedly oběd domů, tak minimálně v těch hlavních jídlech se děti nemají vůbec špatně - jedno jídlo byla ryba, zapečená na smetaně s rajčaty a cibulkou, s bramborovou kaší, vonělo to až ven a ten kousek, co jsem ochutnala, byl vážně dobrý.
Jinak jo, pečivo k svačině dostávají, ale většinou aspoň s kouskem zeleniny - a my doma stejně snídáme a večeříme hlavně mléčné výrobky, takže mi to nijak zvlášť nevadí.
Já jsem velký příznivec závodního stravování (a do velké míry je to tím, že mám hodně úchylné chutě a většina věcí v jídelně mi chutnala - včetně majoritou nenáviděné dušené mrkve a rozvařeného zelí). Sama opravdu nerada vařím a ještě neraději vymýšlím, co pořád vařit. Odjakživa mám k jídlu ten postoj, že je to pomůcka, jak zůstat naživu, a když jsem sama, dlouho předlouho vydržím jen na namazaném chlebu, jogurtu a ovoci. U dětí se snažím zachovávat jakous takous pestrost, ale mám dojem, že mi to moc nejde - právě tím, jak jídlo sama neřeším, tak je hodně těžké se tím zabývat - vymýšlet, co nakoupit a co z toho udělat, hlídat si hladiny jednotlivých potravin a četnost opakování... Takže třeba tu dršťkovku, co tu rozpoutala debatu, bych brala jako příležitost zpestřit dítěti jídelníček něčím, co já nejsem ochotná vařit, i kdyby mě to napadlo (jako že nenapadne). Pro mě je důležité, že ve školce, kam Klárka chodí, děti nikdo silou nenutí do jídla, které se jim ekluje. Takže by jí to buď chutnalo, a tedy nevidím důvod, proč ne, nebo by to nechtěla, tak to holt nechá. Ale to je tahle konkrétní školka (už jsem říkala, jak jsem ráda, že ji máme? :)