ADD: Jde o to, co považuješ za "psychicky narušené". Do poměrně nedávné doby bylo taky normální bít ženy. Takže v podstatě když se holčička v dětství naučila přijímat fyzické násilí na sobě jako normu, tak nebyla "psychicky narušená", ale připravená na život... Neříkám, že by se z ní stal masochista, ale prostě pragmaticky přijala skutečnost, že ji někdo může mlátit a je to tak vlastně v pořádku. Z pohledu společnosti to bylo v pořádku taky, takže v podstatě ideál :) Vcelku věřím tomu, že počet obětí (opakovaného) domácího násilí bude záviset i na tom, jak se daná společnost stavěla k fyzickým trestům v době dětství oběti... Ale žádná data k tomu nemám, jen odhaduju.

Jak říkáš, doba je jiná. Přesto se blbečkové, kterým připadá OK mlátit partnerky, podle všeho pořád vyskytují. I proto bych ráda svoji dceru vychovala tak, aby považovala za správnou reakci na fyzický útok obranu nebo útěk. Zhruba ve smyslu - jak na tebe někdo vztáhne ruku, buď mu ji zlom, nebo zdrhni :) Aby to nevyznělo moc dramaticky - nemyslím si, že když ji učitelka ve školce bude štípat do ucha (a ona jí nebude smět u toho zlomit tu ruku), tak ji to strašlivě poznamená na celý život :) Ale rozhodně si myslím, že by to šlo proti této mojí snaze, takže bych to určitě řešila.

Rozhodně na 100% souhlasím s tím, že největší průšvih by byl, kdyby učitelka měla rozdílné postupy u některých dětí.

DINEN: Do poměrně nedávné doby byly fyzické tresty normální ve všech rodinách a množství psychicky narušených jedinců ve společnosti bylo stálé a to nikoli stoprocentní. Samotné fyzické tresty nic nezpůsobí. Dneska už bude situace jiná, neboť fyzické tresty se přestaly používat a to, co bude působit, bude odlišnost přístupu. Vždycky je blbý, když je dítě vychováváno jinak než ostatní. Tj. pokud učitelka štípe celou třídu, pokud dotyčný provede jasně určené x nebo y, děti si z toho maximálně odnesou informaci, že učitelka je kráva, a nic se neděje. Pokud učitelka štípe jedno dvě dítě, je to průser. To už pak ale není trest v pravém slova smyslu, nemá to výchovnou funkci. Co se stane, pokud dnes rodina zastává tradiční výchovné prostředky včetně fyzických trestů, nevíme. Určitě je to problematičtější než dřív, protože takových rodin není moc a dítě bude muset přemýšlet, proč ono je vychováváno takto a jiné děti jinak. Že by se z něj stal masochista, to zase nevěřím já.

ADD: Ale když tak nad tím přemýšlím, asi fakt věřím tomu, že fyzické tresty můžou z člověka udělat vhodnou oběť pro agresory i v dalších směrech. Podle mě je tak nějak přirozené, reagovat na fyzické napadení útěkem nebo útokem. Tahle automatická reakce ale u fyzického trestu není možná. Takže počítám, že aspoň u části dětí se ta reakce potlačí. Možná trvale? Pokud pak holčičku, která je zvyklá, že je normální, když ji někdo fackuje, propleskne partner, jak zareaguje? Sebere se zdrhne? Použije hmaty a chvaty ze sebeobrany? Nebo vklouzne do naučeného módu "vím, za co to bylo a vlastně to je moje vina"?

ADD: Já nemyslím zrovna, že by to z někoho udělalo submisivního jedince. Ale myslím, že to dítě naučí, že takové jednání vůči němu je "normální" a není vhodné ho doma zmiňovat. Což je samozřejmě pro případného agresora ideální situace.

DINEN: Nemyslim si, leda pro uchylneho ucitele. Samotny fakt, ze dite pohlavkuji rodice nebo ucitel nebo ve skautu je za prohresek hazeno do potoka, z nikoho submisivniho jedince neudela. Tim bud jsi, nebo nejsi.

BLLUE:
ELIZHANNAH:
Jo, taky dost lezu po zdi z toho, že dost lidem připadá normální takhle učit dítě, že je v pořádku, když mu nějaký více či méně cizí dospělý způsobuje bolest a fyzicky s ním manipuluje proti jeho vůli... Jako, jsem divná, nebo to je fakt ideální cesta jak vytvořit vhodnou oběť pro nějakého úchyla?

Skolku proste z 90% delaji ucitelky. A uz jsem videla i to, ze ucitelku, ktera byla dlouho skvela, proste zlomilo prepracovani...protoze druha stridajici ucitelka byla dlouho nemocna a nejak se proste nepodarilo sehnat zaskok. Lidsky se to da sice pochopit, ale kdyz pak tahle ucitelka tahla meho synka po koberci po zadech tak dlouho, az mel takove ty kobercove spaleniny, tak jsem moc chapava nebyla. Nicmene tahle skolka se prave vyznacovala taky nize zminenym stipanim za usi...a vetsina deti to proste doma ani nerekla, vlastne vubec nevim proc. Nastesti jsme se zrovna stehovali a tim padem i menili skolku.
A jeste jiny priklad je muj maly braska, ktery je sice velmi inteligentni, ale pomalejsi...a z prvni skolky vysel pomerne poznamenany, protoze kdyz nebyl dost rychle obleceny, zamykaly ho pancitelky z zhasnute satne...chtel malovat jenom modrou pastelkou, tak mu ji pancitelky zamerne braly...a podobne radost. Uplne se mi svira zaludek, kdyz na to pomyslim.
A nasim pomerne dlouho trvalo, nez na to prisli a dali brasku jinam. Protoze byl mlcenlivy a tezko komunikoval. Chjo.
Nova synova skolka a nova skolka brasky (ten je ted uz ve skole) jsou lepsi, ale bohuzel take ne idealni.
Skoro si rikam, ze by na pancitelky mel byt nejaky dostupny ohodnocovaci system...aby si trosky daly pozor. Protoze deti a nimi travi majoritu casu a vazne je mohou pomerne znacne ovlivnit na cely zbytek zivota.
Vlastne nejsem z toho skolkoveho systemu obecne moc nadsena...a to fakt nejsem nijak alternativni rodic. Jenze jako toho casu samozivitelka jsem proste syna musela dat do skolky ve 3 letech. Jina cesta nebyla...a misty to teda bylo krusny.
Taky by se mi asi libilo, kdyby rodice mohli/museli skolce asistovat. Ze by na kazdeho rodice pripadal jeden skolkovy den v mesici, kdy by v te skolce s detmi proste byl...treba...
Neumim si totiz predstavit moc jinych zpusobu, jak ty deti "ochranit".
Pardon za ten elaborat.

RYNA: Jo, uznávám, že to má svá rizika a že by si člověk měl vybírat, které do kterých bojů se pustí. Ale na druhou stranu se mi zdá, že lidi až příliš často sklouzávají k přístupu "xy je hrozně špatně, ale já s tím nic dělat nebudu, protože..." Ale o to radši pak na xy remcají a pohoršují se nad tím, že "se s tím nic nedělá".
U mě by tohle bylo jednoznačně přes čáru a za boj by mi to stálo. Asi bych neřešila, kdyby učitelce jednorázově ujely nervy a dítěti ve vyhrocené situaci jednu pleskla. Ale ve chvíli, kdy je to považované za standard, už je to podle mě fakt špatně. A je to jedna z těch situací, která se rozhodně sama od sebe nezlepší - jako že by učitelka najednou sama od sebe prohlédla a začala pracovat na svém přístupu nebo tak :)
To, že bych něco zásadního minula prostě proto, že mi to děti neřeknou, je jeden ze zdrojů mojí paranoi... snažím se budovat takový komunikační model, abych se tomu vyhnula, ale člověk si nikdy nemůže být jistý :(

SUBVERSION: Jo, něco v takovém případě dokázat, to je oříšek... Na druhou stranu si myslím, že i když člověk nic neprokáže a je za blázna, tak v důsledku pomůže už to, že "dělal vlny". Ono ty učitelky (aspoň část) to nejspíš přece jen zneklidní, nikdo nemá rád, když ho popotahuje inspekce. Ale já jsem teda dost startovací, nejspíš bych vyběhla rovnou na té velikonoční dílně přímo na učitelku :)

Zkuste to klidně i tak, navýšili tam místa (mají 6 tříd, ale jak jsou rozdělení do dvou pater, nepůsobí to nijak megalomansky), loni měli problém to naplnit, takže myslím, že to není předem ztracené.

VENIKA: Tyjo, nedokážu pochopit, že když se někde něco takového stane, tak tam okamžitě nevletí rodiče a nerozpoutají peklo... I kdyby se to zrovna v daný okamžik netýkalo jejich dítěte. OK, třeba to konkrétní dítě doma neřekne, protože se stydí atd., ale pokud se takové věci dějí, tak to přece musí poměrně rychle prosáknout... Nechápu, že to může procházet :(