ADD: Jde o to, co považuješ za "psychicky narušené". Do poměrně nedávné doby bylo taky normální bít ženy. Takže v podstatě když se holčička v dětství naučila přijímat fyzické násilí na sobě jako normu, tak nebyla "psychicky narušená", ale připravená na život... Neříkám, že by se z ní stal masochista, ale prostě pragmaticky přijala skutečnost, že ji někdo může mlátit a je to tak vlastně v pořádku. Z pohledu společnosti to bylo v pořádku taky, takže v podstatě ideál :) Vcelku věřím tomu, že počet obětí (opakovaného) domácího násilí bude záviset i na tom, jak se daná společnost stavěla k fyzickým trestům v době dětství oběti... Ale žádná data k tomu nemám, jen odhaduju.
Jak říkáš, doba je jiná. Přesto se blbečkové, kterým připadá OK mlátit partnerky, podle všeho pořád vyskytují. I proto bych ráda svoji dceru vychovala tak, aby považovala za správnou reakci na fyzický útok obranu nebo útěk. Zhruba ve smyslu - jak na tebe někdo vztáhne ruku, buď mu ji zlom, nebo zdrhni :) Aby to nevyznělo moc dramaticky - nemyslím si, že když ji učitelka ve školce bude štípat do ucha (a ona jí nebude smět u toho zlomit tu ruku), tak ji to strašlivě poznamená na celý život :) Ale rozhodně si myslím, že by to šlo proti této mojí snaze, takže bych to určitě řešila.
Rozhodně na 100% souhlasím s tím, že největší průšvih by byl, kdyby učitelka měla rozdílné postupy u některých dětí.