MOTYLEK: Přijde mi, že na to pořád koukáš jen přes jedny brejle: tj. že pokud někomu vadí požadavek, aby byla některým vybraným dětem odebrána možnost předškolního vzdělávání (dětem vzdělávání, ne rodičům hlídání), je to pouze proto, že si dítě nechce nechat doma, protože se o ně nechce nebo nedokáže postarat. A díváš se na ty lidi jako na líné/neschopné/neochotné starat se o své dítě – nebo tak jsem to pochopila, kdyžtak mě oprav.
Ale když teda dáme úplně bokem všechno, co souvisí s osobou rodiče, pořád tu zůstává to dítě a "jeho" důvody, které už tu mockrát padly:
- chybějící kontakt s vrstevníky - možnost pohrát a popovídat si s někým, kdo je na stejné nebo aspoň podobné vlně jako ty - to ti sourozenec-kojenec, rodiče, ani sebelepší pracovní listy nenahradí. Chvíli to mohou tak nějak kompenzovat, ale není to stejné. Děti mám tři (8,6,4), vyhrají si spolu náramně, má to zase svoje plusy, ale i tak jim chybí kamarádi a když na nejmenší včera přes ulici zamával kolemjdoucí spolužák z MŠ, měla z toho haló na celý odpoledne.
- vzdělávání - od praktického učení těch věcí jako grafomotorika apod., přes přidružené "vedlejší" aktivity (které, jak tu někdo správně podotkl, v počtu pod deset lidí úplně neuděláš), až třeba k tomu, že se učíš vyjít i s lidmi, kteří mají jiné komunikační návyky, než tvoje rodina, řešit konflikty, podělit se a všechny ty věci, co o nich píše Fulghum.
Takže troufalá myšlenka:
Co když školky nejsou jen zařízení na hlídání zdarma těm, kteří se nejsou ochotni/schopni postarat o své děti, ale plní i nějaké další funkce?
Co když to, že rodiče mají někoho menšího nebo zrovna nemají práci, neznamená, že jejich starší dítě automaticky necítí potřebu a nezaslouží si být mezi stejně starými kamarády (notabene, když vzhledem k situaci není úplně košer, aby si to kompenzovalo třeba na hřišti nebo třeba s dětmi od sousedů)?