POZITRON: Já bych se tady na tomto místě a v tomto ohledu trochu zastala všech učitelek a lidí, co dělají s lidmi a s mládeží zejména. Nechci nijak zlehčovat konkrétně tuhle tvoji zkušenost, k tomu nemám dost kontextu, ale čistě obecně, uhlídat stádo dětí, aby se nikomu nic nestalo a abych o všem, co se šustne věděla, mi přijde zhola nemožné a kdokoli si troufá mít to jako job má můj obdiv, protože je pořád jednou nohou v kriminále (tady opět pro jistotu zdůrazním, že pokud Jindrovi z hlavy cákala krev proudem, tak by o tom učitelka vědět měla, to zase jo, tady mluvím spíš o běžných oděrkách, modřinách a věcech, které nekončívají u doktora nebo v nemocnici). Naše letos prvním rokem bývalá školka má docela štědrou zahradu, kde jsou i různé keře a schovávačky. V Káči třídě těch dětí tuším bylo okolo dvaceti, třídy na spodní zahradě bývaly dvě, učitelky čtyři. To neusleduješ a ty nejlepší nápady chodívají náhle a pan Murphy dobře ví, jak to chodí. Já mám občas problém uhlídat tři vlastní děti, a to jsou to holky a už přece jen aspoň z části rozum vzaly, představa, jak se snažím ostrážit hromadu maláčků, které neznám, mi působí tik v oku. Navíc občas k nepěkným úrazům dojde i z na pohled celkem nevinných příčin. Na táboře si kdysi holka zlámala ruku na dvou místech, protože se jí nechtělo obejít hromádku větví, tak ji přelézala a zakopla. Kamarádka má z jejich tábora moc libovou historku "šel po louce, zakopl, utrhl si slezinu". No a naše Kikina se letos z tábora vrátila ve stavu, který muž popsal "jako by ji někdo vypral v pračce s pytlíkem štěrku". Není to triviální, udržet ty naše děti naživu a nepoškozené :)