JERRYGN:
Vyjádření Evy Horákové k článku v deníku Blesk:
V Praze zemře mnoho lidí v naprostém osamocení, ať už doma či v domovech s pečovatelskou službou. Je úkolem obce se o důstojný pohřeb nezaopatřených postarat. Hlavní motivací bylo, aby tito lidé měli důstojné místo ke spočinutí a neskončili na anonymní posypové loučce, nebo v horším případě v zaprášeném skladišti krematoria, což je u lidí, kteří nemají žádné příbuzné, bohužel často smutná realita. Ráda bych, aby i na ty, kteří zemřou sami a bez blízkých, zůstala památka. A místo rozprášení v zapomnění uložit opuštěné k odpočinku v důstojné hrobce. S tímto nápadem už dříve přišly některé městské části.
Z mého sekretariátu byl dne 18. 10. 2019 odeslán e-mail všem ředitelům domovů pro seniory spadajícím pod správu hlavního města. Šlo o myšlenku vybudování společné hrobky pro osamělé klienty těchto domovů. Cílem e-mailu bylo zjistit, jak je nakládáno s jejich ostatky a kolik takových lidí je, v příloze byla tabulka k vyplnění.
Celé téma je velice citlivé a snažila jsem se k němu tak od začátku přistupovat. Je důležité také zmínit, že bez spolupráce s řediteli domovů pro seniory se neobejdeme, celá záležitost je zatím totiž ve fázi příprav a sběru informací.
Paní ředitelka Eva Kalhousová (Domov pro seniory Elišky Purkyňové, Praha 6), která můj návrh veřejně kritizuje a označuje za neetický, odpověděla na náš e-mail dne 21.102019 jednou větou aniž by vznesla jakoukoliv námitku. Přiloženou tabulku nevyplnila.
Naopak jsem dostala e-mail, ve kterém paní ředitelka Ilona Veselá (Domov pro seniory Chodov, Praha 4) popisuje situaci v jejich domově a vítá myšlenku společné hrobky. Velmi hezky popisuje situaci i paní ředitelka Domova pro osoby se zdravotním postižením v Sulické, Praha 4, Lenka Kohoutová na svých facebookových stránkách, kde vysvětluje, jak přistoupili k řešení této problematiky.
Mým záměrem od samého počátku bylo a stále je zajistit důstojné místo pro spočinutí zesnulým klientům domovů pro seniory (primárně těm osamělým). Naši klienti si na sklonku života pokládají spousty otázek o smrti a otázka uložení ostatků, je pro ně také důležitá. Často rodiny ani netuší, kde chce být jejich blízký pochován.
V současnosti by se mělo postupovat v domovech seniorů:
a. do dokumentace klienta je zanesen údaj o osobě blízké či rodinném příbuzném, který se v případě úmrtí postará o vypravení pohřbu
b. pakliže nikdo blízký neexistuje
klient si může smluvně uzavřít pohřeb ještě během svého života
pokud do 96 hodin pohřeb nikdo nevypraví, postupuje se dle ust. § 5 odst. 1 zákona o pohřebnictví tzv. pohřbívací povinnost obce (v Praze MČ)
Poslednímu bodu, tedy že by tato povinnost přešla na MČ, bych chtěla v případě našich seniorů pozměnit tak, abychom jim umožnili najít věčný klid na důstojném místě. Jako zástupce zřizovatele 13 domovů pro seniory s přibližně 2 500 klienty, je mojí povinností se tomuto tématu věnovat, neboť toto téma řeší naši zaměstnanci každý den.
Důrazně bych se chtěla ohradit proti tomu, že připravujeme „hromadné hroby“, jak bylo ve článku zmíněno. Řeč byla od samého počátku o společné hrobce, tedy pietního místa určeného k uložení ostatků zesnulých. A velmi mě mrzí, že má někdo potřebu takto citlivé téma překrucovat.