ADAMIRA: správně jste, pane kolego, použil kondicionál "měl by se orientovat", ale to podstatné vždycky je, jestli tím, co dělá dosáhne cíle, tj. v politice moci. znáte, pane kolego, skvělý dialog o moci mezi vyšetřovatelem o'brianem a winstonem smithem na ministerstvu lásky v románu 1984? tesat do kamene a přepisovat do čítanek.
spousta lidí žije v naivních představách, že politici jsou tu pro voliče, nebo dokonce pro občany. ne, politici jsou tu pro sebe a tak nějak systémem zpětných vazeb sem tam udělají i něco, co je dobré pro toho občana či voliče. v době diktatury se tím vůbec nemusí obtěžovat, v demokracii trošku ano, v závislosti na historické paměti voličů a jejich schopnosti kriticky uvažovat. hodně politiků spoléhá, vědomě či intuitivně, na to, že běžný člověk má historickou paměť v rozsahu luční kobylky a nechá se snadno převálcovat emocemi (především strachem a pocitem sounáležitosti se skupinou). kognitivní psychologové tohle vědí již pár desetiletí.
takže pokud je maláčová vypočítavá a předvádí své "opravdu to tak je? to je mi jeminánku novinka!", vyjde to prakticky na stejno, jako by byla hloupá a neinformovaná. prostě hodila sítě a rybičky se nějaké najdou. jde o to, bude-li jich > 5 % ;)
jedno z mála pozitiv demokracie má být, že při změně u moci neteče krev, ale vidět v tom něco víc je ošemetné. nezaručuje to, že u moci budou dobří, ani schopní politici; jeden osvícený diktátor (lord havelock vetinari z ankh-morporku je jeho zobecněním) by byl lepší než celý barák parlamentů a samospráv.