No, já dělám z domu. A byť mám ve svým 4 + 1 vlastní oddělenou pracovnu, tak s 2,5leťákem to není úplně jednoduchý. Když chce za tátou, tak ho samo pustím, ať si u mě hraje, ale je to za tu cenu, že věci náročnější na soustředění (což jsou skoro všechny, smůlička) holt budu lepit po večerech nebo si další den krutě přivstanu.
Jináč samo, že by se mi líbílo bejt rok nebo dva s malým doma, být ozdobou domácnosti, v klidesu si psát diplomku, když dítě zrovna chrní, vymetat s mladým pánem hřiště, vařit, uklízet, nakupovat a dělat ten milion věcí v domácnosti, který stejně dělám, ale s vědomím, že to máme finančně krytý.
Jenže krytý bychom to neměli ani smykem.
Takže jsem od jeho narození de facto na otcovský, ale u toho normálně pracuju, protože jít na otcovskou znamená položit podnikání (ne, nikdo na vás nebude čekat ani pár měsíců, natož let). To je aspekt, kterej v tom „hurr durr, tatínci taky doma“ třeba vůbec nezaznívá – můžou si to dovolit jedině zaměstnanci.