Takže, abych přispěl svou trochou,
Náš ultimátní štamgastplac in memoriam
"Čajovna" Aida, týnská, staré město
Bar jsem objevil, ještě když byl o několik ulic dál a jmenoval se "zlatá ulička". Přátelská obsluha mne velice zaujala.
Začal jsem tam brát přátele a brzo se stal naším výchozím bodem, nejlepší hospodou na světě. Po jejím přesunu do týnské ulice jsme se blízce spřátelili s barmany, od té doby, kdykoliv do jejich baru vejdeme, nechávají všeho a běží nám podat ruce nebo nás obejmout.
Přátelské prostředí jak má být.
Prožili jsme zlatou éru aidy, prázdný, neuvěřitelně útulný bar, dostupný odkudkoliv. Přátelští majitelé /barmani na nás vždy měli čas, dokud jsme pili, nezavírali.. A když jsme nepili, lili nám panáky na vlastní účet.
Po nějaké době jsme ale začali cítit pro aidu a kvůli nízké návštěvnosti jsme jí začli propagovat, abychom o ní nepřišli. Během půl roku se začala plnit teenagery, nyxáky a podobnou verbeží, a i když byl zbytek naprosto stejný, už jsme se tam necítili stejně.
Aida pro mne tehdy umřela a začal jsem hledat bar, kde bych se měl podobně dobře. Zatím neúspěšně.
Po roce tohoto živoření aida zavřela, a to asi před dvěma dny.