PONCIK:

OKi, Pončíku, věc se má asi takhle:

Zažili jsme už, co to udělá, když mladej člověk bez jakýchkoliv zkušeností s reálným životem (práce v komerční sféře, shánění bydlení, péče o rodinu atd.) vleze do politiky. Vznikají tak všichni ti Březinové, Grossové apod., kteří hovnu rozumí, ale želbohu svým sexappealem dokážou zblbnout davy, které jim dají do rukou moc nad sebou, a oni pak napáchají značné škody.

Jsem opravdu rád, že alespoň do Senátu a do prezidentského úřadu se člověk nemůže dostat, dokud mu není 40, protože při představě Kristýny Kočí na hradě je mi ještě hůř než při představě, že se tamtéž nachází Paroubek.

Já mám svou práci v komerční sféře, tzn. můj zaměstnavatel očekává, že za peníze, které mi vyplácí, obdrží adekvátní práci (která pro něj má vyšší hodnotu, než kolik mi platí). Mám rodinu, musím platit bydlení, benzín, jídlo, oblečení. Domnívám se, že jsem zatím příliš mladý, než abych se cpal do politiky, která by podle mě z principu měla být až konečným stádiem kariéry. Nic z toho neplatí pro mladá ucha hrnoucí se do vysoké politiky.

To ale neznamená, že bych se teď o politiku zajímat neměl, a především to neznamená, že by bylo plýtváním času, když se snažím si prostřednictvím internetové diskuze rozšiřovat a doplňovat politické (i jiné) vzdělání.

Je tristní přečíst si tisková prohlášení nebo blogové zápisy našich politiků a nacházet v nich důkazy toho, že neumějí zformulovat myšlenku, strukturovat text, pracovat s odkazovým aparátem, a uhlídat si přitom formu. A nebo možná tyhle věci dělat NECHTĚJÍ, aby byli blíže lůze?

Je smutné vidět, že nové tváře v politice nemají žádné rétorické schopnosti a jsou mizerní v komunikaci. Jsou to většinou strnulí panáci, naprosto neschopní přizpůsobit styl a obsah projevu situaci (jiný druh vystupování v televizi a jiný v parlamentu).

Já naproti tomu téměř denně absolvuju v práci jednání, na kterých se tříbí myšlenky, takže musím nejenom nápady mít, ale musím být schopen je i obhájit, argumentovat, zaujmout ostatní atd.

Možná naše rozčilování nad současnou situací v této diskuzi nic nezmění, ALE: já si odsud odnáším dobré argumenty, které mi poskytli ostatní, a až budu za pár měsíců diskutovat s dalšími lidmi o jejich volebních preferencích, možná budu schopen silou těch argumentů některého z nich přesvědčit, že Dělnická strana nebo Top09 nejsou tak super, jak mu v dané chvíli připadá na základě emocí.

Takže ne, pro mě to určitě není zbytečné sem chodit.

ALCATOR THE_MIRACLE: No já se obávám, že je to stavební spoření proto, že poskytuje výhodné úvěry na stavební účely. S takovouto myšlenou StS vzniklo v zahraničí.

Z peněz klientů, kteří jen spoří a peníze využijí neúčelově, totiž profitují právě ti, kdo si bydlení pořídí. Ti spořicí, kteří si pak koupí auto nebo akcie jsou totiž v principu pro fungování produktu v této podobě nezbytní. Ti, kdo by totiž využili uspořené prostředky pouze účelově, by nestačili naspořit dost, aby bylo možné poskytnout výhodné úvěry těm, kteří skutečně účelovost doloží. Tedy navázání uspořené částky na stavební účely není podstatou produktu, tou jsou úvěry.

Slováci vyzkoušeli navázat spoření na účelovost a trh stavebního spoření se takřka zhroutil. Po dvou letech toho nechali a vrátili se k neúčelovému spoření.

Tento příklad ukazuje, že na těch, jak je Alcator mile nazývá „vychcánci“ (stavební spořitelny jim říkají přátelští klienti) STAVEBNÍ spoření stojí. Je mi líto neúčelně vynaložených exkrementů ;-)


V Německu je podpora vázaná na věk a příjem, ale z toho co jsem k tomu teď našel vyplývá, že ne na účelovost. Rovněž tak v Rakousku (pokud někdo máte odkaz, který by to vyvracel, rád se na něj kouknu).

Problém českého stavebního spoření tedy není v tom, že uspořené prostředky nemusí být účelově využity. Je buď v tom, že:

1) tuzemská podpora byla, je (a i po změnách bude) přehnaně štědrá. Od začátku měla být výrazně nižší. I po plánovaných změnách bude podpora vyšší, než v ostatních státech.
nebo
2) produkty jako stavební spoření by vůbec neměly být státem dotovány, nebo by vůbec neměly existovat, protože to není efektivní / spravedlivé vynakládání veřejných prostředků

nechť si každý vybere podle gusta.