CHIRURGUS: A já si myslím, že se pleteš. Maj to imho zkombinovaný - rodič je zdroj lásky, tepla a jídla. Když jim dáváš jen jídlo a teplo, řvou.

_BENNY: ja tohleto co nazyvas idealem momentalne zazivam a funguje mi to. Mam nekolik ruzne intenzivnich nezavaznejch vztahu a jsem otevrenej jakejmkoli dalsim. Vsechny ty lidi mam rad, nektery treba chvilkove "vic" (v tom smyslu ze treba prozivam zamilovanost), kazdopadne se vsema je mi dobre, ale s nikym nejsem porad, s kazdym se vidam obcas a s nekym treba skoro vubec ne, ale samotna existence toho cloveka a vztahu mezi nama me cini stastnym a spokojenym, at uz ten druhej je kdekoli a proziva cokoli s kymkoli..

CHIRURGUS: No to si piš, že to je potřeba citovýho zázemí. Dítě ho potřebuje velmi. Už jen to, jak reaguje třeba nedonošenec v inkubátoru na dotyk ruky (což je měřitelný na přístrojích, který má k sobě připojený). Jak je měnší úmrtnost nedonošenců, který maj kontakt s matkou... Atd.

CHIRURGUS: a dokáže si vybudovat zázemí vlastní a ochranu taky
Citový zázemí těžko. Citový zázemí je právě rodina, smečka. A ochranu samci nepotřebují, ale samice ano - minimálně po dobu, kdy pečujou o mláďata.

Původně jsem ale psala o tý žárlivosti proto, že i když beru lásku jako respekt a toleranci, tak co bych asi nezvládla, by bylo to dělení se. Ok, není se mnou šťastnej, ať jde jinam. Ale pokud se mnou šťastnej je a současně by chtěl ještě někoho navíc, tak to už bych spíš já asi zase chtěla jít jinam než přemáhat tu žárlivost a trpět. Ale není to věc principu - principielně mi ta představa nevadí. Ráda bych, kdyby to mohlo fungovat. Ale vím, že na to prostě nemám a že bych se usoužila.

CHIRURGUS: Jasný.
Je fakt, že princip poutání si lidí k sobě přes závazky, sliby, výčitky je strašnej. To kolem sebe taky vidím a přijde mi, že to je opak lásky. Pokud někoho miluju a vidím, že je se mnou nešťastnej, tak ho samozřejmě nechám, ať si jde za štěstím jinam. Dyť ani já nemůžu mít nic z takovýho vztahu.

CHIRURGUS: No otázka je, jestli ti lidi nedělaj před tebou "víš, on/ona mě nepustí"... přičemž ve skutečnosti se jim ani moc nechce. Ale to jen hádám.

Nebo jestli to není takovýto: "Pojď na pivo..." (v jednu v noci)
"To nejde, je pozdě, ona už spí a byla by naštvaná..." (ve skutečnosti by nechápala, co se děje, a musel by jí to vysvětlovat a to se mu nechce)
"Ježiš, ty seš podpantoflák!" (ve skutečnosti prostě bere ohledy)

To může bejt různý... :)

CHIRURGUS: Já bych to ale nebrala, že ti lidi jsou omezování proti svý vůli. Například já jsem prvních pár let manželství nechodila nikam sama. Ano, po pravdě jsem lidem říkala, že si to manžel nepřeje. Ale taky jsem k tomu po pravdě dodávala, že mi to tak vyhovuje. Takže já sama vlastně taky nechtěla nikam chodit. Resp. kdyby jemu to nevadilo, tak jo, nebyla to výmluva. Ale ani jsem nijak nestrádala, prostě to tak fungovalo.
A ve chvíli, kdy mi to začalo vadit, prostě jsem začala někam chodit.