Omlouvám se, celé jsem nedočetla, ale reaguji na téma, že děti nepotřebují citové zázemí.
Citové zázemí je pro dítě velmi důležité- stabilní empatický primární vztah je dokonce důležitější než jestli má občas hlad, či je mu zima. Důkazem jsou děti v kojeneckých ústavech, které mají jídlo i teplo- veškeré materiální zabezpečení, které v tu chvíli potřebují. Přesto se vyvíjejí odlišně, opožděně, mají mnohem větší pravděpodobnost ohledně problémů se vztahováním se k ostatním lidem (citová deprivace), viz teorie attachmentu, nebo Erikson a získání pocitu základní důvěry etc. (Matějček, Papouškovi..) Zrovna teorie attacmentu je zajímavá i z hlediska pozdější žárlivosti, tedy z hlediska typu vztahů, do kterých se člověk pouští a jakým způsobem je realizuje.