ZARZAROSA: tohle bych řekla, že funguje. Přišli jsme na to u B mimoděk, že jak roste, rozhodně nemá smysl ho dávat spát hned, jakmile si šudlá oči, to bylo dřív. Ale klidně hodinu, hodinu a půl po tom a usíná taky hned.

MAKU: přesně, taky jsem si to upravila... já bych nedokázala nechat dítě řvát déle jak pár minut, na to prostě nemám. Tak jsem chodila častěji, ale nevyndávala, vždycky jenom ukonejšila... a jo, pár nocí jsem takhle prostě probděla a chodila co 5 minut utěšovat dítě. Ale vyplatilo se.

FRONEMA: Jestli chceš podporu, tak poskytuju. Aktuálně nestíhám číst celou diskusi, neboť se snažím pracovat s dvěma dětma za krkem, ale mezi odpůrce vyřvávání se hlásím. Možná to tak zvenku nevypadá, neboť starší už má půldruhého roku období vzdoru a holt občas sedím na obrubníku nad vztekajícím se uzlíčkem, ale pokud jde o spaní, spíme všichni pospolu, kojím, jak si mladší řekne, v noci utěšuju, ráno v sedm si hodinu hraju (to teda bez nadšení), abych se v osm mohla snažit znovu zabrat, když dítě usne... Pocit ztraceného dítěte ve studené posteli je asi to nejhorší, co jsem si z dětství odnesla, takže uvidíme, jestli mi děti jednou vyčtou opačný přístup. :-) Zatím jsme nevyspalý, ale spokojeně vymazlený. :-)

FRONEMA: jedna věc je kontaktní rodičovství ve smyslu maximální péče a pozornosti věnované dítěti, jeho rozvoji, tomu aby bylo spokojené a šťastné a ne jen aby bylo zabezpečené ve smyslu materiálním tj. jídlo, pití, teplo...a druhá věc je naprostá tyranie ze strany dětí.....vybalancovat to není vůbec tak lehké jak by se mohlo zdát....ale myslím, že každý jen trochu příčetný rodič se snaží nastavit soužití s dítětem nejen tak, aby dítě bylo za každých okolností šťastné, ale aby byl pokud možno šťastný i ten rodič....protože pokud není, tak jde hodně věcí do kopru :-(

je navíc otázka, jestli dítě, které 3x za noc ječí, protože nemůže usnout, je nějak zásadně v tomhle stavu spokojené....podle mě teda ne......dítě totiž potřebuje mimo jiné taky hranice...přijde mi proto výrazně méně deprimující dítě estevillovou metodou naučit usínat než ho nechat měsíce a roky v noci řvát......

mě osobně k tomu vedly i osobní důvody....večer jsem pracovala a neměla čas ani energii řešit hodiny uspávání....potřebovala jsem i jiné zájmy a taky energii na to, abych se dítěti přes den mohla naplno věnovat....třeba to někdo s úsměvem na tváři dává 24 hodin denně, ale bohužel mezi tyhle šťastlivce nepatřím...

ANICHQA: imo je dobré to "vyřvání" udělat metodicky - najdi si třeba popis Estevillovy metody učení spánku dětí a uprav si ji na míru. Myslím, že nás to tu tak udělala už řada. (U nás jsme k tomu přistoupili v momentě, kdy každé uspávání trvalo třičtvrtě hodiny i déle za ustavičného řevu mláděte (bylo mu asi 10 m.) - řev neustával ani při houpání, hlazení, zpívání, dudlíkování, zavinování, bílém šumu, společném usínání v posteli... a všem ostatním, co do té doby aspoň částečně fungovalo. "Vyřvací" metoda byla pro mne dost psychicky náročná, bylo mi malého strašně líto, ale každý den se to lepšilo a do týdne usínal syn bez pláče sám a navíc začal daleko lépe usínat i přes den, takže nakonec to hodnotím kladně). Ta metodika u toho spočívá v tom, že se jednak dodržuje večerní rituál před spaním, pak je dítě uloženo do postele a rodiče za ním přichází nikoliv podle řevu, ale podle časových intervalů - nejdřív po 5ti minutách a pak se ty intervaly postupně prodlužují (já si ty časy fakt i psala, abych měla přehled :o). Když rodič k tomu nespícímu ječícímu dítěti přijde, neměl by ho z postýlky zvedat, ale jen ho hlasem ujistit o své přítomnosti atp., já teda syna k tomu vždy pohladila (to třeba Estevill považuje za chybu ;-) No a pak je to potřeba vydržet několik dní a opravdu nepovolit. Pokud z tebe dítě vycítí nejistotu, pravděpodobně toho využije :-) (U nás první večer řev asi 45 minut, třetí den už to bylo něco kolem 10 minut, do týdne to bylo bez řevu. Pak časem ještě občas přišla nějaká regrese, ale vždy rychle odezněla.) Akorát by se s tím nemělo začínat v momentě, kdy třeba dítěti rostou zuby, je nemocné, v cizím prostředí atp. No a já teda ještě před tím učením usínání prvně - postupně - odbourala noční kojení (sledovala jsem, u kterého kojení opravdu hodně pije a nejprve zrušila jen ta kojení, která byla ve skutečnosti jen uspávací. Při těchto probuzení jsem mu nabídla jen vodu z lahve - do dvou dnů pochopil, že kvůli tomu se budit nevyplatí. Časem se přestal budit úplně.)

Odnaučení nočního kojení i ta metoda naučení samostatného usínání je docela dobře popsaná v knize "Dětský spánek v otázkách a odpovědích", vydal Ikar, měli jsme to půjčené z knihovny. Trochu jsme si to upravili po svém, byli jsme méně drsní, než jak to tam popisujou, a taky to fungovalo.