FUNTL: u nás je tohle přesně naopak. Moje máma vychovala dvě děti, tedy sestru a mě a myslím, že o své výchově pochybuje a fakt je, že mě nikdy v ničem nepoučila, protože asi tuší, že ona měla se dvěma spíše klidnými holčičkami ve srovnání s moji bandou trochu veget :-) Je fakt, že my měly se sestrou pořád spory, ale to ona právě už moc řešit neuměla.

SELLIGAN: celkem podepisuju. U nas je jeste faktor ten, ze mama vychovala 4 deti, tim padem ma pocit, ze vychova deti je obor, ve kterem ma nade mnou prevahu. I kdyz ono to v takhle nastavenych rodinach tedy asi plati i u mensiho poctu deti, vzdy se da pouzit argument, ze ty jsi mlada a nevis nic o tom, k cemu zivot dale povede.
No a zesmesnovani aktivni ucasti otce na vychove, tam by se dalo najit mnoho zakopanych psu - od mindraku dedecka, ze se svym detem tolik nevenoval, po nejake temne zazite predstavy o nekompetentnosti muzskeho plemene na strane babicky, to je taky asi v ruznych rodinach namixovano ruzne...

BONIE: tak takové dítě je asi sen, ale já takové neznám :-) ani starší, která je velký spáč, taková nebyla...u ní to bylo o to horší, že když spát nechtěla a já jí nechala, tak bylo odpoledne totálně na houby, protože byla unavená a protivná jak pes...takže jsem jí dlouho spát "nutila", protože bylo prostě vidět, že to potřebuje..mladší má naopak potřebu spánku hrozně malou, taky dobře od 1,5 roku nespala přes den vůbec, za žádnou cenu....ale nepotřebovala to...a v noci spí jestli deset hodin, spíš devět...nic moc :-( ale nenaděláš nic....a ve školce po obědě začla zase spát, ale doma teda ne :-) ovšem spaní ve školce mě spíš vadí, protože ona pak hrozně pozdě usíná a když míním hrozně pozdě, tak myslím třeba v 11 a v sedm vstává....normálně chodí holky spát tak o půl desáté....

SELLIGAN: nase dite je nesnesitelny, když se po pár dnech vrátí od babičky. u kamosky, ktera ma 3 deti jsem overovala, ze to je normalni. no a v posledni době se zase s kýmkoliv kromě mě odmítá loučit. i s otcem, kterého zboznuje. nic z toho neděláme

FUNTL: mam za sebou 10 semestru psychologie, analyze se nebranim. No vsak ono to je videt pokazde kdyz jsme tam s manzelem se chovaji jinak, nez kdyz jsem tam byvala sama, i jako tehotna, i tedka. Nasi si dovoli mnohem vic me peskovat..Jsem se chtela zavdecit, dotahla kvasek a upekla jim chleba. Nicmene kvuli hrnci, ve kterem se pece a oni maji blby se chleba nepoved uplne, byl trosku lepkavy uprostred a tata mi rika "tohle neni dopeceny. no pojd se podivat, je tohle podle tebe dopeceny chleba?" jsem si prisla jak malej fracek. A takovych veci tam bylo vic..ja mam dost narocne rodice..a tata byl 20 let u vojska..
a ja najednou proste prestavam tak poslouchat jak byli zvykli, no. Veci typu "chces li rici svuj nazor, zeptej se".a podobne.

BONIE: Jsem chodící nervozní zombie, ale kdybych měla nutit dvě děti ležet v posteli, když nechtěj, tak mám dvě mrtvý děti a jsem nervozní klient místního vězení.

SELLIGAN: hm, soucitim s tebou. Vypada to, ze rodice se potrebujou nejak vymezit vuci tvoji nove roli. Mne to zni, jako kdyby se citili ohrozeni tim, ze kdyz jsi sama matka, tak nad tebou ztrati nejakou "moc", kterou nad tebou meli, kdyz jsi byla "jen" dcera nebo tak. No a tvuj muz v tom jede tez, protoze on je pricinou tveho materstvi. Pardon za (mozna nevitanou) psychoanalyzu, ale u nas to treba v tomhle modelu trochu jede.
Jinak podobne zazitky s detmi, ktere jsou vesele, kdyz nevidi chybejiciho rodice, a pak zacnou byt plactive, kdyz se ten onen objevi, mam taky. Bohuzel tez casto ze strany toho, kdo chybi (pracovala jsem celkem brzo, kdyz byly deti mimina, a muz byl na RD, na druhou stranu, kdyz pracoval on, tak take byl pravidelne pryc pres noc). Taky myslim, ze to je, jak jsi psala - malinke deti si prilis neuvedomuji absenci rodice, dokud ho na vlastni oci nevidi. Tak hodne stesti v tech rodinnych vztazich. Jak jsou v tom deti, tak se clovek porad snazi o nejaky kompromis, a zhusta si pak pripada jako trotl :(

VERONIKA22: no já mám asi kolem sebe samé děti, co si prostě samy lehnou, přitulí se k plyšákovi a spí.. to je fakt na závist :D nejvíc mě dostal syn od kamarádky (3,5 let), který se v průběhu návštěvy sám mamky zeptal, jestli může jít spát, vylezl si do postele a během našich hovorů sám na dvě hoďky vytuhl.. z toho mi jen spadla čelist .)

BONIE:naše usínala s náma držící se za ruku a pak z ničeho nic ode dneška už nikdy více :o/
s tím nenaučili to neřeš. i kdyby tam byl zlozvyk na to prso, tak potomek nyní nebude celé odpoledne krásně fungovat bez zívání. nezívá tak opravdu vydrží a spánek ho zdržuje.
já pro změnu díky dcerce začínám mít zase pocit, že děti víc jak 3,5roku co po obědě ( doma ) spí jsou nějaký vadný :oD ( myšleno ve vtipu )

BONIE: sousedce nespí chlapeček od 1,5 roku a mně dcerka od 25měsíců. taky jsem se toho spánku nechtěla vzdát ale 20minutový boj v posteli je ještě nic. my zápasily 40min a spánek nakonec přišel až po zlém. po 2týdnech jsem to vzdala, že je mi jí líto. takže nyní celé odpoledne krásně funguje a večer mezi 19-19,30 vytuhne do 2sek.
a dokonce se teď už i modlim aby odpoledne nespala. když vyjímečně 1x měsíčně usne tak pak usne někdy po 21,30hod a to opět nemůžu vydýchat.

TORUVIEL: no je to dost živel právě :)
všude většinou slychávám, že když děti nespí, tak za to můžou rodiče, protože ho to jakoby nenaučili.. něco na tom bude, protože on dost usnínal u prsa, takže po tom co jsem ho odstavilo, už to možné není..

BONIE: Tak už jsem tu v minulosti četla různé názory a není to zas tak neobvyklé, jsou i děti, co nespí přes den vůbec třeba od 1 roku, nebo i dřív. Chápu, že chceš čas po obědě jen pro sebe a malé (chápu to velice dobře, ačkoliv mám jen 1 dítě). Ale zase to nějak lámat přes koleno, to nevím, jestli tě to uspávání nakonec nevysílí víc, než kdyby starší nespal (nevim, jakej je to živel).

prosím vás máte doma někdo dítě, které cca od 1,5 roku odmítá po obědě spát? řeším to už několik měsíců, jsou to šílené boje, ale pořád se odpoledního spánku vzdát nechci.. pravda je, že si kolikrát říkám, jeslti to vůbec potřebuje, všichni okolo mi tvrdí, že je na to ještě malý a že spát se musí, ale on si jde po obědě hrát, vůbec nevypadá unaveně a tak ho rvu do postele přímo ze hry, kde spolu třeba 20 min i déle zápasíme, než konečně usne.. pak se vzbudí a je třeba půl hodiny protivný.. když spát nejde, je v pohodě a v sedm vytuhne jak nic.. tak prostě nevím.. dávám ho spát hlavně kvůli sobě, abych si odpočinula a te'd máme ještě 14 denní miminko, takže je to čas i pro nás dvě.. no nevím co s tím, ty boje mě dost psychicky ubíjí, tak budu ráda za názory..

LANTHAL: tak já jsem nikoho neodsuzovala, navíc píšu, že každej je individuál a proto se ptám, jestli se to dá poznat nebo ne.

ARQANA: jo popsala bych to stejně "Když shledá prostředí bezpečným a má mě v dohledu",
třeba když nás někdo osloví na ulici, tak se mě drží, ale když přijdem někam do herny a ví, že sedím támhle, tak lítá a moc si mě nevšímá.

RACHEL: My to na synovi pozorovali taky. Chodili jsme do kolektivu zhruba od jeho roku a býval tam nadsenej a samostatnej a potreboval nás jen v dohledu. To se samozřejmě i časem mění. Ale on neni zadnej lev salonu, naopak je velmi opatrnej a na ulici se ode me daleko nepustí. Kdyz to prostředí ale shledá bezpečným, tak je v klidu a zároveň ví, ze nám muže věřit, ze mu nikam nezmizime.